Břetislav a Jitka

Eliška Balzerová jako krásná a hubatá Jitka - Judita Babenberg a Břetislav Slováček jako hrdý nebo pyšný kupodivu také jako Břetislav v nádherném historickém dramatu, kde velmi kvalitní scénář napsal Oldřich Daněk. Třeba uvedu rozhovor mezi moravským knížetem Břetislavem a Mohučským arcibiskupem Bardem, ze kterého by si mohli dnešní i budoucí tvůrci příklad. On tento skromný televizní film strčí do kapsy kdejaké bohaté kinofilmy. A nakonec měl Heidenreich štěstí nebo smůlu? (28.01.2020)

Medzi hlavnými hrdinami to pekne iskrí už od prvého momentu, ako sa stretnú, až po jednu z najromantickejších svadieb pod nebeskou klenbou uprostred lesa za asistencie pustovníka s naslabšou možnou vysviackou. Ako k tomu Jitku jej neohrabaný ženích Břetislav presvedčil, som nepochopil, ale to nevadí, keď je záver taký milý. –––– Krása a láska netrvá. Co trvá, je manželství posvěcené svatou církví. –––– Nejvíc se člověk bojí toho, co si sám vymyslí. –––– Místo tvých pěti přátel ti mohu dát jen syna. Narodí se z jejich utrpení, bude zpívat jejich písně a mít jejich odvahu. (13.10.2018)

Ne, že bych  Oldřichu Daňkovi upíral básnickou licenci, to rozhodě ne. Vždyť se mu podařilo udělat docela dobrý národní kýč (bohužel jako již mnohému před ním, Kosmou počínaje). - Poprvé jsem v tomto fóru použil slovo kýč; dle Umberta Eca: 1. Vypůjčuje si postavy a adaptuje je tak, aby byly všem srozumitelné, 2. Používá postupů, které jsou známé, rozšířené, použité a opotřebené, 3. Vytváří sdělení s cílem vyvolat účinek, 4. Prodává je jako umění, 5. Konzumenta přesvědčuje. že se setkal s kulturou a nemá tedy klást další otázky (Apokalyptici a integráti, 1964) (15.07.2023)

Jméno dramatika Oldřicha Daňka je vždy zárukou textů nejvyšší kvality - a jeho vtipné zpracování dávné pověsti o Břetislavovi a Jitce je jej více než hodno. V Bělkově režii a skvělém obsazení (vedle skvostného ústředního páru třeba poustevník Zdeňka Řehoře či přísný arcibiskup Bohuše Záhorského) vznikl nádherný televizní film. (31.10.2009)

Příběh Břetislava a Jitky si přímo říká o zromantizovanou podobu. Oldřich Daněk však Jitčin únos z kláštera pojal spíše jako námět pro konverzačku, kdy se srdce dámy a mysl muže získávají především mozkem a jazykem (ve smyslu tvorby slov, vy čuňata :) ). Překvapilo mě, jak dobře sedla (mně jinak těžce nesympatická) Balzerová do "princeznovské" role, má důstojnost, půvab a nakonec navzdory počáteční rozmazlenosti prokáže i odvahu a inteligenci. A jinak ne zas tak známý Břetislav Slováček (byť s hlasem Jiřího Brabce) představuje u nás ne příliš viděný typ mladého hrdiny oplývajícího mužností i charismatem. Ze začátku je poněkud cynický a jedná účelově, ale nakonec i on ukáže, že má srdce. Do toho odpadlý kněz poustevník Jiřího Řehoře se svými pragmatickými hláškami dotváří hlavní trio filmu. "V jistém věku, pokud jde o ženy, začínají být představy hezčí než skutečnost." - "Mnichu, kde se myješ?" - "Proč hned mýt? Bůh deštíčkem umyje." (03.11.2016)