Obsluhoval jsem anglického krále

Menzel se po pauzičce vrátil k řemeslu a pokusil se nám vytvořit další nezapomenutou klasiku, na které budou další generace vyrůstat. No, a dopadlo to tak, že se Menzel odlišil od své standardní tvorby, rozhodl se scénáristicky posunout a dopřát nám trošku zajímavější koncept vypravování. A abych pravdu řekl, tak se nejspíše o takovou klasiku jednat nebude. Navzdory tomu, že tu jsou momenty, které jsou nezapomenutelné a silně charakteristické. Děj se točí kolem Jana Dítěte, který tu jako postarší pán v podání Oldřicha Kaisera vypráví o své minulosti a odhodláním stát se milionářem. Hlavní roli tu ale nemá Kaiser, ale Ivan Barnev, kterého jsem si vzhledově nedokázal spojit s jeho starším já, Kaiserem. Sledujeme tu dvě roviny. Jedna je ta současná, kde si Jan Dítě (Kaiser) předělává ruinu ve funkční hospodu. Tato linka není špatná, ale nedokáže toho moc nabídnout a tak často plácá o ničem a vypadá trošku zbytečně. Nebo spíše tvoří takové berličky pro tu retrospektivní linku, která tak díky té současné nemusí být tolik konzistentní. Ta retrospektivní linka, tak je zajímavější a nabízí toho daleko víc. Sledujeme tu mladého číšníka, Jana Dítěte, který si v humorném podání plní sen milionáře. Bohužel ani na tuto linku není vždycky spoleh, a i když mám v hlavě zaryté mnohé ikonické scény, tak u nich jsou také ty, které působily prázdnotou. Často film polevuje z té ikoničnosti a sjede do řad lehkého nadprůměru, který zrovna moc nebaví. Film ukáže 2 super scény a pak jednu nudnější a nepříliš důležitou, a znovu. Mladý Jiří Dítě je postava tichá a nemluvná, což se podepisuje na humoru. Na druhou stranu i tak se tu člověk zasměje. Asi ten největší problém mám s tím kolísáním kvality. Jednou tu máme bezva vtipnou či pěkně vyprávěnou scénu, pak zase nezajímavou, falešně poetickou scénu. Je to taková horská dráha a po skončení filmu jsem byl spokojen, ale zároveň i zklamán. Je to adaptace na Hrabalovo komplexnější dílo a nejedná se jen o krásu a oslavu piva, jídla a žen. Teda vlastně to oslava žen je...Jídla taky...A vlastně i piva, ale celý snímek je i takový kosmopolitnější a nedrží se jen té vesnické ideje. Sledujeme okrajově začátek i konec 2. světové války a některé scény s touto spojitostí mají sílu, ale neplatí to vždy a ke konci jsem z toho byl trochu přesycený. Přesunu se k hercům. Kaiser je sice Král hlasu, ale myslím si, že by se našel vhodnější kandidát na roli Dítěte, i když jako vypravěč je skvělý. Zatímco Ivan Barnev, který toho nemá nikdy moc co říct, tak je svým kukučem a tichostí takovým pozorovatelem, který se tam nachází úplnou náhodou. Je to takový návštěvník muzea cirkusu, který sleduje ty absurdní a pompézní kulisy. Labuda jako pan bohatý jedlík zahřeje silně na srdíčku a řekl bych, že za 31 let od Vesničko má středisková se krom šedin nezměnil a každá scéna s ním byla příjemná nostalgická odměna. Dále se do hlavy zaryje Rudolf Hrušínský ml., i když na tatíka nemá. Dále tu také máme Petra Nového v roli generála, který, jakmile se ukázal, tak bavil na max. Opět tu jsou herci, kteří umí hrát a člověk je nemůže moc kritizovat, protože to, co dělají, tak dělají dobře. Z technické stránky můžu lehce pochválit střih s kamerou, protože se snaží být trošku pestřejší a experimentálnější než předchozí Menzelovy filmy. Hudba tu má jasnou ikonickou stopu, ale obecně je hudba u Menzela jistotou krásné symfonie. I když je pravda, že je tu hudební podkres až příliš rázný a až moc se na sebe snaží upozornit. Celkově se jedná o dobrý film, který zklame, ale i potěší. Potěší, protože tu máme kvalitní herce, ikonické scény a to jemné a humorní ladění, které i většinu těžších a vážnějších témat dokáže odlehčit. Co, ale zklame, tak je častá kolísavost jednotlivých scén z hlediska kvality. Proto se nedá říct, že je to kvalitně konzistentní dílo a že si po celou dobu drží relativně stejnou kvalitu. Jednou je nahoře, jednou zase dole. Obsluhoval jsem anglického krále bych přirovnal ke kombinaci snímků Vrchní prchni a Velký Gatsby. Známka: 7/10 (30.01.2024) (méně) (více)