Possession
Possession
Possession
Režie:
Andrzej ŻuławskiScénář:
Andrzej ŻuławskiKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Andrzej KorzyńskiHrají:
Isabelle Adjani, Sam Neill, Heinz Bennent, Leslie Malton, Margit Carstensen, Gerd Neubert, Johanna Hofer, Carl Duering, Barbara Stanek, Harry Riebauer (více)Obsahy(3)
Anna opustila svého manžela Marka i jejich syna Boba. Mark je rozhodnut vypátrat pravdu a začne svou ženu sledovat. Zprvu si myslí, že je za vším jiný muž. Brzy ale poznává, že Anna našla něco jiného, co miluje a nehodlá se toho vzdát. Její podivné chování a bizarní události naznačují, že jde o něco temného a znepokojivého... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (214)
Ty kokos, presne taketo prechadzky cvokhousom, psychiatrickou liecebnou - tak presne taketo stretavanie polosalenych existencii, ktore maju o koliesko viac alebo menej ma na filmoch sialene bavi. Silny zazitok na psychiku, ale genialne. 95 % ()
Posedlost mě nutila hltat celý film bez nádechu, abych mohl přijít na tu zvrácenou, krvavou, slizkou zápletku. Přesto jsem nepochopil a nedokázal poskládat úplně celý příběh. Hlavním příběhem je rozpadající se manželství. Říkal jsem si, že to bude jedno z dalších rodinných dramat s trochou zla. Omyl, je to plné hnusných a zrůdných metafor, které provází celý film. Vyjádření hysterie, strachu a nejistoty člověka takovým způsobem, že mi to bylo nepříjemné. Isabelle Adjani je úchvatná, její hysterické scény plné rozpolcenosti, zvrácenosti a strachu. Budu ještě dlouho myslet na hypnotizující scény (výuka baletu, chůze metrem, milování s novým). Je to tak silné, až to nahání strach, protože ti herci nemluví klasicky, jako jsme zvyklí. Oni to, co si ve skrytu duše myslí, rovnou vyjadřují hysterickým pohybem, tělem a řvou to na druhého partnera, přesto se vzájemně nechápou. Žena neví, co chce, ale stále to hledá. Je tím posedlá, je to její motor, její smysl života. Hledá nové milence, aby mohla vybrat toho nejlepšího pro život i dítě. Nepřestává a stále zkouší nové, hledá, ale nakonec chce toho na začátku. Není schopná vydržet s tím původním ani novým, nenávidí ho i když je k němu poutána nevysloveným slibem i dítětem. Je rozpolcená a potřebuje vytyčit směr. Její manžel to nechápe a prosí jí, aby mu řekla to, co vlastně po něm chce. Ona to ale sama neví, ona potřebuje někoho, kdo jí určí směr a řekne jí, co má chtít. Žena v sobě drží zlo i lásku, ale neumí si vybrat, co je pro ní primární. Neví, co bude pro ní to správné, ale nedá jí to pokoj. Začarovaný kruh, věčný boj a moře hnusu, který si na vás valí během celého filmu. Všechny ty zvrácenosti mají ale hlubší význam, než se zdá. Lidské vášně, rozum, žárlivost, neschopnost empatie. Krev ve filmu má velký prostor a je jakoby třetí hlavní postavou. Doprovází hlavní scény svou normální přítomností, přesto je to nenormální a nepříjemné = bytí ženy, potrat, sebeubližování, milování s novým. Jsem opravdu nadšený (a trochu znechucený), že někdo dokázal natočit tak složitý věčný boj mezi mužem a ženou a ještě to zaobalit do šíleného dramatu s prvky hnusné lidské špíny a hororu. Je to naprostý rozklad vztahu a zároveň nekončící boj mezi oběma stranami. Nikdo nechce ustoupit a chce vyhrát nad tím druhým. Tento film je silný, velmi silný, posedlý se vyjadřovat v nechutných obrazech, nepochopitelný. Nedá se ani vyjádřit, jak silně dobrý film. ()
1323. hodnocený film: ()
Těžké sousto. Způsobilo mi chaos, vytrhlo mě z tupého zívání, marně jsem se pokoušel nalézt jediné slůvko útěchy. Odmítám se smířit s tím, že jde o hororové dílo. Ale jak srovnat myšlenky? Útočí na zbytek mozkových buněk v jednotném šiku. Překřikují se a kradou si číslice. Proplétají se v mollové tónině v jediný nesourodý zvuk, bez hlásek a mimo pořadí usedají na uvolněné židle. Kde je den? A kde je noc? Kde je Bůh? A kde je víra? Kde je osobnosti duch? A kde jeho odvrácená tvář, temno? Kde je řád? A kde začíná být trudnomyslností? Kde je empatie? A kde už jen póza a pocit jinakosti? Nedokážu se dotknout reality, Vítr proklouzává mezi tlustým palcem a zlomeným ukazovákem. Utápím se v zážitcích a teskním po žhavých očích Medúzy. A je tu excelentní Isabelle Adjani v dvojroli Anny a Heleny. A já pokládám sám sobě otázku, zda to není především o dvou zcela odlišných tvářích člověka. O jeho vnější podobě, lidskosti a temnotě, skryté v našich srdcích. Vyplouvajíc na povrch pak působí zmatek, strach a ztrátu všeho známého. Z dalších rolí: Annin tázající, tápající, milující a hledající manžel Mark (skvělý Sam Neill), rodinná kamarádka větřící šanci Margit (Margit Carstensen), nadčlověk Heinrich (zajímavý Heinz Bennent), Heinrichova chápající matka (Johanna Hofer), dvojice soukromých detektivů (Carl Duering a Shaun Lawton), a malý Bob (Michael Hogben). Proměnlivost je jedním ze základních vlastností citů. Tak jako strach, touha po novém a chtíč po nepoznaném. Důvěra, zrada, otázky, pouta, hlasy. Kde jinde hledat porozumění, než v nestálosti přítomnosti. Víru jsem ztratil již dávno. Naděje, ta se unaveně vrací v nepravidelných cyklech slunečných dní. Ale jaký druh naděje může mít Oblomov? ()
Nic lepšího od pana Żuławskiho už asi nedostanu. Posedlosti bych ráda v budoucnu ještě jednou vymezila svůj čas a dala si celou projekci znovu. Tohle totiž asi nestráví každý hned na první tah. Film baví a upoutá už od prví minuty, protože divák hned zjistí, že s postavami vážně něco nebude v pořádku. Andrzej využívá obrovských talentů, které si pro svůj snímek o rozpadu manželství vybral a vizuálně chce diváka roztříštit na malé střípky díky kulícím se očím hlavních postav přímo do objektivu kamery, detailního zobrazení jejich mimiky a audiálně pomocí vysokých výkřiků Isabelle Adjani a hrubého řevu Sama Neilla donutit publikum alespoň v mozku trpět. Až do scény s metrem si je divák vcelku jistý, že má vše jakž takž pod kontrolou. V ten okamžik se ale Possession upgraduje na vyšší psychologickou úroveň, odvolává se na filosofické metafory a divák už jen musí zapojovat svou fantazii a přemítat si různé teorie. Tento film má nevýhodu, že nereálně a nedostatečně naznačí ve finále svou myšlenku, a tak jsem původně měla problém s hodnocením. Nejdříve jsem zvažovala tři, to mi nesedělo vzhledem k bravurním hereckým výkonům, hudbě i kameře. Dala jsem tedy čtyři. Po opakovaném projetí celého filmu jsem se rozhodla pro plný počet, protože něco málo už mi začíná zapadat a uvědomila jsem si, že o výsledku toto hororové, psychologické, ultrabizarní drama nebylo. Bylo spíše o prožití, pocitech, pudech, emocích, psychice a rozpadu osobnosti. Nikdy jsem neviděla tak pocitový film a myslím, že žádný takový svého druhu už neuvidím. ()
Nářez! Mohl bych se omezit pouze na tento výkřik, ale takhle bych se mohl vyjádřit ke každému filmu bez ohledu na to, zda jsem ho viděl (nemluvě o formálním porušení zdejších pravidel)... Jedno z nejpříjemnějších filmových překvapení vůbec. Chvíli rodinné drama, chvíli normální detektivka, sem tam nějaká ta surreální duchařina - přesto se snímek řadí k těm, u kterého je žánrová nevyhraněnost positivním jevem - podobný subjektivní zážitek mi přichystala pouze Jodorowského "Svatá hora", kdy moje potencionální domněnky skartovala třeba hned následující scéna. I proto se nebojím vyslovit silně heretickou myšlenku - zapomeňte na nastávající maminku Rosemary či malou Lindu coby anděla s vymítaným ďáblem v těle. Zdejší zjištění je mnohem překvapivější než v obou zmiňovaných případech, navíc labilní kamera a herectví (za sebe jsem si více oblíbil Sama Neilla, jeho partnerka Isabelle Adjani je sice trefná mrcha, nicméně v tomto směru zohledňuji vcítění se do příběhu a pocity, které můj jmenovec Mark zažíval, jsou mi bližší) dokáží vyvolat větší hrůzu - osobně jsem bledl i při banalitách typu podřezání si zápěstí, o proslulé interrupci sestry Naděje plus geniálně oživeném monstru (Švankmajer překonán) se netřeba rozepisovat. Stejné to je i s dojmem věrohodnosti, který nutí diváka se obávat o to, že se mu podobná věc může stát taky (opět nutno srovnávat se zmíněnými Vymítačem & Rosemary, které to zdání sice mají, ale zůstává jen u něj). Nad všemi klady snímku ale ční jméno Andrzeje Korzynského. Hudební doprovod, který vzešel z jeho rukou, považuji za nejvíce návykový v historii kinematografie - shlédnutí Posedlosti bylo mě takovou psychedelií, že jsem okamžitě po skončení projekce poslouchal ústřední půlminutovou skladbu nepřetržitě po celou hodinu... Nečekaně umístěný homosexuální poměr spolu s mrazivým pohledem na Berlínskou zeď, ozdobenou nápisem "Die Mauer muß fall" by se v jiných filmech stal nesmrtelným, zde ovšem plní roli nepodstatného komparsu. Není divu, že všechno kolem je pro mě osobně něčím, u kterého stojí za to si koupit originální DVD (edice FilmX), jelikož stokoruna je vzhledem ke kvalitám díla velmi nízká cena. "Posedlost" se totiž řadí mezi circa dvaceti filmů, které na mých pomyslných vahách vyvažuje pouze dvanáctitunový valoun zlata. Často se zde v profilu skloňuje Trierův "Antikrist", nicméně nevěřím, že by se něco tak sugestivního jako tento nesmazatelný zápis Andrzeje Źulawského mezi nesmrtelné dalo hravě překonat... Jednoznačných 100% ()
"Aronofská" posedlost je čajíček, tahle posedlost je double espresso desetkrát v řadě. Tenhle film je magnet, který si pro touhu hlubšího pochopení budu muset zopakovat, někdy, až to rozdejchám. Je to přesně ten film, který se vám bude tak hnusit, až ho budete milovat a sebe nenávidět, že se na to vůbec vydržíte dívat. Neuvěřitelná dávka nejniternějšího vyjádření touhy, závislosti, chtíče, která je zahraná tak moc famózně, že slovo famóznost vyjadřuje jen setinu obsahu vhodného výrazu, který ještě neexistuje. Hysterie dosáhla nové dimenze a já hledám dolní čelist. ()
Psát hodnocení na současné hollywoodské filmy může každý amatér. Vcelku fundovaně může dštít síru na děravý scénář, úroveň triků, toporné herecké výkony, zběsilý střih, nebo malou frekvenci hlášek... . U Possession by byl takový "kritik" za blbce. Jistě, může napsat líbí/nelíbí a obecně i proč, ale do hlubších rozborů se soudný amatér nepustí. Skvěle to vyjádřil uživatel lamps. A já k tomu dodám snad jen to, že scénu v kostele pod Ježíšem a několikaminutovou scénu běsnění Isabelle Adjani v metru, jen tak z hlavy nedostanu. V době natáčení jí bylo 25 let a její výkon je dechberoucí. U Neila se mi to zvláštně sešlo. Poprvé jsem ho zaregistroval v Jurském parku a nenapadlo by mě, že umí tak parádní magory (Šílenství, Horizont událostí). Zvládnout tak divné a divně se chovající postavy v příběhu, který je obtížné pochopit, to už je vyšší herecká liga. Possession lze i přes tu těžkou stravitelost interpretovat různými způsoby, ale pouze zpětně. U sledování nejspíš nebudete vědět která bije, ale pokud přežijete úvod, nenechá vás ta divnost odejít. Żuławski mě přiměl dívat se na něco, co vídat nechci a využil k tomu stejných nástrojů, jako když se nahrnou čumilové k nějakému neštěstí. Což mě samozřejmě v okamžiku kdy to píšu, dost štve. Jenže nebudu za blbečka. Vynikající herecké výkony, perfektní režie, umělecký rýpanec do mozku...jak by jste něco takového mohli hodnotit průměrně? ()
Fantasticka kamera, kazdy zaber je necim zajimavy, i obycejna chuze po chodniku... Bavilo me i budovani atmosfery a zvedavost, co za tim vsim je... Ve sve dobe velmi oblibeny zanr, alespon zapadne od nasich hranic. Ale umi oslovit i dnes. Dobry film. ()
Tak toto bol blbý film, s nelogickým chovaním postáv, s hlúpymi dialógmi a ešte stupídnejšími scénami. ()
Zajímavý film o rozpadajícím se vztahu a následné tápání bývalých manželů ve svých samostatných životech. Hororové prvky jsou osvěžující a drtivé zároveň a výkony hlavních protagonistů jsou naprosto vynikající. ()
Spočiatku ma to expresívne herectvo Isabelle Adjani strašne iritovalo a mnohokrát mi to prišlo nechcene vtipné. Tu by som sa s pánmi porotcami skutočne nezhodol. Avšak po scénach s malou baletkou (po viac než hodine filmu), potratom v podchode a okamihu, kedy Heindrich spoločne s divákmi konečne uvidí tvár monštra, som sa do filmu konečne ponoril a užíval si ho až do podivného konca. Ale tá hodina, kedy som bol vďačný za každú facku od Sama Neilla, sa odpustiť nedá. ()
Tak co bych k tomuhle filmu řekl, abych se vyjádřil co nejjasněji. Herecké výkony neuvěřitelné a nechápu jak to takhle parádně dokázali zahrát. Kamery naprosto fenomenální a příběh skvělý. Jedinné co snad v tomto skoro nepopsatelném snímku brzdí je tíha filmu, která je až moc velká. Ale jinak spokojenost a já Posedlost hodnotím za 85%. Něco tak brutálního jsem dlouho neviděl a kdo chce jít do cvokárny, tak at' skoukne a bude mít dveře otevřené. ()
Prosím neomezit se na pouhé "surreálno" "horor" "omg so cult" označení. Takhle nepřijemně, znepokojivě, bizarně a zároveň pravdivě by nemohla Posedlost (nebo spíše Vlastnictví?) fungovat, kdyby nebyla promakaná jako prase. Krom toho kolik dokáže Zulawski vydyndat z pana z jurskýho parku a maličký francouzky, film má neuvěřitelnou kameru, ostření, close-upy a rámování, a kompozičně dává líp než jakákoliv příručka. Klíč k filmu je kombinace všech záběrů na berlínskou zeď, nápisy v pozadí, lokace, obrazy a knihy co se ve filmu vyskytnou, není náhoda jak vypadá příšera, že se mladej potápí, že se chodí do schodů. Každej dialog je vycházkou skoro až do Pásma. Kdo uvidí Possession pochopí, že Trierův Antichrist je komedie. ()
Až příliš naznačování, histerie, přehrávání, rozhovorů o ničem a málo skutečného dění. Některé scény svou sílu mají, ale je jich po hříchu málo. Pseudo-umění z mé strany naprosto nepochopené. ()
Od prvních chvil vás film téměř uhrane. Hustá atmosféra. Herci famózní. Ta doba byla opravdu tak úchylná? Myslím tím ty homouše. No, ten kdo se rozhoduje zda skvost zhlédnout či ne, ztrácí čas rozhodováním...odpověď zní ANO ! Ten kdo viděl, si dozajista vzpomene na scénu v metru. Já měl při sledování sluchátka a to její hekání a škubání mi otevřelo hubu. Divil jsem se že si při tom nerozmlátila hlavu o zeď. Ty její zvratky se slinami, výtok z uší, prostě grandióza. Pochopil jsem ten konec správně? Útočili snad marťani? Parazit na svou dobu mimořádně slizký a sexuálně náruživý. Ten kdo viděl, vzpomínáte si na oči učitelky? Pokud to neměla čočky tak si musím vyhledat její filmy. Také jsem pár scén nepobral, ale to vůbec nevadí...při dnešních hovnech co se točí mi to masakrálně zvedlo náladu. ()
Possession som mal vo watchliste snáď niekoľko rokov a na základe recenzií mojich obľúbených som sa naň veľmi tešil. Veril som, že pôjde presne o šálku mojej kávy. To čo som však videl ma obišlo míľovými krokmi a pre zmenu sa s tunajšou komunitou nezhodnem tentokrát v opačnom garde. Pritom Zulawskeho zamysleniu rozumiem a príde mi aj zaujímavé, nadčasové. Aj Cronenbergovská podoba príšery ma potešila. Bohužiaľ tu pozitíva končia. Teatrálne, až groteskné herecké výkony ma skôr rušili, ako nadchýnali. Kamerovo ma film tiež veľmi neoslovil. Celkovo okrem toho výplodu fantázie pôsobilo všetko strašne televízne a lacno. To upozorňovanie filmu na seba a prepálená štylizácia jednoducho zmýva akúkoľvek šancu sa ponoriť do atmosféry, alebo sa postavami stotožniť. Čo by samozrejme nemusel byť taký problém, keby U MŇA fungovalo naopak to tlačenie na intelektuálny zážitok. Zulawski ma však skôr nútil neveriacky krútiť hlavou a cítiť sa trápne za všetkých zúčastnených. Jeden z mála filmov, kde zrejme nejaký ten čas nepochopím, z akého dôvodu v ňom tunajšia komunita vidí masterpiece. ()
Láska zplodila nenávist a hluboko v mysli se uhnízdila posedlost. Posedlost čím? ()
Komorní psychologické drama o rozpadu jednoho manželství, prodchnuté neskutečně silnými emocemi, se v druhé půli změní na... Tak trochu ujetý "horor". Hipízácký němec, podivný alien, psychotická žena, tajemné zelené oči a k tomu trocha toho slizu a krve... Zní to jako patvar, avšak ono to funguje! Vše pomalu ale jistě spěje k logickému vyvrcholení... Nevím, jestli jsem jediný, ale rozhodně jsem zde cítil i onu dobovou frustraci (zvlášť v závěrečné konfrontaci dobra se zlem) ze Studené války a z (v mnohých scénách přítomné) berlínské zdi. ()
Toto je TEN vlivný film, který vám zapře každý druhý, kdo ho viděl. I téměř každý, kdo ho neviděl. Nicméně ovlivnil všechny. Aniž by o tom mnozí věděli. (Herectvé Divadla Sklep nevyjímaje; Chytilovou nevyjímaje; Tarkovského zhnusené odsouzení nevyjímaje.) Šílená naturalistická exploativní bizarerie může být někdy víc ze života než soucitný časosběrný civilní občansko-právně dokumentární dokument. THIS HORROR IS FOR REAL. ()