poster

Perverzní průvodce filmem (festivalový název)

  • Velká Británie

    Pervert's Guide to Cinema, The

Dokumentární

Velká Británie / Rakousko / Nizozemsko, 2006, 150 min

Režie:

Sophie Fiennes

Scénář:

Slavoj Žižek

Kamera:

Remko Schnorr

Hudba:

Brian Eno

Hrají:

Slavoj Žižek
(další profese)
  • kobejn
    ***

    Trochu mi to připomínalo Monthy Pythony, tydle "vědce" uměl dobře Cleese, ale nebylo to tak vtipné jako Monthy Pythoni. Všechny ty "vědecký" výklady zásadně beru s rezervou a zásadně se řídím "heslem", které zaznělo v jednom filmu Woodyho Allena, myslim, že to bylo nějak takhle: neposlouchej, co ti lidi říkaj, ale dívej se, jak při tom vypadají, tak se dovíš, jaký je skutečně život...no a když jsem pozoroval tohodle "nadšence" bylo mi jasné, že měl Woody (ostatně jako vždy) pravdu. Takhle to bohužel chodí, takhle vypadá život. Musí se to prostě brát s rezervou všechno...(16.10.2012)

  • Snorlax
    **

    Za nejzajímavější teorii bych označila tu, že Mulholland Drive a Lost Highway jsou vlastně stejné filmy. Jinak musím Žižekovi zatleskat, jakým krásným způsobem se vypořádal s pomstychtivostí za válečné útrapy v bývalé Jugoslávii. Nešel na Američany s roznětkou, ale svou naprosto unikátní výslovností angličtiny jim dozajista všem utrhal uši.(29.11.2015)

  • Exkvizitor
    ****

    Podle jedné z nejslavnějších (a nejtrefnějších) Freudových charakterových typologií se já sám řadím mezi tzv. anální typy. My anální typové máme vedle převažujících negativních charakterových vlastností (jako jsou přízemnost, úzkoprse materialistický náhled na svět či přehnaná pořádkumilovnost) i jednu vlastnost, která se mi na nás líbí: skepticismus. Jsme apriorně (analyticky) nedůvěřiví a naše nedůvěra se vztahuje v neposlední řadě na nejrůznější spekulativní teorie - počítaje v ně samozřejmě psychoanalýzu. The Pervert's Guide to the Cinema je vynikající ukázkou díla, kterému nevěříme - ale přesto mě osobně baví. Promyšlenost a komplexnost známých psychoanalytických bajek, které zde Žižek aplikuje při interpretaci hollywoodských filmů, je totiž fascinující. Samozřejmě, že je komická představa, že by třeba bratři Marxové (pod)vědomě reprezentovali superego, ego a id. Ale jako metafora, která umožňuje získat na jejich filmy nový, osvěžující a zábavný pohled, to funguje. A totéž se dá říci o dalších Žižkových myšlenkách. Cennost The Pervert's Guide to the Cinema je v jeho zábavné provokativnosti.(26.10.2008)

  • Deverant
    *****

    Slavoj Žižek je určitě jeden z nejzajímavějších filosofů dvou posledních dekád, a navrch akademická pop-star (točí se o něm/s ním filmy a je mu věnován International Journal of Žižek Studies, což se žijícím autorům zpravidla nepoštěstí). The Pervert's Guide to the Cinema je fascinující a notně bizarní jízda filmem jako klíčem k moderně. Ta bizarnost spočívá v tom, s jakou rychlostí Žižek servíruje své myšlenky, což pro nepoučeného diváka (takového, který zná Lacana/Žižkova Lacana jen podle jména) musí být mnohdy matoucí. Žižek se nezřídka vědomě dopouští nadinterpretací, což ale patří k jeho provokujícímu myšlení (stejně jako výroky typu „Ano, jsem leninista.“) a, samozřejmě, i každá taková interpretace je relevantní (nebo zminitelná) prostě z instituce interpretovatelnosti jako takové. A zásadní otázka, která se přes(nebo možná právě skrze něj) Hegela, který nenápadně prolíná celým „výkladem“ a tak posouvá ho jiným směrem, neustále vznáší ve vzduchu je: vykládá Žižek film pomocí psychoanalýzy, nebo psychoanalýzu pomocí filmu?(23.1.2008)

  • Marigold
    *****

    Slavoj vládne mocným nástrojem jménem psychoanalýza a tím nástroje dokáže otevírat temné a nesymbolizované prostory za obrazem a odhalovat, že celá kinematografie je vlastně jedna velká rázová vlna ze záchodové mísy... což je mimochodem ta největší poklona, kterou ji slovenský enfant terrible a nejnebezpečnější filozof západu může složit. Neobyčejně zábavný, podnětný a atmosférou přetékající dokument, který sice opisuje základní Slovincovy neduhy (eklekticismus, oblibu v nadhození myšlenky a jejímu zakecání i občasné nadměrné spekulativnosti), ale jinak se od něj nelze odtrhnout... tedy za předpokladu, že ve vás jména jako Lacan či Freud vzbuzují něco jiného než odpor.(31.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace