Krvavý diamant

Tenhle film ma v podstate dost jednoduchej pribeh, par lidi chce nejvetsi diamant a zenou se za nim pres mrtvoly. Coz si asi Zwick uvedomil, takze film doplnil urcitou kritikou armady, rebelu a celkove situace v africe. A vysledek je takovej mix mezi dobrodruznym filmem a politickou agitkou. Ale rozhodne povedenej. Jak uz to u takle dlouhejch filmu bejva, delka je nejvetsi problem. Jsou tu kulervouci sceny, ale zaroven i slabsi sceny, takze vyhodit tak pul hodiny by urcite neuskodilo. Ale nejde rict, ze bych se nudil. Za co si ale film zaslouzi nejvetsi pochvalu, je technicka stranka, kamera, hudba i rezie jsou precizni a rozpocet je na filmu fakt videt. A sceny prestrelek, kterejch tu je docela dost, jsou spravnej masakr, kde se rubou armada, domorodci, povstalci, civilisti, muzi, zeny i deti a hodne lidi to nerozdejcha. Respektive armada a povstalci postrili vse, co uvidi a lidi zabijej po desitkach. Co se tyce hercu, Jennifer Connelly konecne dostala dobrou roli, ale je fakt, ze zas tak dlouho ve filmu nepobude. To takovej Djimon je ve filmu prakticky furt, hraje super, vypada drsne, ale jakmile dojde na akci, tak je to chcipak. Nastesti tu je Leonardo, ve sve zatim nejdrsnejsi roli, kterej jednu chvily vypada, jako ze chce vsem pomoct a za chvily je klidne schopnej strelit je do hlavy. A mimoto hraje skvele. Nebejt ty delky, tak bych uvazoval i o 5*. (03.04.2007)

Ani si nevzpomínám, kdy naposledy mě film uchvátil akčními scénami. V naprosté většině případu je mi totiž akce úplně ukradená. Jenže Zwick tlačil na pilu takovým způsobem, že i já přestal zívat a nemohl odtrhnout oči od obrazovky. Navíc jsou i vztahy hlavních hrdinů vykresleny s citem a divák nemá pocit, že už to někde viděl a slyšel. DiCaprio hraje jako o život a přirozený Hounsou mu skvěle sekunduje. Jako třešnička na dortu pak pusobí Jennifer Connelly. Její pohled mě vždy dostal do tranzu. Sečteno podtrženo. Zaslouženě plná palba, Leo si upevnil místo v mé topce a Jenny se mezi moje nejoblíbenější herečky dostala právě tímto filmem. (15.06.2011)

Jestli je tu dnes mezi námi ještě někdo tvrdící o DiCapriovi, že to je jen pitomá hvězda pro náctileté, tak je to asi duševně chorý jedinec (slušně řečeno...). Z Dicapria se přes Titanicovou anabázi vyklubal setsakramentsky kvalitní herec, jehož výkon je přinejmenším 50% úspěchu filmu. Zwick udělal dobře, že na něj vsadil. Jeho nejnovější snímek se, tuším, neubrání srovnávání s "Hotelem Rwanda". Děj je sice úplně o něčem jiném, ale látka obou filmů si je velmi podobná - Afrika a problémy způsobené chamtivostí "civilizovaného" světa, který s tamní situací "nemůže" nic dělat. Je dobře, že takové filmy vznikají zvláště dnes. Schválně, vzrušují vás i dnes zprávy o počtech obětí v Iráku? Lidé se tedy alespoň na chvíli nad sebou zamyslí, než se v poklidu vrátí ke své večeři. A nebo by alespoň měli. Leč bylo by naivní to předpokládat u těch mocných, což ještě víc podporuje celkové vyznění a zážitek z filmu. (01.02.2007)

Jako pět filmů v jednom. Edward Zwick (a ostatně i Leo a JNH) nám zraje jako prvotřídní archivní vínko, co do barvy, čirosti a aroma. Našlapaností svého posledního kasaštyku vysmívá trucovité výhonky ráže Slz slunce do pozice spráskaného psa, co komicky poulí zraky a vozí se po vlastní zablešené oháňce. Krvavý diamant je zacílená a precizní stylová kombinatorika se záměrně populistickou fabulí, nedostižná ve své (politické) gramotnosti a (audio)vizuální ódě na radost. Představa dalších možných Zwickových angažmá u mě vyvolává blaženou rezonanci! (16.07.2007)

Současný trendy proud – obžaloba nekalých obchodů s honosnými cíli, pokud možno zasazená do vlastní krví sužované Afriky – se zde smíchal v poměrně inteligentní podívanou, která sice nemá těžkotonážní myšlenku Hotelu Rwanda, ani není tak nekompromisní jako Nepohodlný, ale oproti tomu je fantasticky natočený (běh ulicemi, či závěrečná čistka patří k akčním vrcholům roku), i přes mainstreamovější pojetí stále vnímavý k dané problematice a v neposlední řadě životně zahraný. Ne snad ani od DiCapria, od něhož se to už tak trochu čeká, ale od fenomenálního Djimona Hounsoua, s nímž divák sdílí nepřebernou škálu emocí smutkem počínaje, přes smích až po nelítostný vztek. Je to právě on, kdo celý film táhne a bez nějž by celá tato perfektně vyblýskaná pecka byla poloviční. (25.02.2007)