Gejša

Zajímavě zpracované zákulisí v nám v podstatě neznámé kultuře, exotické prostředí a to vše neskutečně hezky a výpravně natočené. Kromě vizuální stánky je krásná i ta hudební, která sice na samostatný poslech nepůsobí moc japonsky (resp. spousta pasáží z také "východně-exotického" soundtracku Johna Williamse Sedm let v Tibetu zní dost podobně, přestože jde o naprosto jiný film z úplně jiné kultury), přesto zní nádherně nejen ve filmu, ale i na samostatný poslech (dominantní housle a cello). Bohužel film má i své zápory - jednak dost dlouhou stopáž (bylo sice pořád na co se dívat, ale po čase se i to krásné okouká) a hlavně dost stupidní příběh - exotika neexotika, jde v podstatě o normální americkou romanci (akorát místo kluka si gejša hledá cosi jako "sponzora") a na tu je víc jak 2 hodiny trochu moc. Nehledě na to, že při takovém příběhu spolu s megavýpravou a barevnými kostýmy nám tu vznikl docela pořádný kýč. (01.04.2007)

"Gejša nemá žádná přání. Gejša nemá žádné city. Gejša je umělkyní vysněného světa." A bohužel prý taky není kurtizána, což by mi asi trošku zvedlo náladu. Místo toho jsem se ocitl ve "velkém" dramatu a já jsem příliš nenáročný divák na to, abych si dokázal užít výcvik, bělení obličeje, mávání vějíři či procházky s paraplíčky. Zkrátka jsem se dost nudil, takže pokud budu mít někdy problémy usnout, tak se na Gejšu obrátím s důvěrou o pomoc. (19.02.2017)

Rob Marshall sází na povrchní líbivost, výpravnost a exotiku. Jeho snímek není určen japonskému publiku, tomu by nejspíš přišlo nepatřičné obsazovat klíčovou roli herečkou čínského původu. Snímek má skvělý vizuál, minimálně v první půli se kamera pase po křivolakých uličkách historické čtvrti plné zvlněných střech, po ladných křivkách mladých krásek, jejich pečlivém make-upu a elegantních kimonech. Zatímco forma je vypiplaná, obsah představuje banální červenou knihovnu o tom, jak chudičké děvčátko po nesčetných útrapách a protivenstvích nakonec ke štěstí přišlo a svou touhu naplnilo. Je to mělké a vzhledem k přemrštěné stopáži i poměrně prázdné. Začátek je sice nadějný, ale syrovost vydrží tak 15 minut a pak už si to na nějakou výpověď o době, společnosti a konkrétních hrdinech jenom hraje. Vizáž má sice Gejša bezmála dokonalou, ducha ale postrádá - a bez něj je jí jen půl. Připomíná vánoční ozdoby - na první pohled krásné, pěkně se lesknou, ale jsou duté a jejich životnost je mizivá. Celkový dojem: 45 %. (03.05.2017)

Film vypráví o kariéře gejši – od strastiplných začátků až po ovace a náruč milovaného. Gejša není vizuálně nijak omračující (a přitom téma se k tomu přímo nabízelo), neobsahuje pro Evropana příliš zajímavých informací o japonské kultuře (tak jak to dělá třeba Bertolucciho Poslední císař o čínské), dějově je naprosto hollywoodská, kýčovitá. Ničím nepřekvapí. Je to kvalitně natčená červená knihovna, cukrová vata. Nic víc. (16.03.2006)

Film s velmi zajimavym nametem, ale uchopeny reziserem Marshallem jaksi nemastne-neslane. Herci jsou dobri, neprehravaji, skoro kazdemu jeho roli verime. Scenar take neni spatny a nektere sceny jsou i opravdu napinave, vsem jako celek to nepusobi nijak zazivne a po nastoupi onen pro me tak nenavideny pocit "tak toto videt znovu nemusim". Dobry, prumerny film, ale proste neni proc na nej koukat znova. (08.09.2008)