Nastala chyba při přehrávání videa.
  • salahadin
    ***

    V kině jsem se skutečně mockrát díval na hodinky. Místy docela působivý příběh se střídal se zbytečně nudnými scénami. Film je slepenec scén, z nich některé by ve filmu být nemusely. Jde skoro o epizodky ze života gejši, které se snaží být dojemné a působivé, ale právě naopak jsou až nechtěne podané velice chladně, jakoby režisér natáčel rutinní záležitost a neměl k tomu materiálu žádný vztah. Velmi dlouhá je 1. část, kdy je Sajuri malá holka a zabírá 3/4 hodiny! Následuje opět se vracející negativní vztah s jinou gejšou, která ani nezestárla:-) Osobně se mi nejvíc líbilo vysvětlování povahy gejši a zaučování Ziyi Zhang od Michelle Yeoh. Tyto scény už byly nabité jakousi orientální poezií a dokonale ladily s hudbou Johna Williamse. Hudby si moc nevšimnete, protože je na první poslech nevýrazná. Záleží jen, jestli se do ní pak prokousáte. Jsem zvědavej, jak by film natočil třeba Zhang Yimou!(3.6.2006)

  • Djkoma
    ***

    Au. Au. Au. Tady Rob Marshall trochu narazil. Po Chicagu všemi opěvovaný režisér, který dostal do rukou látku o jedné dívce co potká svého vytouženého prince na bílém koni (tentokrát je to Předseda) a zamiluje se na věky věků. Je to jako malá pohádka ze světa Japonských žen, které jsou zrozeny pro pobavení mužů a předvádění svých uměleckých kvalit. Rob Marshall od prvního záběru na nádraží, kde rodiče předají a vlastně i prodají své dvě dcery do života Gejši, začíná svou vizi velkého eposu, který bude plný krásných obrazů a uměleckých dekorací. Film je to pro oko opravdu chvílemi nádherný, ale většinu času jen průměrný. To co se dalo vytěžit z oslavy na zámečku Generála a jeho nádherně rozkvetlých (myslím) třešní by Robovi mohl takový Yimou Zhnag opravdu vyprávět hodiny i hodiny. Krása hlavní hrdinky je dost zvláštní. Nejsem zrovna vysazený na hubené Japonky s obličeji nepřirozeně bledými a prodávajícími se za největší cenu. Ani tanec, který hlavní hrdinka předvede pro mě není prakticky ničím nádherným a to je bohužel škoda. Tento film je hodně o přijmutí toho co vidíme, ale mě nedokázala snaha o podmanivý tanec přehlušit, že ten tanec není pro lidi jako jsem já. Ona ho tančí pro Japonce, kteří v tom vidí umění a ne pro mě, který obdivuje jak ji nasvítili osvětlovači. Trochu méně snahy o exotiku a více kompromisů by tento snímek určitě vyšvihly na 4*.(7.6.2006)

  • Superpero
    *****

    Celý film je natočen ve velkolepých kulisách a tvůrcům se opravdu podařilo vystihnout atmosféru doby, ke které přispívá vynikající hudba Johna Williamse. Režisér Rob Marshall podle mě udělal lepší práci, než u Oscarového Chicaga už jenom proto, jak se na ten film tak hezky kouká. Jsme v Japonsku takže samé ty hezké zákoutí se zrcadlově čistými jezírky (jednou kamera nesnímá herce, ale pouze jejich odrazy ve vodě.) Nejlepší ale je, že se dostáváme gejšám takříkajíc pod pokličku a film nám odhalí náročný výcvik, bolestivé česání a hlavně intriky. Hacumomo se snaží Sayuri zničit pomocí různých pomluv a přebíráním klientů, velice hezky to ukazuje scéna se sumo zápasem. Svět gejš je velice nemilosrdný třeba v případě vyučení Sayuri na gejšu, se Sayuri už nemůže bavit se svojí dlouholetou přítelkyní, protože se vlastně stávají sokyněmi. Celkové vyváženosti filmu také přispívá, že se nikde neprohání Tom Cruise v samurajském brnění, nýbrž že se všech rolí zhostily zkušení asijští herci (až na epizodní role amerických vojáků). Zhang Ziyi v hlavní roli naprosto září a všechny emoce jsem jí bez vyjímky věřil. Velice se mi líbila i malá Suzuka Ogho, která hrála Sayuri v dětských letech. A velice mi utkvěl můj oblíbený Cary-Hyroiuky Tagawa (baron), který vždy zazáří i ve vyloženě béčkových filmech, natož pak v tak silném příběhu jako je Gejša. Všemi kritizovaná "asijská angličtina" herců se mi líbila a rozhodně na mě nepůsobila nějakým rušivým dojmem.(9.2.2006)

  • kiddo
    ****

    Je zajímavé číst některé názory, které Gejšu vnímají jako interpretaci japonské kultury pro nás Evropany, když tradiční japonská kultura je založena především na minimalismu. Což je hodnota, kterou Gejši vytýkat určitě nikdo nebude. Gejša je nádherně natočenou pohlednicí, která zůstala někde na půli cesty mezi euroamerickým vnímáním cizince a japonskou zdomácnělostí a z které exotičnost jen čpí. Měkké světlo, zářivé barvy i důsledné vypichování reálií, jež máme s Japonskem spojeny - vše dýchá fascinací neznámým prostředím a Marshall Japonsko 20. let minulého století zobrazuje takřka jako nepoznaný ráj na zemi. Co se týče dějové kompozice snímku, představuje Gejša svou epičností a dopodrobna propracovanou narací jakousi filmovou verzi těch nejlepších románů z období vrcholného realismu (aby ne, když stejný punc má údajně i mnou dosud nečtená předloha). V oblasti dramaturgie ovšem film trpí především překotným vývojem postav, jejichž vnitřní proměna a v případě Sayuri i upevňování charakteru nejen že nemá podobu postupného procesu , ale často za ní nestojí ani žádný očividný impuls a změna hrdinů je nám znenadání jednoduše předložena jako fakt, o němž se nebude dále diskutovat. Gejša tak mimo to ve výsledku zaujme symbolickým střetem bývalých konkurentek Gong Li a Zhang Ziyi a samozřejmě neuvěřitelně kostrbatou angličtinou, která vám svou roztomilostí zabrání brát historku o Popelce vážněji než jako příjemné odreagování se u čumkarty z cizích krajů.(18.2.2007)

  • Kaka
    ***

    Pravda je bohužel taková, že se v tom Rob Marshal dosti potácí a neví kudy kam. Daná látka, je totiž daleko silnější a hutnější, než je schopen zvládnout. Vzniká tak "slátanina", která disponuje několika citlivými záběry/scénami, avšak dost často to přebijí typický nádech hollywoodské vysokorozpočtové produkce. Výtvarná stylizace a vůbec celkové vizuální zpracování je ovšem naprosto dokonalé. Od kostýmů, přes dechberoucí exteriéry (točilo se výhradně v Los Angeles!) až po jasně oscarovou kameru, která se soustřeďuje především na detaily/makrodetaily a kameraman exceluje na plné čáře. Scénář je dost rutinní, ale to se dalo celkem i čekat. Výtečná kompozice Johna Williamse jen dotváří celkově příjemnou a dobře vystihnutou atmosféru. Jinak ovšem až na ojedinělé okamžiky studené jako psí čumák.(8.2.2006)

  • - Na vytvoření mlhavé atmosféry uprostřed Kalifornie byla použita obrovská hedvábná stěna, která překrývala příliš jasné slunce. (imro)

  • - Dion Beebe získal cenu v kategorii vynikající úspěch v kinematografii od Americké společnostI kameramanů ASC. (Terva)

  • - Na postu režiséra se v průběhu příprav produkce Gejši vystřídali Steven Spielberg, Brett Ratner či Spike Jonze. (imro)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace