Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Někdo si v tom najde filosofický film o životě, smrti a pomíjivosti všeho. Někdo zase zdrcující romantiku a někdo to vezme jako ódu na nespoutaný, plně prožitý život, prostý veškeré sebelítosti. Ono tam je totiž motivů nepřeberně. Zvlášť smrt je předkládána velice často a hrdina je s ní konfrontován už od mala, kdy mu pragmatická maminka říká ať je rád za každý moment co má, protože se tu už asi dlouho neohřeje. To Benjaminovo fyzické mládnutí mě vždycky nejvíc bavilo při životních setkáních s Cate Blanchett, kdy vynikl ten kontrast. Přestože na tom byli vlastně věkově stejně, opravdu si rozuměli, jen když byli děti, protože děti nic neřeší. Poté až když dosáhli fyzicky stejného věku a mohli tudíž souložit, aniž by to bylo perverzní a poté až když je Cate Blanchett na smrtelné posteli a prožívá to usmíření se svým životem a přehrává si všechny ty setkání a konečně chápe, jak on se musel cítit. Přiznám se, že mě ten film emocionálně nedostal až tak, jak jsem čekal, ale při dialogu mezi Pittem a Cate Blanchett na pískovišti s dcerou, kdy Benjamin říká, že odejde, že ta holka potřebuje otce, jsem úplně pocítil strach. Musí to bajt fakt hroznej pocit, když víte, že se z vás stane mimino!!! Řemeslné zpracování je naprosto dokonalé. Prostě precizní filmařina! Hrozně se mi líbily ty "němé" vsuvky s chlápkem, co ho vždycky trefil blesk. Spíše mi tam občas malinko drhnul scénář, kdy mi dost úseků nepřišlo uspokojivě vypointovaných. Např. příhoda v hotelu s Tildou Swinton je hrozně natahovaná. A vůbec celá ta stopáž je nadbytečná. (13.01.2009)

David Fincher se odchýlil od své ,,temné" umělecké linie a natočil ,,jiný" film. Největším paradoxem vzniku Podivuhodného případu Benjamina Buttona je právě Fincherova režie - tedy ne ve smyslu kvalitativním, řemeslo ovládá americký arcirežisér dokonale, ale ve smyslu kontinuity jeho režijní filmografie - vždy na hraně kontroverze, vždy se snahou pojmenovat nějaký (skrytý) fenomén americké kultury a západního životního stylu (a zapadají do toho jistě i videa o Madonně - ona sama už je fenoménem...i když ji osobně nemám příliš rád). A najednou takový obrat - Podivuhodný případ Benjamina Buttona je ryze pozitivní film se silně humánními východisky bilancující a rozjímající nad determinantem lidského života, kterým je plynutí času, a právě tenhle rozměr ovlivňující naše bytí podrobující uměleckému paradoxu - co by se stalo, kdyby někdo žil život naruby, opačně, narodil se stár a umíral v kolébce? Podobné umělecké tázání se je z podstaty věci celkem časté - od Faustova intelektuálního obcování s Mefistem, přes ,,nesmrtelné" jedince procházející dějinami a lidskými generacemi (filmový Highlander) po cestovatele v čase (seriálový Doctor Who atd.). Benjamin Button je bezesporu KRÁSNÁ postava (nezapře své literární kořeny), která má vše, co bychom od ní očekávali, navíc dokonale plastický Brad Pitt vytvořil ryzí oskarovou roli. Ano, za takovéto filmy se dávají Oskaři, takovéto filmy vévodí žebříčkům mainstreamové oblíbenosti. Fincher natočil bezesporu vynikající film, mne ale trochu schází ten ,,starý" potemnělý glosátor západního civilizačního běhu... Podobné filmy: Forrest Gump, Velká ryba (03.02.2009)

David Fincher už sice natočil lepší věci, ale i tak je Benjamin Button dílo hodné zapamatování. Sentimentální dílo o životě a smrti, které na ploše 160 minut rozehrává veskrze obyčejný příběh ovlivňovaný nevšedními podmínkami. V jednoduchosti je ale síla - plno symbolů počas celého snímku má možnost plně odkrýt svůj význam, díky čemuž je v závěru pro diváka připravena pocitová nálož, míchající v sobě smutek, melancholii a osudovost v přesně vypočítaném poměru. A citlivějším jedincům i slza ukápne... :´-) Precizní režie a atmosféra jako z nějakého snu jsou potom už jen podružnými důvody pro udělení 5 hvězdiček. Nádhera. (31.01.2009)

Forresto Gumpovské schéma je pro spokojenost publika a evidentně i kritiků jasnou definicí pro po výpravné stránce velkolepé romantické příběhy se špetkou absurdity, vskutku neobyčejným hlavním hrdinou a trochou té historie. Narozdíl od Gumpa se ale příběh o historické události jen opírá a hlavní hrdina spolu s divákem jim jen přihlíží (až na jednu událost s německou ponorkou, která paradoxně historii znásilňuje stejně jako celá záležitost s nádražními hodinami a přítomností Roosevelta). Tohle všechno jsem však díky úžasné výpravě, jistým Oskarovým maskám a jednomu z nejlepších výkonů Brada Pitta schopen přejít jen mávnutím ruky. Jen tak lehce z toho však nevyvázne přetažená stopáž, kterou Fincher vyplnil někdy až zbytečně dlouhými scénami (Tilda Swinton, vyhlídková plavba na remorkéru), které v konfrontaci s otcem sledujícím východ slunce, úvodní pasáží v domě důchodců či nejlepší scénou filmu "kdyby řidič taxíku nezastavil na šálek kávy" vypadají jakoby z jiného filmu. Být Benjamin Button o patnáct-dvacet minut kratší a zmíněné scény vypuštěny či zkráceny, uvažoval bych o maximálním hodnocení. Jenže on to není ten Fincher jakého znám, jeho poslední dva filmy ode mne dostaly čtyři hvězdičky a já k nim musím sáhnout i potřetí. (29.01.2009)

(1001) Kromě použití aliterace v názvu neshledávám na filmu nic zajímavého. Ba naopak, vlastně by se dalo říct, že mě tam všechno štve. A nebudu to nijak zvlášť rozvádět, stejně mi do pošty aspoň jednou za měsíc chodí nadávky, jak můžu dát takovéhle hodnocení TAK SKVĚLÉMU filmu. Mám ráda filmy, které mají koule, a tenhle má tak stěží kouličky. Nejlépe to řekl arachneuss: "Forrest Gump pro 21. století." Děkuji, nechci. (23.05.2010)