Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 115)
Postupem času čím dál tím lepší film, kterému plné hodnocení uniká opravdu jenom o chloupek, konkrétně o opravdu hrozně zrežírovanou scénu pádu z kola, uchylování se k jednoduššímu humoru typu Pánská jízda či Kameňák (konvice na sporáku, epizodní figurka opilce), z dramaturgického hlediska nadbytečným erotickým vizím a hlavně titulkové tečky, která staví celý předchozí děj na hlavu. Jinak výjimečně sebereflexivní dílo (malá úloha pro Cimrmanology, učitelská léta, neustálé upomínání na Kolju v podobě kroužkování v programu či jeho projekce v tv anebo na Tmavomodrý svět s Ondřejem Vetchým v závěru), jež staví hlavně na přesném castingu všech zúčastněných (pochvalu si zaslouží zvlášť živoucí Dana Kolářová a ku prospěchu věci umírněný Jiří Macháček) a na dobře napsaném scénáři plném skutečných postav a uvěřitelných promluv. ()
Na film jsem se těšil s přesvědčením, že Svěrák a Svěrák je osvědčená značka, která nezklame ... a nezklamala! Svěrákův pohled na podzim života opravdu vede k zamyšlení a ač k němu mám ještě daleko, rozuměl jsem Tkalounovi téměř vše. Milovníky Cimrmana potěší dvě epizodky, ve kterých se herci z divadla objeví. Nicméně tvůrci vsadili na své osvědčené herce: Daniela Kolářová, se kterou si Svěrák poprvé od filmu Na samotě u lesa opět zahrál manželskou dvojici a jejich povahy nejsou nepodobné z filmu před třiceti lety. Nelu Boudovou i Ondru Vetchého mají Svěrákovi rovněž rádi. Rozhodně kladně lze brát i angažování "Lanďáka" a největší osobnosti mladé generace - Jana Budaře, Tatianu Vilhelmovou a Jirku Macháčka, který po několika nepodařených eskapádách (Horem pádem, Jedna ruka netleská) ukázal, že je opravdovým hercem. Kdo má rád svěrákovský humor bude nadšen i přes několik málo hlušších místeček. ()
Svěrákovky jsou už snad to jediné co z české tvorby dokážu sledovat rád a s očekáváním. Herci se nepitvoří, ale hrají a atmosféra příběhu dokáže strhnout. Charaktery postav jsou navíc dobře napsané a děj hlavně v druhé části neztrácí tempo. Prostě fajn rodinný film, u kterého si každý najde to svoje. ()
Měla jsem mírné obavy, jaký nový opus otce a syna Svěrákových bude, a tímto si sypu popel na hlavu, trhám na sobě šat a nazývám se nevěřícím Tomášem, který se musel přesvědčit na vlastní oči, že zeslábnout jen na okamžik ve víře v um dvou báječných chlapů tentokrát ne na létajících strojích nad doverskými útesy, ale v samoobsluze, nemá nejmenší opodstatnění. Svěrák svou partii pracujícího důchodce, kterému život bere sílu a žáci nervy, rozehrává tam mistrovsky, že i člověk třetinového věku má chvílemi hodně nepříjemný pocit, Kolářová je mu důstojnou spoluhráčkou - nebo spíš protihráčkou - a při scénách z manželského života po čtyřiceti letech člověk jen tu s pobaveným, tu s trpkým úsměvem pokyvuje hlavou ("Jak se můžeš dívat na takový blbosti?" "Žehlils někdy?"). Příjemně civilními a sympatickými rolemi překvapí Jan Budař a Jiří Macháček, Pavel Landovský nám dá zavzpomínat na majora Terazkyho, u Miroslava Táborského a sedmera cimrmanovců trochu zamrzí, že se filmem jen mihnou, v druhém případě dvakrát projdou. S Vratnými lahvemi je to jako s dobrými skutky pána ve výkupu lahví: to podstatné je podáno tak nenápadně, že si toho ani nevšimneme a jen se divíme blaženému pousmání, které se nám s přibývajícími minutami vkrádá na tvář, a tomu, že se bojíme na vteřinu odvrátit od plátna, aby nám něco neuteklo. A je to tak nevtíravé a decentní jako vyznání lásky magistrátního úředníka. Všem, kteří se třeba jen jedním prstem podíleli na vzniku filmu, bych chtěla veřejně poděkovat. Za to, že jsem si díky (zaplaťpánbu krátké) pedagogické zkušenosti mohla povzdechnout: "Jo, tohle je přesný." Za uvolněný smích při "labutím jezeru." A za příjemný pocit, který nevyprchal jako pivní pěna. ()
Na prvni pohled to vypada, ze se bude jednat o dalsi ceskou tragikomedii, ktera je v podstate o nicem, coz je jiste pravda, tenhle film takovej je. Ale je tu par zasadnich rozdilu. Jednak skvela rezie Jana Sveraka. A hlavne vybrouseny dialogy a skvely hlasky Zdenka Sveraka, kterej je jako hlavni hrdina naprosto perfektni. K tomu si prictete spoustu skvelejch ceskejch hercu, hlavne Machacek me svym prijemne civilnim vykonem mile prekvapil. Co se tyce diskutovany sceny na kole, sice to vypada jako by se tvurci inspirovali v Matrixu, ale me to rozesmalo. Takze jediny, co bych filmu vytknul, jsou misty krapet zbytecny zabery na budovy, tramvaje a vlaky. Jinak tenhle film muzu v klidu zaradit mezi jeden z nejlepsich ceskejch z posledni doby. Mily prekvapeni. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (88)
- Když dává zákaznice na výkupové okénko tašku s jezevčíkem, tak je hnědý, ale když sundává Tkaloun (Zdeněk Svěrák) tašku dolů, tak je v ní černý jezevčík. (BloodMax)
- Vratné lahve jsou plné iluzí. Malebné pohledy z panelákového okna jsou ve skutečnosti uměle nasnímané obrazy. Celý byt byl totiž postaven v ateliérech Hostivař. Světla aut za okny vytvářeli rekvizitáři rozsvícenými baterkami. Okno, kde zákazníci vracejí lahve, také nebylo skutečné. Ačkoliv se určité pasáže filmu opravdu natáčely v supermarketu, scény s vracením lahví byly rovněž točeny v ateliéru. (mar48)
- Zdeněk Svěrák kvůli své roli chodil „na stáž“ do supermarketu Delvita (dnes Billa) na Petřinách, aby do detailů poznal výkup lahví. Musel se naučit brát lahve po třech a tahat přepravky. Nastupoval vždy v šest hodin ráno a končil v osm večer, a nakonec si připadal, jako kdyby tam byl skutečně zaměstnaný. (mar48)
Reklama