Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kiddo
    ****

    Je zajímavé číst některé názory, které Gejšu vnímají jako interpretaci japonské kultury pro nás Evropany, když tradiční japonská kultura je založena především na minimalismu. Což je hodnota, kterou Gejši vytýkat určitě nikdo nebude. Gejša je nádherně natočenou pohlednicí, která zůstala někde na půli cesty mezi euroamerickým vnímáním cizince a japonskou zdomácnělostí a z které exotičnost jen čpí. Měkké světlo, zářivé barvy i důsledné vypichování reálií, jež máme s Japonskem spojeny - vše dýchá fascinací neznámým prostředím a Marshall Japonsko 20. let minulého století zobrazuje takřka jako nepoznaný ráj na zemi. Co se týče dějové kompozice snímku, představuje Gejša svou epičností a dopodrobna propracovanou narací jakousi filmovou verzi těch nejlepších románů z období vrcholného realismu (aby ne, když stejný punc má údajně i mnou dosud nečtená předloha). V oblasti dramaturgie ovšem film trpí především překotným vývojem postav, jejichž vnitřní proměna a v případě Sayuri i upevňování charakteru nejen že nemá podobu postupného procesu , ale často za ní nestojí ani žádný očividný impuls a změna hrdinů je nám znenadání jednoduše předložena jako fakt, o němž se nebude dále diskutovat. Gejša tak mimo to ve výsledku zaujme symbolickým střetem bývalých konkurentek Gong Li a Zhang Ziyi a samozřejmě neuvěřitelně kostrbatou angličtinou, která vám svou roztomilostí zabrání brát historku o Popelce vážněji než jako příjemné odreagování se u čumkarty z cizích krajů.(18.2.2007)

  • Shit
    ***

    Na jednu stranu je tenhle film pěkný řemeslný dílo se skvělou výpravou, nádhernými kostými a s nevtíravou hudbou, ale přitom pěkně podbarvující skoro všechny scény, jenže co je to platný, když je to hrozná nuda. V podstatě hned od začátku jsem se nudil a nebylo moc míst kde by mě to chytlo, prostě taková romantická studie do života Gejši a to mi nepřislo moc zajímavý, možná to taky chtělo víc vystoupení gejš a míň zbytečných scén o ničem, protože to mě dokázalo aspoň na chivlku probudit, ale zase namůžu říct že by ten příběh byl nějak extra špatnej, jen prostě nedokázal po celou dobu zaujmot. Určitě mu taky uškodilo, že to má přes dvě hodiny, každá scéna se neskutečně vleče a dramatický scény mě, po těch 40 minutách v polospánku, nadokázaly napnout a ani zaujmout. Prostě film nějak uteče a člověk si z toho skoro nic nezapamatuje, což je docela škoda, protože krom dobrýho a chytlavýho příběhu má film všechno co by měl mít(24.8.2006)

  • Jara.Cimrman.jr
    **

    "Gejša nemá žádná přání. Gejša nemá žádné city. Gejša je umělkyní vysněného světa." A bohužel prý taky není kurtizána, což by mi asi trošku zvedlo náladu. Místo toho jsem se ocitl ve "velkém" dramatu a já jsem příliš nenáročný divák na to, abych si dokázal užít výcvik, bělení obličeje, mávání vějíři či procházky s paraplíčky. Zkrátka jsem se dost nudil, takže pokud budu mít někdy problémy usnout, tak se na Gejšu obrátím s důvěrou o pomoc.(19.2.2017)

  • salahadin
    ***

    V kině jsem se skutečně mockrát díval na hodinky. Místy docela působivý příběh se střídal se zbytečně nudnými scénami. Film je slepenec scén, z nich některé by ve filmu být nemusely. Jde skoro o epizodky ze života gejši, které se snaží být dojemné a působivé, ale právě naopak jsou až nechtěne podané velice chladně, jakoby režisér natáčel rutinní záležitost a neměl k tomu materiálu žádný vztah. Velmi dlouhá je 1. část, kdy je Sajuri malá holka a zabírá 3/4 hodiny! Následuje opět se vracející negativní vztah s jinou gejšou, která ani nezestárla:-) Osobně se mi nejvíc líbilo vysvětlování povahy gejši a zaučování Ziyi Zhang od Michelle Yeoh. Tyto scény už byly nabité jakousi orientální poezií a dokonale ladily s hudbou Johna Williamse. Hudby si moc nevšimnete, protože je na první poslech nevýrazná. Záleží jen, jestli se do ní pak prokousáte. Jsem zvědavej, jak by film natočil třeba Zhang Yimou!(3.6.2006)

  • POMO
    ***

    Vznešená skoro-nuda. Marshall akoby nevedel, o čom nakrúca film, v akej kultúre operuje, kde má pritlačiť a čo je vedľajšie. Jediné, čo robí leporelo nevzrušene za seba naukladaných bezpohlavných scénok zaujímavým, sú solídni herci a krásna Williamsova hudba. Čo-to zachraňujú tiež posledné dve minúty (s krásne namixovanými farbami na pozadí), ktoré sú síce hollywoodskym klincom do rakve nehollywodskeho subjektu, no na druhú stranu mu aspoň dodávajú emocionálny kontrapunkt, potrebný pre spokojnosť radového diváka.(14.1.2006)

  • - Rikši použité ve filmu pocházejí z Posledního samuraje (r. Edward Zwick, 2003), a aby vypadaly více historicky, na ně byly přidány ornamenty. (imro)

  • - Na hudbě se podílel i světoznámý hráč na čelo, Yo-Yo Ma. (Tsuki)

  • - Suzuka Ohgo vyhrála cenu Mladého umělce za nejlepší výkon mladého herce v celovečerním filmu. (Terva)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace