Iluzionista

Neil Burger (scénář a režie) by si kouzlením nevydělal ani na slanou vodu. Hrdinův mistrovský trik-šokující pointa celého filmu jsou jasné sotva se rozvrhne milostný trojúhelník a digitální triky suplující triky reálné jsou jako pěst s boxerem na oko (stejně jako dosti trapná milostná scéna). Ale jinak je to příjemné nakouknutí do iluzionistické kuchyně, se standartně dobrým Giamattim a Sewellem a standartně bezkrevným Nortonem. Nejvíc jsem tam ocenil tu politiku. (18.08.2011)

Koho by to napadlo, že Iluzionista je vlastně perfektně maskovaný romantický film, který jen vytváří iluzi mysteriozního thrilleru. A jako každý romantický snímek, i tenhle je tak trochu pohádkou...pohádkou pro dospělé. Tím nejzajímavějším, co Iluzionista nabízí, je ale analogický rozměr mediální manipulace. Jak je snadné zmanipulovat dav, jak je lehké upravit si mediální realitu k obrazu svého cíle a záměru... Je to přiléhavá alegorie k dnešnímu mediálnímu světu... (18.12.2008)

Iluzionista je v zásadě kvalitní film, ale jeho kouzlo/iluze trvá jen do té doby, než se diváku naskytne příležitost srovnávat s Dokonalý trikem. Za takové konstelace totiž není Burger schopen Nolanem hozenou rukavici pozvednout, natož se s ní měřit v otevřené kouzelnické konfrontaci, byť každý z nich nazírá na magickou profesi ze zcela jiného úhlu. Nepříjemný problém tkví i v závěrečné pointě, která u Iluzionisty vyvolává nechtěný úsměv a pochyby, kdežto u Dokonalého triku - samosebou - nikoli. Nicméně i Iluzionista si připsal jedno malé nepodstatné vítězství, a to za hudbu Mr. Glasse. Třebaže si o jeho (ne)schopnostech myslím své, rozhodně se poslouchá nesrovnatelně lépe, než-li Julyanovo monotónní nic. (16.03.2008)

„To ste už úplne skorumpovaný?“ – „Úplne nie.“ No to bol zasa hit... Niekedy sa to stáva, že v krátkom časovom úseku vzniknú dva podobné filmy v dvoch konkurenčných spoločnostiach: ARMAGEDDON (1998) verzus DRVIVÝ DOPAD (1998), ROZPÚTANÉ PEKLO (1997) verzus SOPKA (1997), MRAVEC Z (1998) verzus ŽIVOT CHROBÁKA (1998). DOKONALÝ TRIK (2006) verzus ILUZIONISTA (2006). Nijako zvlášť nemilujem bezcitne chladný historický rozprávkový romantický triler Christophera Nolana (nijako zvlášť za 80%), v súboji s podobným ILUZIONISTOM ale bez problémov vyhráva. Tam, kde nás spaľovala živočíšne vášnivá Scarlett Johanssonová, teraz tuctová Jessica Bielová asexuálne špúli pery. Kde sa Jackman a Bale uvoľnene bavili, tu Edward Norton po „vynútenej“ LÚPEŽI PO TALIANSKY znova nasadzuje do akcie svoj čoraz slávnejší výraz „všetko ma serie a kamera dvojnásobne“. Kde Nolan uchvacoval obdivuhodne realistickou, detailnou a špinavou dobovou výpravou, ponúka ILUZIONISTA fajn české domčeky. A, to najmä, kde DOKONALÝ TRIK dráždil (a dodnes dráždi) fantasticky zapleteným scenárom (v ktorom neišlo „len“ o jednorázovú záverečnú pointu v štýle „vrahom je záhradník“, ale asi o dvadsať navzájom poprepájaných point), tu zadýchaný a až príliš matne civilne nevýrazný ILUZIONISTA hodinu a pol nudí, aby nás na konci s rozkošne vysmiatym Paulom Giamattim (KRYCIE MENO DONNIE BRASCO, BOKOVKA) šokoval prekvapivým koncom. Kým DOKONALÝ TRIK si môžete pozrieť dvadsaťkrát a zakaždým v ňom objavíte nové súvislosti a motivácie jednotlivých postáv, ILUZIONISTU si s utrpením pozriete už len raz, pretože finále na železničnej stanici je tak narýchlo zostrihané, že niektoré zvraty jednoducho na prvý raz nepochopíte. Ak ich pochopil scenárista. (10.05.2009)

Poměrně hezky natočený lejno rozmáznutý na skoro dvě hodiny. Tempo strašně pomalé (obzvláště markatntní je to u pasáže s duchy, ta se dalá stáhnout na 5 minut s naprosto maximální gradací a úderností), a ten konec je prostě úlet, navíc na 3x nastavenej. Co se herců týče, nemají moc co hrát, protože jejich postavy, vyjma Inspektora Uhla, jsou dost ploché. Rufus Sewell hraje klasického slizouna, Jessica Biel má kliku, že pro ni mám slabost, Paul Giamatti se s tím popral asi ze všech nejlíp, Edward Norton to ovšem slíznul. Je nevýrazný, vágní, má nasazený víceméně jeden a ten samej obličej.. Celkově dost chabé, což je ještě umocněno dost rušivou hudbou Phillipa Glasse. Na samotný poslech je celkem fajn, ale je to už tak provařený... že ve filmu to prostě nefunguje a vytrhává. P.S. V divadelních scénách jsou furt ti samí statisté, jenom přesazení na jiná místa... A je to DOST VIDĚT! (25.04.2007)