In nomine Patris

Velice povedený a zajímavý film se silným námětem. Viktor Preiss je dokonalý, ale mě více zaujal Jiří Langmajer jako režisér, který se při svých morálních dilematech nemůže opřít o žádnou víru, ale dokáže si definovat meze, které nechce překročit. Zajímavá byla i netriviální postava esenbáka Ladislava Potměšila. Řada dalších byla z hereckého hlediska nevyužitá a autory kupodivu ani moc nezajímalo, co tahle kauza udělala s obyvateli Čihoště. (15.11.2004)

Motto: Běda tomu, skrze něhož přichází blábolení. Jenom aby z toho nemělo stádo ještě nějaký hlavdrbání, že... . . . Hm, hotovej "Mirákl v růžovym kosteličku" aneb zázraky se v ČéTéčku holt nedějí a tečka. Možná nějaký slabý médium, nebo co... %-o . . . Tak ejhle je ty >historické vyprávěnky< očima veřejnoprávní čudlárny, Polišenský to je lišák a chudák farář Toufar se musí tou "vnitřní silou" i navenek v hrobě obracet. V důsledku to pak vypadá a dopadá jako nějaké nejapné pokračování četnických humoresek, přesladká >typická holka ze vsi< Issová procítěně níká a občas si i zašišlá a... ...a jiný už to želbohu zkrátka zase s tou naší šašskotelevizáckou tvorbou nebude... Poskoci jsou holt hybatelé dějin, těch našich prostonárodních určitě! Hlavně si nebrat jméno Boží do huby zadarmo, že... - - - P.S. A ještě že té "katolické" církvi naše liberální(!) vláda(?) >navrátí< (sic!) vedle všech možných chrámů a chudobinců (to asi pro ty svatý dobroty) i ty desítky miliard na >investice< , toť pravý češhotský zázrak! To bude na špagátky a drátky do skonání světa. A až to flanďácké elity prošustrují, erár bude zase věčný, že... Amen. - - - - - (Poprvé viděno 12.2.2012 na >miráklí jejdičce< , hodnocení 398., komentář zde jako sedmadvacátý - 12.2.2012) (12.02.2012)

Nemůžu uvěřit, že tenhle skvělý televizní film natočil Jaromír Polišenský, režisér ubohostí Ordinace, Přístav, Cesty domů atd. Tohle je po filmařské stránce výborně odvedeno. A nejen po filmařské, i scénář se až na nějaké vyjímky drží přesně podle skutečnosti. Herecké výkony parádní, všichni odvádí skvělou práci a postavy hrají velmi přesvědčivě. Hudební podklad mě kolikrát vyrazil dech - zejména nadpozemské chorály, které zaznívaly při výsleších kněze Toufara. Dobově také přesné, ať už natáčení v ateliérech nebo v reáliích. Celkově to na mě působilo kouzlem inscenací, které se dříve běžně takhle natáčely a dnes už prakticky nevznikají. A znovu si můžu zanadávat na ty svině komoušský, ti mohli v 50. létech naprosto všechno a mohli sprovodit ze světa každého, kdo se jim jen trochu znelíbil, nebo narušoval jejich ideologii. Hnus největší, srovnatelný s gestapáky. (22.01.2017)

Čekal jsem více prostoru pro Viktora Preisse, čekal jsem více takových momentů, jakým byl jeho a Langmajerův dialog před kostelem... A to je v podstatě vše, co mi v In nomine patris chybělo. Nakonec dávám tři a půl hvězdy, ale na čtyři je kvůli upozadění Toufarovy postavy opravdu zaokrouhlit nemůžu. Polišenského a Preissova předchozí spolupráce, tedy výborné Ex offo, je mnohem výš. (05.05.2011)

Dnes je již příběh kněze Toufara dobře známý, zejména knihám Miloše Doležala. Film je natočený volně na motivy tzv. Číhošťského zázraku a vzniku pseudofilmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Na televizní film je to natočené dobře a i herecké výkony jsou dobré. Ale čekal jsem trochu víc emocí, hněv, bezmoc, soucit. Prostě něco, aby to se mnou hnulo. Příběh sám je silný až dost. (13.04.2020)