Goyovy přízraky

Ač si v sobě nese jistý odkaz Amadea, je Goya v mnoha směrech jiný. Převážně díky mnohem svižnější druhé půli, kdy děj dostane, díky počátku Francouzské revoluce, novou krev do žil. Díky nulovým očekáváním se jedná o příjemné překvapení se slušnými herci a obstojnou režií. Škoda nezvládnutí některých střihů a uloudaného úvodu. Alespoň jeden český režisér nezapomněl své řemeslo. (12.01.2007)

Miloš Forman se vrací s filmem, který od něj asi moc lidí nečekalo. Svým tématem, se sice od těch ostatních diametrálně zrovna neodlišuje, ale samotné zpracování je poněkud... jiné. Samotná dějová linie by mohla být zajímavá, pokud by se nejednalo a přílišně rozmáchlé malé téma, aneb trocha másla na velkém krajíci, nebo snad velké téma stlačené do malého příběhu? Filmařské zpracování je v některých momentech opravdu parádní. První scéna je klasický Forman, divák má jediněčnou šanci slyšet naprosto všechno, jako by sám seděl v oné zabírané místnosti, tento prvek se však v dalších fázích snímku nepoužívá. Formanovi se daří zachytávat dobové reálie a díky nim podbarvovat celkové vyznění filmu, ale nedovede diváka strhnout, vlastně se o to ani nesnaží. Celou dobu jsem si však ríkal, proč si vybral tak strhující dobu a vypráví nezajímavý příběh, který až závání jistou telenoveličností. Odpověď jsem nenašel. Zatímco začátek se opravdu povedl, druhá třetina pokulhává a poslední pasáž je už nudným výsměchem s něčím, co se ani nedá nazvat příběhem. Velmi kladně se předvedl excelentní Javier Bardem, kterému se ostatní herci ani nemohli vyrovnat. (22.11.2007)

„Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon (24.01.2009)

Dlouhé roky jsme museli čekat, abychom mohli konstatovat, že se nejnovější opus Miloše Formana v jeho oblíbeném žánru biografií nevyvedl, jak bychom asi chtěli. Zřejmě nejednu premiéru muselo s ohledem na režisérovo renomé provázet rozpačité pokašlávání. K životopisům Wolfganga Amadea Mozarta, Larryho Flynta a naposledy Andyho Kaufmana přibyl i očekávaný portrét uznávaného španělského malíře Francisca Goyi, ten je však pouze jakýmsi průvodcem revolučními časy na starém kontinentě. Hlavní pozornost se totiž ubírá k podstatně zajímavějšímu otci Lorenzovi a k jeho příběhu okolo nevinné dívenky Inés, která po absurdním vynuceném doznání putuje na dlouhé roky do kobek inkvizice. Forman se dotkne prakticky všeho, co krutá (a na události bohatá) doba nabízela, ale nic silného, co se v zákulisí ukrývalo, trestuhodně nedotáhne do konce. Zůstala jen nepříliš životná kostra, nehodná jména Forman. Vedle ambiciózního člena inkvizice Javiera Bardema je bezesporu zajímavé sledovat sličnou Natalii Portman, která s celkově malým množstvím dialogů dokázala v obou svých hrdinkách vyvolat divákům zájem. Některé scény mimořádně zaujmou (Lorenzovo písemné opičí doznání), jiné působí minimálně nejistě. Řada dialogových pasáží se topí v nudě, režisérův poslední film vyznívá na jednu stranu poctivě, vedle toho ale sterilně až zvětrale – a bohužel ani obrazem nás Formanovo drama nemůže uspokojit!! A mimochodem, už jsem se o tom někde zmiňoval, ale na přelomu let 2006 a 2007 měly u nás v rozmezí zhruba tří měsíců premiéru tři snímky tří velkých českých režisérů. A vedle Formana byly i Vratné lahve Jana Svěráka a Obsluhoval jsem anglického krále pana Jiřího Menzela spíše splasklou bublinou. Rozhodně nenadchly. S ohledem na snímky minulé minimálně ve všech třech případech stagnující průměr!! (14.01.2008)

S pěti hvězdičkami docela šetřím, ale tady nemůžu jinak. Mně se ten film prostě líbil z mnoha různých úhlů pohledu. Je sice pravda, že název moc nekoresponduje s dějem, spíš vůbec ne. Čekal jsem něco jiného, ale dočkal jsem se dobré podívané. Film ocení ti, kdo se vyznají v historii. Tak jako já si pak můžete užít napínavý příběh na pozadí skutečných historických událostí, jako např. inkvizice ve Španělsku, vláda Bourbonů, Napoleonův vpád i následná revoluce... Super. A samotný příběh je taky více než dobrý a zajímavý. Mučení kněze, aby se nesmyslně doznal, že je opice, bylo skvělé. Natalie Portman je nejen krásná, ale i vynikající herečka a ostatní herci předvádí také skvělé výkony. Forman stále dokazuje, že je třída a že od "Přeletu" a dalších hitů mu to stále pálí. 90% (26.01.2009)