Šťastný smolař

Fášeny Her Angst, ich pišu fám, abych informoval, šé tentokraté nepovedlo se, bochušel. ~~~ On se nám Jirka snaží, snaží se i samotní herci, ale výsledkem je nuda, u které dvě třetiny trojčlenného osazenstva obrazovky televizní upadalo v hluboký spánek. Já se tak nemohl věnovat samotnému pohádkovému příběhu, anžto jelikož a protože jsem se jal zahraňovat rodinné členy před pádem ze židle na, byť kobercem pokrytou, přesto stále poněkud tvrdou zem. Pohádka se vlekla a nic moc ani nedělo. Jediným plusem tak bylo Trojanovo blábolení, které ale bylo poněkud okatým pokusem zachránit ještě co se dá. Těžko říci, jak velkou měrou přispěl samotný Jirka, pisatel scénáře nebo dramaturg. Divákovi, čti "mě", je to ale oupelně šumák a fukák, já se prostě nudil, podobně jako minulý rok u příšerné Micimutr. Tentokrát si, Jiříku, přelil, bochušel. (25.12.2012)

Absolutně scenáristicky nesourodé, ovšem výhoda  je v tom, že  si to na pohádku jen hraje. A nemá to mnohdy daleko do parodie. Kominík paradoxně nenosí štěstí, ale pekelnou smůlu a mladík v širém světě narazí na zadluženého a tak trochu vykutáleného lháře prolhaného, co jezdí na sajdkáře. Ti dva spolu uzavřou přátelství a vydají se hledat sličnou dívku, do které se kominík zakoukal, a potulný lhář má v plánu umořit své dluhy. Jejich příští cesta proto vede na sídlo zlého a bohatého knížete, kde je dívka nosící štěstí držena. A hra v kostky, ve které kníže vyniká, možná definitivně přihraje do kapes i nějaké ty vytoužené zlaťáčky. Scénář je poměrně  bizarní. Marek Epstein opět nezklamal  a předhání se v nepochopitelných nesmyslnostech. Kníže (Jiří Dvořák) bohatne úsměvným způsobem, když dívku, co nosí štěstí, drží během vrhání kostek za ruku a padají mu nejvyšší možné hodnoty. Nikdo se proti tomuto nefér způsobu  neohradí. A když se v závěru utká s kominíkem, tak na kostce kominíkovi padne nesmyslně sedmička(!). Zúčtování s knížetem je sice kvalitně přihlouplé, korunováno je ještě scénou s mečem, která vše bizarní znásobí. Jenže co nevybrousil scénář, to podrželo skvělé herecké obsazení na čele s vtipným Ivanem Trojanem. Jeho parťák Filip Cíl s ním ladil. A Jiřina Bohdalová, která většinu času proležela v posteli ztrápená žalem nad ztrátou svého druhého syna, už má na takové pohodlné role vzhledem ke svému vysokému věku právo. Jiří Strach to opět zkusil s osvědčenou dvojicí Trojan/Dvořák, tentokrát je postavil proti sobě. Jeho režijní nadhled do jisté míry eliminoval scenáristicke abnormality. Chvílemi tento počin měl výjimečné rozměry, pak ale přišla nějaká pitomá scéna, co pozitivní dojem pokazila. Nakonec se tahle (skoro) pohádka po turbulentních procesech v ději zastavila na relativně přijatelném diváckém zážitku. 6/10 (16.04.2023)

Šťastný smolař Aneb příběh o něčem, co doopravdy neexistuje - o štěstí. Ale prd, vždyť Jirka Strach má safra štěstí, že mu role odehráli herci jako Trojan, Dvořák, Töpfer nebo Navrátil, protože kdyby ne, mám pocit, že by tenhle pokus o crazy pohádku zůstal v bažině smůly. Smůla logicky taky neexistuje. Mám trochu potíž se scénářem. Celá mytologie kolem Štěstěny mi přijde zcela nedotažená. Jedna postava řekne, že když se chce kominík zbavit smůly, musí za Štěstěnou, která o tom rozhoduje. No a když Štěstěnu najde, tak se doví, že kdepak, že Štěstěna vlastně nic neovlivní, že vše je napsáno (ach ten fatalismus). Tak proč tam ta Veškrnová vlastně byla?? Klady: Já se při sledování tak nachechtal, že jsem měl štěstí, že jsem se z toho nepos***. Töpferova zubařská etuda mě rozsekala na šťastné zubní kázky. Dvořákův mamánek není směšný, což je mega štěstí. Poslední dobou již tradiční problém s mladými herci se naštěstí v tomto případě neprojevil - Filip Cíl mířil do cíle štěstěny přesně. Je to klikař alias šťastlivec, kdo jiný si může bez následků na výplatní pásce profackovat pana Trojana, hmm? Marťa Zábranská je krásná baba, možná měla jen smůlu s dabingem? Hlas k obličeji moc nepasoval. Taky štěstí, že hudbu dělal jeden z nejpovolanějších - Jan Jirásek. No za mě dobrý, takhle ztřískat bránice jsem potřeboval jako smolař štígro. Jen to, že tento komentář vlastně dost často obsahuje (neexistující) pojmy jako štěstí či smůla, je vlastně neštěstí. (04.01.2019)

Celá ta pohádka se mi jevila daleko originálnější, než Dvanáct měsíčků předchozí den. Jenže originalita byla vykoupena takovými nepohádkovými nesmysly. Každopádně se na to dalo zvyknout a ve výsledku se jednalo spíše o dětský film, než o pohádku. Ona ta motorka nebo sudy od Jamesonu v hospodě podle mě díru do světa neudělají. A pohádce to upřímnost nepřidá. A co jiného dítě ocení, než upřímnost žejo. Každopádně musím říct, že herci byli skvělí, od shora až dolů. Kvůli hercům jsem to dokoukal, jen mě mrzelo, že mě ten film celou dobu tak nějak nudil. Nebo nechci říct vysloveně nudil, ale nějak se ve mně praly dva názory. Jeden s pohádkou neměl problém a druhej jí chtěl přepnout a měl problém jí dokoukat. (29.12.2012)

Strach se vykašlal na roztomilé čerty, pěkné princezny či roztržité krále a vystačil si pouze s kouzelnou Štěstěnou, pohádkovou poetikou, humorem a kupou nadhledu. Urodila se prostě výborná vánoční pohádka, na které je hezky vidět radost, se kterou byla celým štábem natočena. Víc takových pohádek a s podobným vizuálem klidně i na velkém plátně. Trojan jako vždy vynikající a zbytek obsazení také hodně fajn. 70% (25.12.2012)