Režie:
Pavel KohoutKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan F. FischerHrají:
Stanislava Bartošová, Radoslav Brzobohatý, František Němec, Marie Drahokoupilová, Marie Marešová, Zdeněk Jirotka, Jaroslava Pokorná (více)Obsahy(2)
Kronika sedmi dní, v nichž mladá zdravotní sestra Jenka hledá lásku a dobrodružství... Je neděle odpoledne a osmnáctiletá zdravotní sestra Jenka (S. Bartošová) odchází na schůzku se svým přítelem Filipem, který má přijet z kasáren. Místo něho však dorazí jejich kamarád Míla (F. Němec), co jej omlouvá, a chce jí pro dnešní večer dělat společnost on. Jenka na Filipa stále myslí, ale něco ji táhne dál, a právě od tohoto večera ji čeká sedm perných dní, nebo spíše večerů, plných zvláštních setkání a nevinného flirtování, kdy nejen že začne poznávat různé muže, ale především sama sebe. Nejvíc do jejího života zasáhne doktor Bohdan (R. Brzobohatý), jehož doprovází nevyřešená minulost… (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Názov filmu znie hrôzostrašne, ale obsah taký nie je, lebo ide o obraz toho, ako v šesťdesiatych rokoch mladí ľudia asi žili, randili a bavili sa. Niekedy sa trochu prehnane filozofuje, ale objavujú sa aj výborné scény. Určite si film nezaslúži iba tri hviezdy, tie mám pre filmy, ktoré ma zaujmú oveľa menej. –––– A ty když přemejšlíš, tak vždycky něco vypřemejšlíš? –––– Jestli někdy nějakému chlapovi jsem záviděl, tak je to ten váš. ()
Na to, ze sedesatky obecne nemam prilis v lasce, slo o celkem koukatelny film. Odpocinkove filozofovani od niceho nikam...trosku jakoze vztahy...a sympaticka Bartosova v hlavni roli. ()
Zabitých 90 minut... ()
Takové (pro mě) stravitelnější Lásky jedné plavovlásky. Výborné dialogy, kde podivný slovosled absolutně neruší. Překvapivý konec. ()
Trvalka. ()
Takový malý ulhaný existencionalismus jedné mladé holky, které si pluje vlastní existencí bez výčitek a s plnou dávkou naivity. ()
Roli otce hlavní hrdinky si zahrál spisovatel Zdeněk Jirotka, autor proslulého Saturnina. ()
Jak už tu bylo řečeno, srovnávání s Formanem je úplně liché. Kohout s Mašínovou jsou dostatečně osobití autoři, kteří si našli svůj rukopis. Je to poměrně experimentální, dialogy jsou výborné, je evidentní, že Kohout i Mašínová čerpali z vlastních seznamovacích zážitků. Mašínová byla krásná žena, Kohout slavný spisovatel, takže o randění a námluvách věděli své a na filmu je to znát. Spousta krásných nápadů, například to s "obličejem" jejího milého. Moc se mi líbil konec, který je velmi realistický. Dokonce znám ve svém okolí dívky, které zažily něco velmi podobného (ovšem ještě drsnějšího, víte jak to myslím :-(. ) ()
Československé drama vyprávějící zážitky mladé zdravotní sestry Jenky se S. Bartošovou v hlavní roli, která má chlapce na vojně, to ji však nebrání, aby využívala pozornosti mužů, jež se jí ze všech stran dostává. Snímek tak nepojednává o sedmi zabitých osobách, jak název klamně naznačuje, nýbrž o sedmi zabitých, neboli nevyužitých večerech, jež Jenka stráví s různými muži, aniž by měla touhu navazovat s nimi bližší či snad intimnější kontakt. Nutno podotknout, že společnost jí tvořili kromě charismatického, ale údajně záletného lékaře R. Brzobohatého většinou samí zoufalci (F. Němec), slizouni (V. Mareš) a obšourníci (J. Bláha). Mladá dívka zkrátka hledala lásku a dobrodružství a současně využívala své volnosti, mládí a atraktivity, aby zneužívala obdiv a náklonnost mužského pohlaví. Ve vedlejších rolích se objevily J. Obermaierová a J. Pokorná, jako její kolegyně v nemocnici, jež Jenku v jejích s odstupem nahlížených známostech a lehkovážném životním stylu inspirovaly a podporovaly. Řada podobných československých snímků z 60. let má problém se smysluplně zvládnutým závěrem, nikoli však toto dílo známého spisovatele, básníka a dramatika P. Kohouta. Ukázalo se, že i laškovné chování S. Bartošové má své meze, neboť narazila na dvojici mužů poněkud jiného ražení (v jednom z nich jsem rozpoznal rozjařeného J. Zahajského), kteří ji v lese zbili a pokusili se ji znásilnit. Nemohu říci, že by mi bylo hlavní hrdinky líto, neboť se zdá, že potřebovala jistou lekci ve svém povrchním, neuvědomělém a bezstarostném chování, každopádně velmi vydařený a nečekaně dramatický závěr film zdařile uzavřel a díky němu hodnotím o jeden stupeň výše, než jsem původně měl v úmyslu. ()
Výborný film, v němž se střetává naivita a vitalita mládí s realitou, který mě vtáhnul mistrovskou prací s kamerou, svěžími dialogy, neokázalým herectvím a půvabem Stanislavy Bartošové (a vůbec bylo zajímavé, jak vypadala za mlada řada hereckých osobností, dnes již zasloužilých). Konec ve stylu "sranda skončila" by dnes asi neprošel. O to je snímek cennější. ()
"A ty, když přemejšlíš, tak dycky něco vypřemejšlíš? No, vypadáš skoro že jo.. Já se o to snažím, protože mi připadá zbytečný přemejšlet jen tak..." ()
53:49 – globus na plakátě; 55:51 - umělecké dílo nesmírné hodnoty podruhé. Hláška filmu (manželka na milenku): „Nedejte se rušit, slečno. Předpokládám, že jste z nemocnice. Sestra, ne?“ „Ano.“, odpoví skromně sestřička. 1:05:39 – drak ()
Chabý scénář s rádoby moudrými dialogy i zpracování, (zbytečná) snaha ukázat zajímavá prostředí (Konopiště, židovský hřbitov, zákoutí Prahy ap.). V porovnání s novou vlnou, v té době vzkvétající, je to nevěrohodné a nepovedené. Hlavní postava nevýrazná, bez proměn výrazu. ()
Je to trochu od nikud nikam, ale režijně překvalivě dobré, pobaví minipříběhy Kršky a Bláhy. Taky Franta Němec slušný. ()
Škoda, že Pavel Kohout nerežíroval častěji. Jeho prvotina "Svatba s podmínkou" je totiž velmi dobrá a tento snímek je výborný. Skvělý scénář, kamera pana Illíka, dokonalá atmosféra nové vlny, krásné dívky. Jaroslava Obermaierová byla kočka, je neuvěřitelné, že dnes je z ní baba Niklová z Ulice... Scéna s Josefem Bláhou vynikající. ()
"Každej z nich si hledá pannu a pak se rozvádí, že to neumí. Tak co nám zbejvá, než soukromý hodiny?" Týždeň zo života mladej sestričky Stanislavy Bartošovej, ktorá má frajera na vojne a nerada trávi večery doma. Ľavou zadnou flirtuje, motá hlavy, láme srdcia kamarátom, pacientom, kolegom aj Josefovi Bláhovi, ktorý je z Brna a ujel mu vlak, popritom však tú nohu stále necháva vo dverách, aby sa mohla pohotovo vytratiť zo zmätkov, čo napácha. Divák má z jej rafinovanej nevinnosti zmiešané pocity, ale aspoň u mňa prevládali sympatie, pretože som mal dojem, že zatiaľ len spoznáva svet, než že by nejako programovo zneužívala vlastnú mladosť a pôvaby. Zároveň vo mne film vyvolal nostalgické spomienky na vlastné potulovanie sa po nočnom meste, robenie blbostí a vedenie filozofických rečí. Šesťdesiate roky, dobré dialógy, solídne herecké výkony, pekné dievčatá, zaujímavá atmosféra a silná pointa. Štyri skoky z mostu. PS: O tom ako sa zmenila doba svedčí scéna, kedy matka tlačí na 18 ročnú dcéru, aby si zobrala príklad zo spolužiačok, konečne sa vydala a mala deti. "Dobrý den, promiňte, že ležíme, ale my jsme už nečekali návštevu." ()
Podle mého zbytečný film o ničem. ()
Běžný, průměrný film, kde se mi líbila jen fantazie hlavní hrdinky. Ty její lži byly opravdu velmi odvážné. Ten konec s těma dvěma mladíky poněkud zkonili. ()
Zatraceně dobré dialogy. V rámci žánru za 4. ()