Osm statečných

Psy zrovna nemusím, ale v tomhle filmu se na ně kouká dobře, protože neskutečná příroda Antarktidy je parádní na pohled a i režisér Frank Marshall dokázal z daného tématu vytěžit maximum možného. Jediné, co mohlo být jinak, jsou ty dvě hodiny, které film trval. Zas tolik momentů k zachycení tam nebylo. 75% (27.07.2016)

Nie je to zlý film, ale podráža ho jeho vlastná nelogickosť a niekoľko momentov, pri ktorých sa budete sami seba pýtať prečo to preboha robia takto a nie inak. Samozrejme psy sú krásni, príroda tiež, ale nie je dobré znamenie keď zvierací herci prekonajú tých ľudských. Nuda to ale určite nie je a keby niekto náhodou aj zaspával, tuleň ho zaručene prebudí. :-) (04.01.2013)

Ak pri preklikávaní televíznych kanálov naďabím na Ôsmich statočných vždy si kúsok pozriem. Samozrejme, že len tie časti, kde sa oko diváka stretne s huskyami. Či boli použité triky, tréneri alebo počítače je vcelku jedno. Výsledok je totiž omračujúci a je schopný vyvolať veľmi pozitívne, emočne bezprostredné prijatie celej solidárnej a navzájom si pomáhajúcej svorky. Ukazujúcej ľuďom cestu vzájomnej spolupráce pri záchrane samých seba. (06.12.2014)

Osm statečných patří k mým vůbec nejoblíbenějším psím filmům, které kdy vznikly. Klišoidní citová vydíračka jako blázen z produkce zlovolného giganta. To nikdo nezpochybňuje. Přesto má své nesporné kvality. Kromě silného příběhu, nadprůměrného zpracování a čtyřnohých parťáků disponuje film opravdu sympatickým lidským obsazením (Walker s Biggsem a i ta ženština se povedla). Dobrodružný rodinný film pro celou rodinu, který mi mému mladšímu já přirostl k srdci tak moc, že ani kdybych chtěl, tak nemohu hodnotit jinak. (04.12.2011)

Snímek nezapře dílnu Společnosti Walta Disneyho, která chování "Osmi statečných" polidštila víc, než mi bylo milé. Nemyslím, že opuštění psi by ve skutečnosti byli z našeho (občas trochu scestného) pohledu horší nebo lepší - jen by se chovali JINAK. Tím nechci říct, že by smečka nedržela při sobě - a že by neprojevovala smutek nad ztrátou některého ze svých členů. Kdo dokáže cítit radost, prožívá i zármutek, a kdyby psi nebyli schopni těch nejzákladnějších emocí, nemohli by žít ve skupině, vychovávat mláďata - a netruchlili by ani pro své lidské pány. Leč bylo až příliš viditelné, že hrdinové z říše zvířat pouze plní pokyny svých cvičitelů. I tak se ukázali být neporovnatelně lepšími herci nežli jejich lidští kolegové, jejichž oslnivě zářivé úsměvy silně připomínaly reklamy na zubní pasty - a nejednou byly v rozporu s momentální situací. Takže v souhrnu působil příběh navzdory výmluvným pohledům otužilých chlupáčů moc vyumělkovaně - což je na druhou stranu s ohledem na cílovou skupinu diváků přijatelné, takže mu nakonec po delším rozmýšlení přiděluju slabší 3*. P.S.: Docela by mě zajímalo, jestli psi po celou dobu svého odloučení dokázali sami lovit "jen" ptáky, nebo zda se naučili něco víc. Zrovna poměrně snadnému a rychlému získání této dovednosti se nedá nijak zvlášť věřit - čímž nikterak nezpochybňuju dovednost samotnou. (04.01.2013)