Režie:
Xavier GensScénář:
Xavier GensKamera:
Laurent BarèsHudba:
Jean-Pierre TaïebHrají:
Karina Testa, Aurélien Wiik, Patrick Ligardes, Maud Forget, Samuel Le Bihan, Estelle Lefébure, Rosine Favey, Adel Bencherif, David Saracino, Chems Dahmani (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Parta zlodějů prchá s ukradenými penězi přes hranice. Na chvíli zakotví ve starém hostinci, kde narazí na podivínského chlapíka a jeho rodinu, která se zde skrývá. Z obyvatel zapadlé putyky se vyklubou fanatičtí neonacisté se sklony ke kanibalismu. Strhne se neuvěřitelný souboj, ve kterém jde o krk. Začíná boj na život a na smrt!
Scenárista a režisér v jedné osobě Xavier Gens se netají zálibou ve filmech Texaský masakr motorovou pilou (The Texas Chainsaw Massacre, rež. Marcus Nispel, 2003), Noční můra v Elm Street (A Nightmare On Elm Street, rež. Jack Sholder, 1985), Saw (Saw) nebo Barbar Conan (Conan The Barbarian, rež. John Milius, 1982). O natáčení filmu říká: „Na začátku jsme měli spoustu problémů s násilnými scénami ve filmu. Poté, co se do střižny přišel podívat koproducent Luc Besson, (právě jsem pracoval na scéně jak si rodina vaří jednoho z hrdinů), a utvrdil nás v tom, že máme natočit film tak, jak to cítíme, se mi ulevilo. Krátce na to mi nabídl režii filmu Hitman (Hitman, 2007)“. (oficiální text distributora)
(více)Videa (5)
Recenze (353)
Hranice smrti se obsahově ničím neodlišuje od oblíbeného žánru vyvražďovaček, v hlavní roli s šílenou rodinou, které vévodí šílený maník a která pobývá v zapadlém městečku. Tato hororová tématika je speciální lahůdkou převážně v americké produkci a většina lidí by si nejspíše při dotazu na něj vybavila film z této země. Už proto jsem byla na tento francouzský počin Frontière(s) zvědava. Neviděla jsem v něm sice žádnou dějovou inovaci (což však zřejmě v tomto žánru ani nejde, že:), ale i přes své průměrné zpracování, naprosto totožné s typickým americkým schématem i jeho zavedenými postupy a nedostatky, mi však přišel v jistých věcech jiný. Už při, taktéž francouzské, Noci s nabroušenou břitvou jsem se přesvědčila, že takovou krvavou brutalitu jsem v žádném díle v rámci daného žánru ještě asi neviděla. Což uvádím i v případě Hranice smrti. Ta je však ještě mnohem více "gore." Záběry jsou maximálně realistické, kamera zabírá každý cákanec, detail na párání, řezání, trhání a podobně, a ve vší té krutosti si zřejmě velmi libovala. A dalším, ne příliš často používaným prvkem je taktéž charakteristika samotné vraždící rodinky. Nacističtí kanibalové se svým, naprosto fanatickým a děsivým vůdcem. Spousta scén je až nepopsatelně drsných, ač velmi efektních. Kupříkladu "porcování" na háku zaživa, či osoba zavřená kdesi v mrazírně a v ní poté bezcitným a otřesným způsobem (skoro) zlikvidována. Závěr filmu je velmi podnětnou tečkou za celou tou šíleností a ukazuje jakousi bezmocnost toho všeho. A já si jen říkala, z pohledu oné postavy, jak se asi musí cítit, po tom všem, co prožila a že ti ostatní nikdy nedokáží ani pochopit, natož si představit ty hrůzy, co zažila. Protože něco takového nejde popsat. Po něčem takovém musí člověk zcela ztratit část zdravého rozumu... ()
Před lety jsem viděla asi tak dva francouzské horory. A bylo to něco strašného, tak jsem si řekla proč se radši nedrží toho co umí, točit dobrodružné nebo historické filmy. Ale tentokrát mě překvapili, což jsem ani nečekala. Byl to překvapivě slušný horor. Některé scény byly dost drsné. Že bych se nechala pozvat na (prasečí) zabíjačku? ()
Výběr čtveřice hrdinů nepřímo odkazuje ke skutečným nepokojům na předměstích Paříže osídlených vesměs lidmi arabského původu. Ale zbytek už je hororovou fikcí: po loupeži prchají před policií na venkov, kde jim v domě nad lomem u hranice s Lucemburskem poskytne útočiště podivínská rodina. Z domnělé skrýše se stane past, kde domácnost řídí duch nacismu – a krve.Její náhražky prý tvůrci prolili na 400 litrů, kromě toho slibují přervané šlachy, rány sekyrou, tlející těla či podřezaná hrdla. ()
Levná francouzská odpověď zámořským exploitation, jdoucí až na samou hranici divácké únosnosti. Gens ve vizuálně rozběsněném hávu zručně mixuje strach (šachta) s neurvalými výbuchy násilí (zbytek) a jediné, čím si podráží nohy je vlastní scénář, který mu dělá neplechu hlavně v závěru díky zbytečnému nacistickému motivu. Po nadhledu nebo humoru (jak to dělají jiní) bych zde nepátral, Gens to s vážnou tváří rozhodně dotáhnul do vítězného konce. Škoda utlumeného talentu hollywoodským vzduchem v pozdější adaptaci Hitmana. ()
Na podruhé zhlédnutí už hlavně ten masakr. Podříznutí, vykuchání, přeštípnutá achilovka, hrátky s pilou, krvavá střelba...nu, je toho dosti. Francouzi se opět vyrovnávají s nechutí k německým sousedům a pro jistotu ještě s hitlerovským nacismem. Film jede na splatter vlně podobně jako Noc s nabroušenou břitvou či Mučedníci, kterou Francouzi začali pomalu rozjíždět v 90.letech. Snímek je neobyčejně špinavý, plný bahna ( dočkáme se i ringu volného pro ženy) a krve. Hlavní hrdinka se postupně mění v trosku, které zůstal pouze pud sebezáchovy. Kupodivu mne film vůbec nenudil ( což bude asi výcvikem na artových filmech), jen ke konci už mi přišel spíše komický, než děsivý. Jak známo, když se to s násilím přežene, dostaví se přesně opačné reakce než ty, které byly původně zamýšleny. Gore efekty jsou velmi podařené a tam, kde Italové dnes tápou, Francouzi kralují. Očekávejte nechutnou vyvražďovačku a budete spokojeni. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (7)
- Počas prestrihávania achilovky cituje starý nacista repliku z filmu Misery nechce zomrieť (1990). (Kadas97)
- Písnička, která hraje v 13. minutě v autě, je „Last Joint 2“ od Jean-Pierre Taïeb. Ve 22. minutě hraje „Evolution Reversed“ od Udi Kagana. (Duoscop)
- Režisér Xavier Gens vzpomínal, že "natáčení probíhalo trošku partyzánským způsobem, protože producent nechtěl, aby ve filmu byla krvavá přestřelka mezi ženskými postavami. Na začátku ji ze scénáře vyhodil a dával si pozor, abychom ji nenatočili. Takže jsme to udělali tajně, v noci, s druhým štábem, abych pak mohl sestříhat film, který jsem měl v hlavě. Byl to z mé strany akt vzpoury proti té strašné stejnosti a konsenzualitě francouzského filmu, proti tomu, že se hlavně mladí režiséři nemohou svobodně vyjadřovat tak, jak by chtěli." (NIRO)
Reklama