Samsara
Samsara
Samsara
Samsara
Obsahy(1)
Připravte se na zážitek a zkušenost smyslů, které nemají obdobu. SAMSARA opět spojuje režiséra Rona Frickeho s producentem Markem Magidsonem, jejíchž filmařské a hudební umění bylo potvrzeno již mnohokrát oceněnými filmy BARAKA a CHRONOS. SAMSARA ve starodávném sanskrtu znamená "věčně se otáčející kolo života“ a tvůrci se v něm snaží zachytit prchavé okamžiky, které utvářejí náš život. Film, který vznikal přes pět let ve dvaceti pěti zemích nás zavádí na posvátná místa, do postižených oblastí, průmyslových zón a míst přírodních zázraků. SAMSARA, která se vzdává dialogů a popisných textů, úplně rozvrací naše očekávání tradičního dokumentu. Namísto toho podněcuje naše niterné interpretace obrazem a hudbou, které do starého chápaní přináší nové prvky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (170)
Na tento typ dokumentu musíte mať náladu ... a keď ju máte, tak je to dokonalé .. ()
Audiovizuálně strhující "nemluvný" dokument, jehož obrazy jsou v mnoha ohledech neuvěřitelné a neskutečně nádherné. Blue-Ray disk a pořádná TV a máte postaráno o nevšední zážitek. ()
Práve včera som videl inú samsáru či čo to bolo za jehovistku, ktorá sa, treba povedať že právom a nutne, modlila za múdrosť, múdrosť a ešte raz múdrosť nášho premiéra a tiež nášho národného Svätoducha, ministra zdravotníctva Krajčího: https://www.youtube.com/watch?v=vQE-P5Y38TA&feature=emb_logo. Aj preto ja mám tej samsáry nejako dosť. Toto bolo krásne farebné, uznávam, ale 100 minút sa kukať na farebné obrázky je trochu dlho. Zmysel mi to nedalo. Stokrát radšej privítam kratší dokument, ktorý mi jasne povie tému a pointu. Toto bola skôr meditačná hudba s oslnivým koloritom ale posolstvo bolo také, že: a ty divák teraz hádaj, čo sme tým chceli povedať. ()
Z tohoto sledu meditativních obrazů se mi nejvíce líbily krajiny. Jak píše Václav Cílek, ne každá krajina vás přijme hned. Některá se vám otevře až za několik dní, jiná za mlhy nebo noci. ()
Pro mě naprostá nádhera! ()
V podstatě to samé jako dokument Koyaanisquatsi. Člověk kouká jen na obrazy a do toho hraje taková zvláštní mystická hudba. Výhodou Samsary oproti Koyaanisquatsi je to, že ty obrazy jsou naprosto úchvatné a dech beroucí, opravdu pastva pro oči. Můj problém je v tom, že jsem nenašel zrovna dobré rozpoložení a po 20 minutách jsem se začal fakt brutálně nudit, takže jsem některé obrazy přeskakoval, abych se na konec dokopal rychleji. Nejvíc mě u takových dokumentů paradoxně mrzí právě to, že k tomu nemáme žádný slovní nebo alespoň písemný doprovod. Je tam zobrazena spousta zajímavých míst, zajímavých zvláštností. Málo kdo ví, že tamta pustina je v Utahu a Arizoně, že tamten klášter je v Tibetu, že ty staré chrámy jsou v Barmě, že nejvyšší budova na světě je v Dubaji, že ta rozsáhlá ghetta jsou na okraji Šanghaje atd. ..... Kdyby to mělo jen hodinu stopáž a u každého obrazu byl alespoň slovní popis, tak neřeknu ani slovo. Takhle je to sice hezké, ale obsahově pro člověka neznalého a nepolíbeného zeměpisem naprosto k ničemu. 60% ()
Myšlenkově nic převratného, ale vizuální zážitek nádherný. ()
O tomhle následníkovi geniální Baraky jsem vůbec nevěděl a viděl jsem ho teprve nedávno. Opět vizuálně krásné, ale Baraka už to zkrátka není, myšlenkovou a pocitovou hloubku a všeobsažnost, kterou jsem cítil tam, se mi tady pocítit nepodařilo. Zatímco Baraka byla komplexnější, o přírodě, zvířatech i lidech, Samsara je hlavně "jen" o lidech, jako třeba Powaqqatsi. Přišlo mi to celé zkrátka tak trochu zbytečné, i když obrazově opět velkolepé a některé záběry na mě dost zapůsobily (třeba "výroba" masa). Ale po Barace už se vlastně nic nového tímhle filmovým způsobem ani říct nedá. Určitě si to ještě někdy pustím. A hudba mi, na rozdíl od Baraky, také v hlavě neuvízla. ()
Opět nádherný a nepochopitelný dokument o naší Zemi. Pravda, o trošku slabší než předchozí díl s názvem Baraka, ale opět to stojí opravdu za to. Zvláště já jako fotograf u každé scény slintám blahem. Hodně jsem se na něj těšil a zklamání se naštěstí nedostavilo, takže jsem spokojen. 8/10 ()
Spojenie predchádzajúcich Frickeho filmov Baraka a Chronos v jeden celok. Po Barake znova vrchol hudobného dokumentu, v ktorom Fricke dokazuje, že je nekorunovaný kráľ. Úžasná spojitosť hudby a obrazov, vytvára neuveriteľne silné stotožnenie sa s plynutím času a s ľudskou históriou. Prepojenie človeka a prírody je tu znova podané ako niečo čo existovalo aj je stále uskutočniteľné v priamom protipóle k ľudskej uponáhlanosti, zmätenosti a hlúposti. Vo filme je ukázané všetko čo v 30 rokoch považoval Chaplin v Modernej dobe za vtip. Tieto obrazy tvoria znova najsilnejšiu časť celého filmu a ich sila je natoľko veľka, že som mal chuť vzdať sa mäsa, svojho domu a života v meste a mal som chuť utiecť na samotu, bez akéhokoľvek dotyku spoločnosti. Samsara je výborným príkladom inšpirácie aj duchovnej osvety aj keď miera štylizácie je oproti Barake a Chronosu podstatne väčšia. Ale tým pádom, že podobné filmy nevznikajú ako na bežiacom páse, sa Samsara stáva udalosťou roka a svojich fanúšikov má istých. ()
Téměř na úrovni zázračné Baraky. Už se nemůžu dočkat, až začnu sjíždět soundtrack. 9/10 ()
celkem fajn podívaná se spoustou fascinujících záběrů, která mě bavila o něco víc než Baraka, ale přesto se mi ani zde nepovedlo přijít Frickeho stylu plně na chuť.. celkově to na mě ve finále (zčásti asi i díky zbytečně dlouhé stopáži) opět působilo zejména nudným dojmem.. 3* ()
Ak sa nás raz budú pýtať naši vnuci a vnučky, aké to bolo na začiatku nového milénia a my to nebudeme vedieť celé opísať, Samsara im na to môže skvelo odpovedať aj za nás. Tak ako začína tento film tradíciami, prírodou, duchovnom, tak najmä tým duchovnom podľa mňa aj končí, no cesta vedie cez hnanie sa dopredu, aký si rast, konzum, nápor požiadaviek, preľudňovanie, strojový život, aj keď sa mnohí snažíme žiť inak, všetci utvárame celok, ktorý tu je a ten akoby smeroval k záhube. Vizuálne a zvukovo je to proste nádhera. Nie je to dokument len o prírode a svete ako napríklad Domov, je to pohľad skôr viac na náš svet ľudí a to, ako tento svet dotvárame. No a tá mandala len krásne metaforicky ukazuje pomynuteľnosť nášho sveta. Slová sú opäť zbytočné, svet to povie za nás. Skvelý komentár má užívateľ Beastmaster4. ()
Vizuálně strhující. Ale já tyhle angažované, západ strhávající kritiky prostě nežeru. Všechno nové je špatně? Všechno konzumní je špatně? Máme meditovat a přestat žrát? Pak by možná měli tvůrci odložit kamery a jít svá pokrytecká poselství vytesat do hliněných destiček. ()
Stejně jako Baraka, spousta náhodných obrazů, které jsou sice hezké, ale nedávají nějaký větší smysl. Zjednodušeně toto dílo je pro mě prázné, nemá v sobě nic. ()
V první třetině to trošku přešlapuje odnikud nikam a divákovi jsou jakoby bezcílně předhazovány"jen"krásné záběry. Někdy na začátku druhé třetiny však začínají být asociační řetězce-a myšlenky filmu-čitelnější-aby se pak na konci vše uzavřelo do komplexního kruhu poznání...Co dodat? Snad jen, že v celém filmu mi vadila jen jedna laciná slzička a, že střízlivý pohled do masokombinátů-bez zbytečné, prvoplánové brutality, šokujících záběrů a srdceryvných komentářů-je silnější a výmluvnější než všechny vegetariánské propagandy světa(Nasrat Earthlings!) ()
Říkal jsem si, že to zvládnu bez titulků, že si prostě jen budu užívat vizuální části. Brzy jsem zjistil, že ani žádné titulky neseženu, jelikož tam nepadne ani slůvko. Špatně? Vůbec ne, ba naopak! O to víc vás to vtáhne a nedovolí předčasně ukončit sledování. Něco je překrásné a mohl bych se na to dívat pořád dokola, něco bych snad radši ani neviděl... ()
Čeho si ve skutečnosti vážíme? Ničeho! Co pro nás znamená život na téhle krásné planetě? Nic extra! A co tu po sobě necháme? Bordel. Hodně silné okamžiky v životě lidí různých kultur a náboženství proložené nádhernými záběry přírody. Musím se přiznat, že v pasáži se zbraněmi jsem sotva dýchal...místo toho, abychom bojovali společně, bojujeme proti sobě..lidstvo si asi opravdu nezaslouží nic jiného, než vyhlazení..a kdo za to může? ()
Tvůrci se nám snaží představit zajímavá místa světa a musím říct, že hned od začátku si vybírají vizuálně skutečně zajímavé kousky. Nacházíme se v asijské zemi (pravděpodobně Thajsko nebo Myanmar) a prohlížíme si nádhernou krajinu posetou neskutečnou zelení, ze které vyčnívají buddhistické chrámy a paláce. Je to skoro jako jiná planeta. Naprosto nám vyrazí dech vysypávání obrazce na podlahu. Škarohlídi hned budou přemýšlet o tom, co by se asi stalo, kdyby člověk při blízkém obdivování zakašlal. Pohled je to ale oslňující a já sám jen žasnu nad tím, co mi lidé dokážeme stvořit. Platí to i pro další putování, které nás zavede i do měst, nebo spíš do opuštěných oblastí, kde je patrné, že se tam dříve žilo, ale v současné době jsou to města a místa mrtvých. Tvůrci - kameramani - nacházejí neskutečně zajímavé detaily, kterými nám prezentují jak krásu, tak i zkázu. A tomu se přizpůsobuje hudba, která je vždy zvolena dokonale pro danou scenérii, jako kdyby rezonovala ve vysokých stropech, ale zároveň se skláněla před nepolapitelností přírodní nádhery. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/02/samsara-2011-60.html ()
Nejprve, než se tu začnu rozplývat blahem a vyzdvihovat superlativy a smysl tohoto jedinečného počinu, tak bych se nakrátko zastavil u komentáře uživatele J*A*S*M, který jsem si před psaním mého komentáře přečetl. Nenutím lidi, aby se jim líbilo to, co mně, ale tady jsem se musel pousmát. Větě "k němuž si mohou vymyslet smysl podle svého vlastního uvážení a dlouze o něm rozprávat." se musím jen pousmát. Doporučil bych uživateli J*A*S*M se na celý dokumentární film podívat znovu, protože smysl je tu předem daný a je nepopiratelný. Tady bych spíš poznamenal, že uživatel J*A*S*M film vůbec nepochopil a dle toho je výsledek jeho komentáře, jaký je. A nyní k mému komentáři: SAMSARA je jedinečným obrazem naši společnosti, jež se odklonila od všeho přirozeného, od všeho, co člověku Země nabízí. Audiovizuální příběh začínající trefně v budhistickém klášteře, kde mniši vyrábějí nádhernou Mandalu. Už tady je odkaz filmu zřejmý. Popisovat vytváření mandaly a její duševní smysl nemá cenu, vše důležité a krásně napsané najdete jak jinak, než na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mandala nebo zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tibetsk%C3%A1_mandala. Od té chvíle je nám ukazován život, který všichni společně žijeme. Občas jím prolítne krása světa, ale vesměs jde jen o absurdní utrpení nás všech, spolu s ostatními tvory, které do této pomalé záhuby vedeme nedobrovolně s sebou. V Samsaře je hned několik krátkých příběhů, které ale vypovídají o velké absurdní pravdě. SAMSARA je o zamyšlení, je to manuál pro všechny, je to dost možná poslední možné varování. Určitě nepatřím mezi nějaké proroky armageddonu, ortodoxní pesimisty dnešního životního stylu aj. Jsem jen člověk, který dokáže vidět věci, jaké jsou a nic si nenamlouvá. My všichni musíme vidět, že svět už není schopný vydržet náš nápor, naše drancování, naše potřeby. Hned několik naprosto luxusních minipříběhů ve filmu pak hovoří za sebe. Jeden z nich začínající scénou, kde je drůbež a dobytek chován jak neživý zdroj energie, střídají záběry z jejich sběru (a to doslova), porcování až k nenasytnému zákazníkovi v supermarketech, který nakupuje víc, než je schopný spotřebovat. Nakonec následují záběry z fastfoodů, kde nenažraní tlouštíci tlačí maso z těchto nebohých zvířat do svých zamaštěných úst a následně jsou nuceni k návštěvě lékařů, kteří jim musejí dělat opatření proti tloustnutí - odsávání tuku, podvazování žaludků aj. Trýznivý život k jedné potřebě, smrt bez poznání zelené louky, či hřejivého slunce až k nutnosti to z nás dostat ven, abychom jak nenažraní roboti mohli pokračovat nanovo. Absurdní a přehnané potřeby, které nás ženou k beztrestnému znásilňování naší planety a všech jejích obyvatel. Dokola opomíjený život a životy všech kolem nás, jak slepí blázni ženoucí se za úspěchem, penězi, nepotřebnými krámy a jídlem, žijeme bezcenné životy, tak vzdálené přírodě, z které jsme vzešli, které bychom měli být vděční. SAMSARA je dokonalou psychologickou střelou, která by vás měla nasměrovat, minimálně donutit k pochopení a k zamyšlení se nad tím, jak daleko a jak dlouho můžeme takhle ještě jít. Je tu zoufalost a nemohoucnost, vrátit se je už pozdě. SAMSARA nenabádá ke změně, snad k zmírnění. SAMSARA varuje, tiká jak bomba, která nás jednoho temného dne zbaví všeho pomíjivého. A ne náhodou pak příběh končí zničením tak pracně, z písku tibetskými mnichy vytvořené, nádherné mandaly. Což nám ukazuje koloběh přírodních sil, koloběh života, který stejně jako krása, jako zrnko rýže nebo písku je pomíjivý a zmizí v nenávratnu a vše, co učiníme, co uděláme, nemá smyslu. Snad jen můžeme zmírnit utrpení druhých namísto jeho prohlubování. Je na vás, co si z tohoto melancholického filmu odnesete, ale pokud si připustíte, pokud máte pochopení pro věci kolem vás, pak vás SAMSARA určitě poznamená, otevře vám mysl a obnoví myšlenky, které v kolotoči dnešního světa zůstali někde vzadu, zamčené v našich černých skříňkách To jsou mé pocity z tohoto jedinečného díla. O technické kvalitě se nemá cenu moc zmiňovat, jde o audiovizuální lahůdku. () (méně) (více)