Můj auťák Brouk

Lehce nadhodnocené tři hvězdičky, ale přeci jen je to z důvodu nostalgických. I v předešlých dílech se to jen hemžilo nepochopitelnými triky. A i v tomto "pokračování" tomu není jinak, i když některé mne opravdu zarážely, nakonec jsem to překousl (přeci jen, je to od Walta Disneye). No popravdě to možná bylo tou hudbou, která je opravdu povedená a dodává na atmosféře. Obsazení nevím, ale je asi to jediné, co se moc nepovedlo. Herbie 53 forever :-D (30.11.2008)

Obrovská nostalgie pro mě... Herbie je autíčkem mýho dětství a přestože Lindsay není zrovna dobrá herečka, s krásným hlasem Lucky Vondráčkové jí to sluší daleko víc a neherectví se dá prominout. Ale abych se přiznala - pokaždé, když na tenhle film koukám, těším se na jeden záběr (51:17) - a ikdyž vím, co přijde, stejně mě to vždycky znovu a znovu rozseká! :) 80%! (30.09.2013)

Taková průměrná komedie, která neklade pražádné nároky na inteligenci diváka, ale i tak (nebo právě proto?) se na ní dá bez problémů koukat. Možná je to i díky Lindsay Lohan - na tu se totiž dá koukat určitě ;-) Jen je škoda, že si tvůrci neodpustili ty "sci-fi" záběry jako je jízda auta po plotě, či přes jiné auto. 5/10 (28.09.2010)

Film vhodný pro odpolední nicnedělání. Víckrát se na něj sice asi nepodíváte, ale touha vlastnit Brouka, který je podobně svéhlavý, náladový, roztomilý a extrovertní ve vás zůstane pěkně dlouho. Jen tu hlavní hrdinku bych vyměnila - Lindsay ani jako tmavovláska nezapře svoje barbienovské sklony a do filmů o sympatických, "normálních" holkách prostě nepatří. Vzkaz pro uživatele Djakoma: Šanci už v podstatě dostala ve filmu Vím, kdo mě zabil, ale nějak neprokázala, že by měla na víc, než na podobné pohádky pro dospělé (dospívající?)... (31.08.2011)

Můj auťák Brouk, nebo-li Disneym zresuscitovaný Herbie, mě snad ani nemohl zklamat. A po zběsilém traileru ani překvapit. Protože Herbie: Fully Loaded není normální film, u něhož by se daly klasickým kritickým pravítkem přeměřovat herecké výkony nebo účinnost jednotlivých scén ve vztahu k divákovi. Ne, Angela Robinson žije ve zcela odlišném světě, kde výčet filmových kladů prostě musí začít tím, že se na plátně díky bohu ani jednou neobjevily grafické prasárničky typu fialových srdíček a hvězdiček, které jsme si tak moc oblíbili v upoutávce. V tomto ohledu se drží režisérka nečekaně zpátky a nabízí jen různorodé variace na „Lucasovskou montáž“ – s jednoznačnou převahou červeno-modro-bílých proužků nebo prolínaček oříznutých podle siluety Brouka od Volkswagenů. Střih je prostě žůžový a každou druhou minutu za ním můžete vytušit nadšený smích Robinsonové – to že trumfla střihové studio na vašem domácím počítači jí už nikdo nikdy nesebere. :-) Šedesát milionů dolarů. Tolik dokázal Můj auťák Brouk vydělat jen v Severní Americe. Za tenhle relativně slušný úspěch můžou producenti blahořečit hlavně opět roztomilé Lindsay Lohan, pro kterou je Herbie doufejme poslední projížďkou s Disneym. Jinak jí totiž následníci mistra Walta zničí kariéru, o což ostatně bez debat usilují už ve scénáři k Broukovi. I z tak idiotské premisy, jakou je mrkající či olej vystřikující Beatle (jenž se o polední pauze povětšinou baví tím, že svůj nárazník tvaruje do podoby úsměvu), šlo vydyndat dvacetkrát lepší gagy i dialogy. Netvrdím, že jsem se (čistě vzhledem k neskutečné dětinskosti) nebavil, ale smát se Herbiemu se zhruba vyrovná chichotání na účet prvňáčka, který si na pískovišti ztratil hrabičky a teď je hledá pod maminčinou sukní. Opravdu podařené vtipy jsou suma sumárum tři, a z toho pouze jeden bych se odvážil označit i za výborně zrežírovaný (scéna se škrábajícím zrcátkem) – zbytek bych doporučil předat grémiu policejních psychologů a přestupkové komisi. Protože špatný srandista může být kdekdo, ale nasadit fórky s IQ lidského nemluvněte, navíc po lékařské „péči“ vědců na Planetě opic, a přivinout je k bujnému poprsí Lindsay Lohan, může opravdu jen velice infantilní, maximálně nesoudný anebo ve vývoji notně opožděný jedinec. Nebo hůře: Studio Disney ve své moderní éře. Můj auťák Brouk není nejhorší film všech dob. Určité tempo mu upřít nelze (dosaďte si za „určité“ něco o chlup lepší než „katastrofální“) a letmé pročtení dialogové listiny plné těch nejohranějších frází, fráziček a megafrází (umocněných na druhou smrtelně vážným moralismem tvůrců), by předpokládalo snad definitivní úpadek dětského žánru. Ten sice padá, ale aspoň za ty bleskurychle jezdící autíčka a příjemnou dvojici Matt Dillon – Michael Keaton ho z kvalitativního septiku ještě naposledy vyhrabu. (30.03.2017)