Velký Gatsby

Zajímavé vidět Roberta Redforda, než získal současný styl. Bylo zajímavé sledovat standardy chování dvacátých let dvacátého století (kdy bylo hysterické chování žen normálnější) dnešníma očima. Nejsrozumitelnější mě finálně připadl manžel Daisy, protože přestože byl celkem sviňák, byl celkem normální a pochopitelný sviňák. Knihu neznám. (22.07.2017)

Great Gatsby? Little Gatsby. Viac než inokedy sa mi tu hodí anotácia k filmu Godzilla - Size DOES Matter. Romantika "nebezpečne" zachádzajúca do sentimentu mi vôbec nevadí (menujem trebárs film Vek nevinnosti, ktorý šialene zbožňujem), vadí mi, ak romantika "bezpečne" zachádza do nulovej emocionality. (03.04.2008)

Ne, mně to nepřišlo až tak hrozné, jak se tu píše. Možná proto, že neznám ani knihu, ani jiné adaptace a že se mi tu moc moc líbil mladičký Redford (už vím, komu se podobá Brad Pitt). Chápu, že měl tolik fanynek. Nevadil mi český dabing, líbily se mi kostýmy, lokace, celé mne to bavilo a ano, asi to mohlo být drama, asi to mohlo mít větší hloubku, ale nedostatek toho všeho odpouštím. Vždyť je to jakási klasika, na kterou se dá i po víc než 30 letech velmi dobře dívat a to se cení. (15.03.2011)

Jsem hodně ráda, že jsem si počkala s definitivní projekcí až po Luhrmannovi. Tohle jsou 20. léta podmíněná estetikou 70. let a z nějakého důvodu bylo pro Claytona ze všeho nejdůležitější zdůraznit zasazení příběhu do léta roku 1922. Takže všichni jsou tu valnou většinu času orosení, upocení, umaštění a horkem naprosto zmožení. Nicméně je poměrně milé procházet se po Gatsbyho sídle, poslechnout si ten stereotypní výběr z Irvina Berlinga a jít zase o dům dál. Anachronismus se neprojevuje jen v účesech a líčení, ale některé lokace a auta poněkud také předbíhají svou dobu, ať už v rámci 20. let nebo jdou ještě mnohem dál. Nicméně poznat ikonické role Redforda a Farrow má svoji hodnotu. (25.05.2013)

Tento komentář je společný pro všechny tři existující filmové verze, dopustím se v něm jejich srovnání a může se tak spolu s hodnocením ještě několikrát měnit. Verze 1949: Mělo to být velké, ale není. Škoda exteriérů, které příliš smrdí ateliérem. Gatsbyho minulost je tu flashbackově zobrazena ve stylu gangsterky, postava vypravěče Nicka se s Gatsbym pere o divákovu pozornost a tříští sympatie, o které scénáristům, ořezávajícím slavnou literární předlohu k obrazu svému, zjevně dost šlo (důkazem je poslední záběr na Gatsbyho ruce, pomalu sklouzávající do bazénu, a tady se zase nabízí paralela s DiCapriovým Jackem z Titaniku :-). Poválečný Gatsby není zklamáním, ale ani výhrou. Verze 1974: Téměř hodina stopáže k dobru proti poválečné verzi je znát, z knížky se tak do filmové adaptace dostalo víc, a ruku na srdce, i fakt, že představitelé hlavních postav jsou známí (přinejmenším Redford a Farrow), hraje ve prospěch Claytonovy režie. Samotný Gatsby (Redford) se ve filmu objeví mnohem později než Alan Ladd v roce 1949. Na druhou stranu, téměř dvě a půl hodiny udržet pozornost prakticky nejde, tempo vyprávění proto kolísá, je tu příliš mnoho zpocených čel. Překvapivý prostor dostává Karen Black v roli nevěrnice Myrtle Wilsonové, výtečný je Bruce Dern, moc pěkná Lois Chiles. Verze 2013: Ne ne, spektákl už byl definován Moulin Rougem a je krajně nevhodné se k němu vracet. Umělejší je snad už jenom domeček pro Barbie od Mattela. Více v mojí externí recenzi pro kult na konci května. (12.05.2013)