poster

Perverzní průvodce filmem (festivalový název)

  • Velká Británie

    Pervert's Guide to Cinema, The

Dokumentární

Velká Británie / Rakousko / Nizozemsko, 2006, 150 min

Režie:

Sophie Fiennes

Scénář:

Slavoj Žižek

Kamera:

Remko Schnorr

Hudba:

Brian Eno

Hrají:

Slavoj Žižek
(další profese)
  • Radiq
    odpad!

    Je to intelektuální hňup a má debilní domněnky, psychoanalyticky (nebo spíš psychoanálně) okecává něco, co si k těm filmům domyslel, a bere to všechno moc vážně... ale všemu tomu, co říká, věří! Jinak na tom filmu neni nic vyloženě perverzního, leda že by někdo bral za úchylku ty jeho kecy, potažmo jeho. Cely to navíc analyzuje jenom na několika vybranejch filmech, ktery sou v určitejch kruzích vnímaný jako umělecky nebo průlomovy. Což možná aji sou, ale co ten zbytek - ty tisíce dalších filmů? Nechápu lidi, co nad filmem až tak moc přemýšlijou, vytvářej různý dohady, co znamenalo to a co znamenalo tamto a ve skutečnosti to tak určitě ani myšleny nebylo a nebo režiséři to prostě natočili tak, aby vyprávěli příběh, ale on v tom vidí potlačenou sexualitu, lidské tužby nebo odlišné vnímání reality. Takovi lidi si ten film vubec nemužou užít. Někdy to jsou fakt uplny pitomosti, ale někdy je to docela vtipny, když s vážným ksichtem řiká třeba: Ty nejsi falus, ty vlastníš falus! Chch, no ale byla to prostě uplná kravina a nechápu (nechápu!!!), proč to tady má hodnocení 83%!(6.11.2013)

  • EdaS
    ****

    Rozhodně se neztotožňuji se všemi myšlenkami, které tu zazní (třeba když přednášející srovnává tři základní složky osobnosti podle Freuda s bratry Marxovými či podlažími v baráku Normana Batese), ale Žižekův psychoanalytický pohled na spoustu mých oblíbených filmů mě neskutečně bavil. Pro fanatiky určitě povinnost, díky které se třeba začnou na kinematografii dívat trochu jinak.(9.6.2007)

  • Vančura
    *****

    Když jsem tento dokument viděl před lety poprvé na karlovarském filmovém festivalu, přišel mi "pouze" jako zábavná hříčka intelektuální celebrity, která obsahuje plno originálních a inspirativních myšlenek. Při druhém zhlédnutí jsem nyní překvapeně zjistil, jak moc trefný Žižek v tomto filmu je. Osobně bych si vážně netroufl jeho názory rozporovat, protože tvoří po mém soudu vnitřně ucelený a soudržný systém, který dává smysl. S tím, že toto píšu z pozice člověka, který se odjakživa cítil s psychoanalytickým náhledem na svět vnitřně souzněn. Snad by se mohlo trochu chtít Žižeka vinit v určitých momentech z přílišné generalizace, ale čert to vem - osobně asi neznám myšlenkově pronikavější pohled na film jako takový. Připočtu-li si k tomu neobyčejný Žižekův vtip, nápaditost a suverenitu, s níž se bravurně pohybuje na vlnách ikonických milníků dějin kinematografie, vychází mi z toho zcela výjimečný dokumentární počin, kterému není rovno. Za nejzajímavější moment dokumentu považuji asi pasáž, v níž Žižek mluví o vztahu touhy a skutečnosti: "Dle naší nejzákladnější zkušenosti, když spláchneme na záchodě, výkaly jednoduše zmizí z naší reality do jiného vesmíru, který fenomenologicky vnímáme jako jakési podsvětí, jinou realitu, zmatenou prvotní skutečnost. Největší ohavnost ovšem je, když splachování nefunguje, když se předměty vrátí, když se zbytky výkalů vrátí z toho rozměru... Podle mě nejúčinnější, dokonce nejdojemnější scéna celého PSYCHA, je po vraždě ve sprše, když se Norman Bates snaží uklidit koupelnu. Jasně si pamatuji, když jsem jako dospívající poprvé viděl tento film, jak hluboce to na mě zapůsobilo nejen délkou výjevu - trvá téměř 10 minut - podrobnostmi čištění, atd., ale i pečlivostí, úzkostlivostí, s jakou je to uděláno. A také naším diváckým ztotožněním. Myslím, že nám to říká mnoho o uspokojení z práce, z dobře udělané práce. Která není ani tak o vytvoření něčeho nového, ale možná je lidská práce v základu, práce takřka na spodní úrovni, uklízením stop špíny. Mazání skvrn, udržování rozervaného podsvětí, které hrozí, že kdykoliv vybuchne a pohltí nás, v hrázích. Myslím, že to je jemný pocit, který Hitchcockovy filmy vyvolávají. Nejen, že se prostě něco hrozného stane ve skutečnosti. Může se stát něco horšího, co podkopává samotnou strukturu toho, co vnímáme jako skutečnost. Myslím, že je velmi důležité, jak se odehraje první ptačí útok ve filmu BIRDS. Když vymyšlený předmět, předmět z podvědomí, vstoupí do naší běžné skutečnosti, struktura skutečnosti je pokřivena, zkreslena. Takto se touha zapisuje do skutečnosti, tím, že ji zkreslí. Touha je zranění skutečnosti. Umění filmu spočívá v dráždění tužby, v hraní si s touhou. Ale zároveň v jejím udržování v bezpečné vzdálenosti, v jejím ochočování, v tom, že se učiní zřejmou. Když my, diváci, sedíme v kině, hledíme na plátno... Úplně na začátku, než začne film, je to černé, tmavé plátno, a potom na něj padne světlo. Nehledíme v zásadě do záchodové mísy, a nečekáme, až se věci znovu objeví venku ze záchoda? A není celé to kouzlo podívané, ukázané na plátně, jakési klamné lákadlo, které se pokouší zatajit skutečnost, že v podstatě sledujeme sračku?"(8.6.2013)

  • NinonL
    ****

    Během filmu jsem stále netušila, k čemu je tedy film dobrý (pro diváka). A zda je vůbec dobrý, nebo ho jen manipuluje tam, kam režisér chce, aby naplnil kasu. Nakonec to Slavoj Žižek prozradí a celkem mě jeho vysvětlení uspokojilo. Perverzní průvodce filmem je jedno velké dobrodružství. Zabývá se většinou filmy, které jsem neviděla, protože se jim z nějakého důvodu vyhýbám. Tarkovskij, Lynch, Bergman. Možná jsem do jejich sledování ještě nedospěla nebo je to otázka mého ega, superega, ID či jiných psychoanalytických oblastí (?) Film doporučuji všem, kteří se chtějí zamyslet nad tím, na co vlastně koukají/nekoukají a proč tomu tak je. Velmi dobrá analýza.(1.5.2017)

  • agathon
    *****

    „Film je perverzní umění. Neuspokojuje vaše touhy, ale říká vám, po čem máte toužit,“ otevírá tuhle filmovou přednášku slovinský filosof a psychoanalytik Slavoj Žižek a svýma vykulenýma očima, divokými vousisky a neodolatelně vtipnou, lámanou angličtinou se vyklání z plátna. Ve dvou a půl hodinovém dokumentu, skoro eseji nás pak stručně provádí svojí freudiánsko-lacanovskou filmovou teorií. Další důkaz, že akademické přemýšlení a psaní o filmu není žádným intelektuálským strašákem (jak se snaží tvrdit většina našich „běžných“ filmových „recenzentů“), ale především to může být ohromná legrace. A navíc se pak máte dlouhé hodiny o čem bavit v hospodě… Žižek sám vstupuje do dekorací (i do jednotlivých záběrů) superznámých (Matrix, Vertigo), známých (Dogville, Vymítač ďábla, Rozhovor) i skoro zapomenutých filmů (Possessed). Na konkrétních příkladech tu pak rozkládá svoje někdy ulítlé jindy fascinující závěry ohledně toho, co jako diváci od filmu chceme, co od něj dostáváme i o tom, co od něj dostaneme vždycky, aniž bychom o to zrovna stáli… Dotkne se fenoménu filmového voyeurství, lidské sexuality (víte, že muž se nikdy nemiluje se ženou, ale spíš s dokonalou představou a žena tak vlastně není nic než masturbační pomůcka?!) i toho, proč je právě film průhledem do skutečného Reálna (toho smradlavého hovna na chodníku našeho běžného života). Znovu opakuji, ne všechno, co Žižek tvrdí, je úplně přijatelné, ale všechno bez výjimky je stoprocentně neotřelým úhlem pohledu a zajímavým námětem k přemýšlení (například takové květiny by se měly dětem úplně zakázat, protože snad neexistuje nic perverznějšího než rozvitý květ lákající na voňavý pyl chtivý hmyzí sosáček). A co tak interpretovat na závěr? Vezměte si takové Hitchcockovy Ptáky: Když si odmyslíme fantastickou, hororovou zápletku, co zůstane? Panovačná a trochu naivní blondýna, která si to o víkendu chce prostě stůj co stůj rozdat s ramenatým svalovcem.(14.12.2006)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace