Velký Gatsby

Snímek má výborné obsazení. Jako Gatsby Robert Redford, jeho vysněnou Daisy hraje svým zvláštním způsobem krásná Mia Farrow, Toma Buchanana, jejího manžela, Bruce Dern, který se narodil pro záporné role. Jack Clayton, který natočil skvělý horor "Neviňátka" však nedokázal z příběhu vytřískat to správné. Jeho "Velký Gatsby" je nudný, místy stojí na prosto na místě a ani nedokáže oslnit, což se dařilo Luhrmanovu filmu. Jeho síla je pak v tom, že ze snímku je cítit sociální podtext, který doprovázejí dobré herecké výkony. V konečném důsledku to ale stále není film, jehož by byla skvělá předloha hodna. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/07/velky-gatsby-1974-50.html (12.07.2013)

„Rádoby důležitým lidem tohoto světa šlo vždycky jen o dvě věci: o peníze a jejich vlastní postavení, pověst.“ Gatsby působil jako jejich prototyp. Jenže jemu šlo paradoxně o něco úplně jiného – o tupým manželem důsledně vykrmovanou husu jménem Daisy. Moje úsilí přežít nemilosrdnou stopáž bylo hnáno povrchní touhou pohledět zas jednou na starodávného fešáka Redforda. Bohužel tady je podáván v rosolovité omáčce, která se leskne mastnotou a už napohled je silně prošlá. Postavy jsou nesnesitelné, vedle zmíněné husy zevluje na dvorku opelichaný kapoun Nick a kolem něj pobíhá hejno pomatených slepic v ubíjejícím rytmu charlestonu a komíhání cingrlátek. Zlatej Leo. (29.12.2020)

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)

Kterak Francis Ford Coppola zavraždil Francise Scotta Fitzgeralda svým scénářem jistěji, než kdyby po něm hodil granát, čili jeden Kmotr bravurního adaptéra literárních předloh nedělá. Unylá vyprávěnka bez nápadu nicméně na několika místech jiskří příjemně retro záblesky a Redfordovi role padne jako ulitá, což je bohužel zazděno tím, že má ve filmu prostoru asi jako nosorožec v panelákové kuchyni. Díky tomu se mi překvapivě nejlepší zdála Mia Farrow, její Daisy ve mně budila stejnou touhu ji rozčtvrtit, spálit a nasypat do žumpy jako Daisy knižní. (14.01.2008)

Viděla jsem film a velmi se mi líbil. Zaváhala jsem ale s hodnocením, protože jsem si přečetla, že snímek jen kulhá za literární předlohou. Tak jsem přečetla novelu a musím si stát za svým. Za řádky jsem stále viděla filmové postavy, bez nichž by mi ty literární těžko připadaly životné. To, co mému chápání zcela uniká na stránkách knihy, to okouzlení penězi, mi je mnohem bližší z filmu. Scénu, kdy Daisy pláče přemožena krásou pánských košil, bych si bez podání Mii Farrow vážně nedokázala představit. (28.05.2009)