Režie:
Jiří BělkaScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Břetislav Slováček, Eliška Balzerová, Zdeněk Řehoř, Milan Jedlička, Karel Charvát, Karel Soukup, Bohuš Záhorský, Otto Hradecký, Josef Koza, Zdeněk Jarolímek, Blanka Vikusová, Vladimír BrabecObsahy(1)
Z hlubin dávnověku až k dnešním dnům zní legendární vyprávění o krásné chovance kláštera Jitce a statečném Břetislavovi, synu českého knížete Oldřicha a prosté pradleny Boženy. Vtipný apokryf, moderním způsobem využívající polohistorickou, pololegendární látku, vypráví příběh zcela netradičním způsobem. V půvabném filmovém obrazu z našich dějin se vrátíme do doby před takřka tisíci lety. Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií, která vládla na území dnešní Moravy a Čech v době našeho příběhu. Břetislav, syn knížete Oldřicha a Boženy, prosté ženy, trpí pro svůj neurozený původ po matce a proto, že se narodil mimo manželství. Setkáváme se s ním v době, kdy, coby správce Moravy, vydává se na cesty do sousedních zemí, aby se oženil. V jeho rozhodnutí hraje také roli mocenská politika, svatba s urozenou nevěstou by měla posílit moc rodu. Především ale nechce svému synu připravit takové ponížení, jakého se kvůli neurozenému původu dostávalo jemu… Televizní film natočil podle scénáře renomovaného vypravěče O. Daňka v roce 1974 režisér J. Bělka, který do hlavních rolí, dvou nezkrotných povah Břetislava a Jitky, obsadil Břetislava Slováčka a Elišku Balzerovou. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Ne, že bych Oldřichu Daňkovi upíral básnickou licenci, to rozhodě ne. Vždyť se mu podařilo udělat docela dobrý národní kýč (bohužel jako již mnohému před ním, Kosmou počínaje). - Poprvé jsem v tomto fóru použil slovo kýč; dle Umberta Eca: 1. Vypůjčuje si postavy a adaptuje je tak, aby byly všem srozumitelné, 2. Používá postupů, které jsou známé, rozšířené, použité a opotřebené, 3. Vytváří sdělení s cílem vyvolat účinek, 4. Prodává je jako umění, 5. Konzumenta přesvědčuje. že se setkal s kulturou a nemá tedy klást další otázky (Apokalyptici a integráti, 1964) ()
Zatím nejlepší český historický či kvazihistorický televizní film, který jsem viděla. Ale nevím, jestli to nebude tím, že o první polovině jedenáctého století toho vím o cosi (ehm, o parník) méně než o druhé polovině třináctého a první čtrnáctého století, do níž spadají další viděné a hodnocené filmy a hry. Dobře napsané (i když mě Daňkovy romány Král bez přílby a Král utíká z boje ani za mák neoslovily, jeho hry mě oslovují mnohem více); dobrý výkon mladé Balzerové jako Jitky i Zdeňka Řehoře jako poustevníka Hieronyma. A moc krásně se poslouchalo, jak Břetislav, kníže moravské, opěvuje svou zemi... ()
Nevím, co Bělku pudilo k obsazení nesympatického Slováčka do hlavní role, snad jen to vhodné jméno. Naštěstí je Balzerová skvělá, s čímž se u ní vlastně automaticky počítá. Výborný je i Řehoř. Takže pro mě z toho vzniknul Zdeněk a Eliška. Značně rozčarována jsem z Fišerovy hudby, která působí rušivě, zdá se mi, že jinak vždy přesný Fišer se tentokráte vůbec netrefil do rytmu dechu filmu. Slováček naštěstí alespoň mluví Brabcovým hlasem, škoda, že místo něj není Brabec kompletní. Scénář a režie jsou velmi vydařené. ()
Po delší době jsem se s potěšením znovu podívala na tento historický televizní film, jehož hodnota s plynoucím časem v mých očích roste. S odstupem doceňuji herecké výkony, které mi kdysi nepřipadaly nijak mimořádné, ale při porovnání se současnou televizní produkcí, nabyly na působivosti. Také na výpravě se tehdy nešetřilo. Příběh, který se odehrává převážně v exteriéru a s dostatečným komparsem, mne okouzlil řadou vtipných momentů a příjemnou hudbou. I když historickou autentičnost nemohu posoudit, zvedám hodnocení, protože tato zajímavá legenda neztratila nic na své kvalitě a dodnes mi nezevšedněla. ()
Ženská krása je relativní a tak by nebylo fér se vyjadřovat ke kráse Elišky Balzerové. Musím ale přiznat, že já bych zklamán byl - Balzerová nikdy nebyla můj typ a jako herečka mi taky něčím vždycky neseděla. Nicméně někomu jistě krásná přijde a herecky to zvládla velmi obstojně - hlavně přeměnou v morovou stařenu mě tedy dokonale dostala. Byť ta její závěrečná otočka v zamilovanou ženu byla trochu na sílu, vzhledem k jejímu postoji po celou cestu, ale to není asi rozhodnutí herečky, spíš režie. Celkově je to hezký příběh, ale místy trochu nudný. Nicméně za silný závěr, výkony Řehoře, Záhorského i Slováčka a hlavně geniální Fišerovu hudbu nemůžu dát míň než 4*. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize / Vítek
Zajímavosti (6)
- Přírodní exteriéry se natáčely v Poněšické oboře u Hluboké, románské kostely a krypty našli filmaři ve Stříbrné Skalici, Třebíči a Doksanech. Část příběhu se pak natáčela v Františkánském klášteře v Hájku u Prahy. (Ele(a)nora)
- Břetislav Slováček (Břetislav) jazdil vo filme na dvoch koňoch. Jeden z nich sa volal Hurikán a v dobe natáčania bol už predaný do USA. (Raccoon.city)
- Na divokú jazdu na koni spomína Eliška Balzerová (Jitka), ktorá si sadla na plavého koňa menom Hubert. Keď padla klapka, kôň sa splašil, divoko sa rozbehol a snažil sa herečku striasť. Zastavil až na námestí, kde to poznal. Tam si ju potom filmári vyzdvihli. (Raccoon.city)
Reklama