Casablanca

Je mi jasné, že jsem shlédla zajímavý film. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že kdybych ho viděla v době jeho vzniku, byla bych jím nadšená mnohem víc. Protože očividně reaguje přímo na německou roztahovačnost a je zjevně proti ní, proto v roce '42 musel připadat všem odpůrcům nacismu jako něco neuvěřitelného, co snad i mohlo dodávat lidem nějakou naději. Když sleduji film dnes, tak už ve mě takové pocity prostě vyvolat nemůže a vidím v něm "jen" zajímavý a pěkně natočený příběh o lásce, obětování se, smutku, o tom, jak lidské osudy změní válka, přestože z bojů nebyl ve filmu ani jeden záběr. (19.05.2006)

Nostalgie někdy bývá chabým leč důvodem, proč ocejchuji filmy i pochybné kvality mnoha hvězdičkami. Hodnota tohoto filmu tkví ani ne tak v mých srdečních vzpomínkách jako v oceněních, které dostala jinými autoritami než jsem já, a přesto, že už samo slovo Casablanca (podobně jako allenovské Constantinopol nebo Madagaskar:-) zní tak vábivě, skoro jak zaklínadlo pro vstup do ráje, pro mě je to limonáda, nic víc, nic míň a když už jsme u Bogarta ....... Africká královna - TAK si já představuji romantiku jako řemen. (30.01.2006)

Na první zdání jen devadesát minut nostalgického barového klábosení s lehce napínavým finále. Tvůrcům se ale do mikrokosmu Rickova baru podařilo vměstnat (velmi povšechné, ovšem) výstižné zhodnocení vztahů mezi mužem a ženou i mezi národy. Díky vědomí, že se ve filmu neřeší jenom osud pár lidí, kteří uvízli na jednom místě, ale obecné zákonitosti vztahové a mezinárodní politiky, je Casablanca mnohem víc vtahující, než její melodramatická zápletka slibuje. 80% Zajímavé komentáře: Marius, Rex Mundi, Spectre, Cimr, Gavroche (13.08.2005)

Náhodou jsem natrefil na pořad Na plovárně, kde shodou okolností byla hostem Isabelle Rosseliniová - dcera nezapomenutelné Ingrid Bergmanové, a tak teď píšu tohle hodnocení... Klišoidnější film snad neexistuje, ale je to klasa. Humphrey Bogart je excelentní, vším tím patosem se brodí s nezaměnitelnou elegancí a šarmem, krásná Ingrid Bergman se postará o zápletku s tragickou láskou v hlavní roli, zapějeme si Marseillaisu a vše skončí klasickou větou o začátku skvělého přátelství....prostě to je nejlepší béčková love story (a to není urážka) všech dob a basta. (25.01.2003)

Zajímavé, že? Nejbanálnější a zároveň ten nejvěčnější z možných příběhů, vyprávěný na pozadí druhé světové války kdesi v Africe. Jenomže vše je tak perfektně vybalancované na hranici snesitelnosti, že třeba i díky občasnému inteligentímu humoru, slupnete film jako malinu. Příkladem takového podobného snímku budiž Titanic :-) (10.01.2007)