Possession
Possession
Possession
Režie:
Andrzej ŻuławskiScénář:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Isabelle Adjani, Sam Neill, Heinz Bennent, Leslie Malton, Margit Carstensen, Gerd Neubert, Johanna Hofer, Carl Duering, Barbara Stanek, Harry Riebauer (více)Obsahy(3)
Anna opustila svého manžela Marka i jejich syna Boba. Mark je rozhodnut vypátrat pravdu a začne svou ženu sledovat. Zprvu si myslí, že je za vším jiný muž. Brzy ale poznává, že Anna našla něco jiného, co miluje a nehodlá se toho vzdát. Její podivné chování a bizarní události naznačují, že jde o něco temného a znepokojivého... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (213)
Filmový tanec svatého Víta, kde si nebudu nalhávat, že jsem pochopil metafyzické pozadí celého obrazu, byť některé výjevy byly přece jen zcela zřetelné. Svůj výklad si raději nechám pro sebe, ale v rámci rychlé freudovské psychosebeanalýzy jsem si vyšel jako prase, vše je tedy v naprostém pořádku. V komentářích se tu často objevuje, že se jedná o těžce stravitelný a náročný kousek, což nemohu potvrdit. Velmi rychle jsem totiž přistoupil na Zulavského pravidla, tedy, že žádná nejsou a vůbec to nedává smysl. Koneckonců to poslední několikrát sděluje ústy svých hrdinů i sám autor. Touha po pochopení pak samosebou může vést k bolehlavu, nesmysl totiž nelze chápat, pouze přijmout. Hned po projekci bych, se přiznám, ale s hodnocením šel mnohem níž, nicméně tohle je klasický případ díla, které je dobré si nechat v hlavě uzrát, samosebou za předpokladu, že vám do ní něco zaseje. Nesmyslně geniální trojka! ()
Fakt veľmi zvláštny film. Prvá polovica je v pohode. Silná dráma, histerické výbuchy. No tá druhá polka. V nej sa film mení na ničo polosurealistické, silno filozofické a pre mňa absolútne nepochopiteľné. Jedna nezmyselnosť strieda druhú a vy len čakáte, čo z toho vylezie a či nakoniec príde nejaký koniec, ktorý by to všetky vyjasnil. Nuž, aj napriek dobrým hereckým výkonom, dobre zvolenej hudba a dokonca aj napriek tomu, že ma film nenudil nemôžem ísť vyššie ako 60%, keďže hlavná myšlienka, alebo pointa filmu (ak nejaká bola) mňa úplne obišla. ()
Bizár pre pokročilých. Zulawski je magor (v najlepšom slova zmysle), podstatne menej preniknuteľný ako Lynch, Jodorowsky alebo Herzog. A to, čo predvádza Isabelle Adjani, je totálny herecký extrémizmus. Geniálne! ()
Co k tomuto filmu napsat. Popravdě jsem ho úplně nepochopil a celá řada scén je jedno velké WTF. Ale ta atmosféra, ta náročnost celé dění sledovat je něco co dokáže neuvěřitelně znepokojit a film diváka vyčerpává takovým způsobem, že až lituje, že se na něj dívá. A to paradoxně považuji za velké plus.Je to jeden z těch filmů, na které se nezapomíná a po shlédnutí doporučuji spálit daný nosič a pustit si nějakou romantiku na Hallmarku, jinak hrozí duševní porucha. ()
Od Żuławskeho som videl už zopár filmov, ale ani jednému z nich som nikdy nedal niečo iné ako jedna hviezda. Myslel som, že tento film to zachráni a po pravde to prvú hodinu vyzeralo veľmi nádejne. Napriek všeobecnej hereckej hystérii, ktorá filmu panuje až do konca, to vyzeralo na nejakú kvalitnú vzťahovú drámu, ktorá prinesie možno prekvapivý záver. Režisér ale prekvapil už v strede a zhruba presne po hodine nám začal servírovať také psycho krávoviny, že som sa až zarazene sám seba pýtal, prečo by zdravý človek pri zmysloch sám sebe ničil tak dobre rozbehnutý film. Žiaľ, toto bol jeho štýl. Za každú cenu byť kontroverzný. A skoro vždy to šlo na úkor kvality a nakoniec aj za hranicu vkusu. ()
V zásadě se jedná o tuze ošklivý rozvod s typickými příznaky jednání pod tlakem, v poslední křečovité snaze obrodit vztah... jinak jsou ti anglicky hovořící Francouzi, žijící v útulném stínu Berlínské zdi, naprosto běžnou, šablonovitou rodinou... jen jsem je nenáviděla už od deváté minuty - způsob, jakým mluvili, jak se pohybovali, jak vyjížděli, jak zírali - a mělo být hůř - vytrvalci slabších povah nechť si přistaví kýbl... Nikdy jsem tyhle polsko-francouzské výrobny psychedelik na rozšíření vědomí neměla v lásce a o Kieslowském jsem si dokonce myslela, že je divnej... to po dnešku neplatí - kolega Żuławski ho dokázal plně rehabilitovat. A když jsme u těch antipatií, Isabelle Adjani mě nikdy nedokázala oslovit, natož oslnit, teď ale nevím, zda budu ještě někdy schopna ji vůbec akceptovat... lehko tudíž uhádnout, že se neřadím do fronty obdivovatelů jejího ultrahysterického výkonu, i kdyby se rozkrájela (elektrickým nožem), dokonce si myslím, že dát prádlo do ledničky, jídlo do pračky, zajít na nákup, mrštit síťovkou o zeď, zaprasit se vyválením v mlíku, pak se pogrcat a bez přestávky do toho ryčet je právě pro ni mnohem snadnější, než cokoli jiného... i když tedy tu postelovou scénu by, pravda, každá nedala... Zdejší hodnocení si vysvětlím taky po svém - dobrá polovina diváků dělala, že tuhle posedlost vůbec neviděla a vycenit se dokázala jen hrstka zklamaných odvážlivců... tím se dostávám k mému vlastnímu - hvězda za úzkostlivé vyhýbání se klišé - nezavadíte o kuřáka - ve francouzském filmu! i za fakt, že v záhlaví neřádil informační šotek - skutečně se jednalo o horor... A že pan Żuławski už patnáct let nic nenatočil? No toto... ()
Tento film je čiré šílenství. Brutálně vyhrocený, s úžasným Neillem a fantastickou kamerou. Něco takového jsem opravdu ještě neviděl. ()
Balancujem medzi extrémne kladným a záporným hodnotením. Táto pozoruhodná ambivalentnosť vôbec prestupuje celý film. Výnimočne strašné! ... Myslím, že po odhodlaní dopozerať tento filmík mi Zulawský predstavil nový spôsob filmového rozprávania. Prinajmenšom fascinujúce, ak divák prijme za svoju snahu filmu roztrhať mu vnútornosti. Isabelle Adjani ako oddané, bezbranné, náruživé dieťa. ()
For ME 98% ()
Andrzej Zulawski pro mě představuje jednoho z nejsvéráznějších režisérů. Zatím jsem viděl pouze dva z jeho snímků, každý z nich byl originální a nezvyklý. Někde jsem se dočetl, že v Polsku byly jeho filmy přijímány vždy rozporuplně a je považován za kontroverzního tvůrce. Jeho Posedlost se mi těžce hodnotí, přemýšlím nad ní, ale přiznám se, že jsem smysl asi nepochopil dostatečně, nabízí se mi několik výkladů, z nichž některé jsou zachyceny v místních komentářích, nicméně se domnívám, že nejlépe to ví asi sám režisér. Isabelle Adjani předvádí fantastický výkon, scéna z průchodu se snad každému vryje do paměti. ()
Neobľubujem tento druh filmových fantasmagórií, tváriacich sa ako sofistikovaná forma umenia. Mám rád uletené body horory, aké točili Cronenberg, Henenlotter či Yuzna, Zulawskeho Possession je však smrteľne vážne sa berúca kravina, absolútne postrádajúca nadhľad tvorby vyššie menovaných režisérov. Keď už nič iné, tak hlavným protagonistom sa tu aspoň naskytla jedinečná možnosť si v praxi odskúšať najafektovanejšie pózy a výrazy, aké herecký repertoár vôbec pozná. ()
Ujetá psychárna která se mi dvakrát nezamlouvá. ()
Excelentní herecké výkony,excelentní atmosfera,excelentní hudba,ale k čemu mi to vše bylo,když jsem to vůbec nepochopil.Do pulky koukáte na drama o rozpadajícím se manželství,druhá pulka už je jen mix nepochopitelných věcí,která jde jedna přes druhou ráz na ráz a vy jen nestíháte... ()
Máte-li rádi jen jednoduché a přímočaré příběhy, tenhle film rozhodně není pro vás. Naopak chcete-li se ponořit do víru chaotického šílenství a vidět šílený film se šílenými herci od šíleného režiséra, jste tady správně. Šílený Heinrich, všemilující zenový narkoman libující si v rozhalených košilích, je hodně šílená postava, šílený Sam Neill jakbysmet, ovšem to, co předvádí šílená Isabelle Adjani ve své dvojroli (tedy v té první), je šílené příliš i na mě, chvílemi mi bylo skoro stydno se na její hysterické šílení dívat (třeba šílená scéna v podchodu metra). Mně osobně se víc líbí tiché, klidné, introvertní šílenství, jaké předvedla třeba Catherine Deneuve v Polańského Repulsion, ale každopádně jsem vděčný za každý šílený film, tedy i za tenhle a doufám, že některé jeho scény z hlavy jen tak nevymažu. Schizofrenní rozpolcenost postav vhodně dokreslují zajímavé záběry z ulic schizofrenně rozpolceného Berlína. ()
Tohle na mě byla až moc ujetá psychárna. Určitě se dá mluvit o tom, že to bylo v jistých chvílích zvráceně fascinující a Isabelle Adjani se Samem Neilem podali dechberoucí výkony, ačkoliv ten projev by byl vhodnější pro divadelní prkna. Jenže i přes tyhle pozitiva jsem se musel po většinu času ptát " Co se to tam kurva děje?" a to mě v tomhle případě příliš nebavilo. 35% ()
Dramatický rozpad jednoho manželství podle Zulawského je postavami rozehrán i završen ve spirále individuální neschopnosti a selhávání. Emočně vyčerpaná dvojice v úniku ze svého rodinného pekla vlivem nevymýcených citů zakopávají opět jeden o druhého: Sexuální monstrum, ke kterému se utíká žena, metamorfuje do osoby opuštěného manžela, jenž naopak nalézá svou ženu v učitelce svého syna. Avšak v zápase o záchranu vztahu, nakonec přerůstající v zoufalou záchranu před soukolím jeho rozkladu padají také nevinné hlavy, když okolí v citovém zmatku manželů není schopno rozeznat koho chránit a před čím. Kde končí bezpečná hranice jejich obrazotvornosti zůstává na divákovi. ()
Isabelle Adjani bola v roku 1981 naozaj veľmi pekná ženská. Jej stvárnenie vystresovanej hysterky vygradované záchvatom v metre bolo viac než presvedčivé. Inak však Posedlost ponúka len množstvo zmätených výjavov, ktoré sú plné prehnaného herectva. Pošahaná umelecká nuda. ()
Rapidus svojím komentárom plne vystihol môj postreh a z tohto pohľadu nemôžem inak ako *****. Ešte som nevidel zahrať nešťastie v kope s posadnutosťou a láskou tak presvedčivo brrrr... Film vypnete po štvrť hodine, alebo ho s otvorenými ústami dopozeráte do konca! ()
Isabelle sa tu riadne vyřádila. Za ňu 2 hviezdičky. Zvyšok je čistá psychiatria. Ďalší z filmov, ktorý nemá dej, ktorý by chápal aj niekto iný než scenárista, postavy sa chovajú ako pacienti z psychiatrie s najvyšším stupňom dozoru a celé sa to tvári ako umenie. Viem, prečo sa vyhýbam poľským režisérom vo Francúzsku. ()
Velká kláda na koukání, upozorňuji předem! Nic pro slabší povahy nebo psychicky labilní jedince... Jeden z nejtěžších filmů na psychiku, co jsem zatím viděl. Příběh o páru, který poznamená nevěra ze strany manželky a je nad to navíc protkaný podivnými okolnostmi. Naprostý obdiv patří hlavním protagonistům a to Samu Neillovi a nádherné Isabelle Adjani, u které opravdu nechápu, jak mohla takový výkon podat. Takhle ztvárněné šílenství postav jsem ještě na filmovém plátně nespatřil. V režijním umu jakoby se střetl Lars von Trier svoji temnotou a psychologií a David Cronenberg na druhé straně svoji explicitní nechutností a mystičnem. Přes svoji těžkou stravitelnost, ale něco do sebe má a jak je u těchto filmů zvykem, tak pod povrchem dle mě lze spatřit životní paralely a symbolismus, které budou chtít objevovat jen ty zvídavější. Nejsem si jist, zda-li tím budu chtít ještě jednou "projít", ale i tenhle typ filmu je zajimavé vidět. ()