Poslední cesta

Autori tohoto príbehu sa hneď od začiatku snažia zaplaviť divákov, teda nás - emóciami. Či a ako sa im to darilo nechám nech posúdi každý z vás. Snímok je to veľmi pekný, ale pravda je taká, že ma nijak zvlášť neoslovil. Teda okrem tej ušľachtilosti a pocte. Lebo je to príbeh o vzdaní pocte ľuďom - príslušníkom armády, ktorý sa oddali službe vlasti a za svoju vlasť padli. A druhom rade je to pocta tým, ktorý ich sprevádzajú na poslednej ceste ....ceste domov. A to považujem za ušľachtilé. Vzdať poctu hrdinom - hrdinom vlasti ( a nemyslím, že tu ide len o vojaka ameriky...verím že ide o všetkých ľudí služiacim svojej vlasti a tudiž akákoľvek zmienka o amerikanizmus mi príde čisto ako vec politická a neobjektívna z pohľadu toho čo to tvrdí...). (06.12.2009)

When one falls, another brings him home. Většinou je mi z Američanů, konkrétně z jejich někdy velmi nevkusnému patriotismu na zvracení. Tady jsem celkem věděl, do čeho jdu a předem jsem se připravil. Bohudík jsem ani nemusel. Některé projekty HBO jsou výborné a tohle je jeden z nic. Umírněná režie, umírněná hudba a umírněný Bacon způsobují, že některé momenty, u kterých bych jiný film vypl, působí naprosto přirozeně a uvěřitelně. Rozhodně si nehodlám myslet, že všech 300 miliónů Američanů zamáčkne slzu, když se s něčím podobným setkají ale minimálně respekt, s jakým se USA ke svým vojákům chová, je pozoruhodný a pokud Chance opravdu "prožil" takovou cestu domů v doprovodu plukovníka Strobla, tak si plný počet zaslouží. "He died like a hero, but more important is, he lived like a hero." (24.05.2009)

Film o národní hrdosti, která je však místy opravdu přehnaná. Jedná se o film natočený na základě skutečných událostí, kdy už jednoho důstojníka, podplukovníka Strobla, nebaví jen pořád pracovat na velitelství v kanceláři a přihlásí se tak dobrovolně jako čestný doprovod k převozu ostatků devatenáctiletého desátníka, který padl v Iráku. Nic víc, nic míň. Na začátku sledujeme očišťování těla padlého vojáka a poté už jen rakev kterak je přepravována do rodného města onoho udatného Američana. Ale proč si potom tento film vysloužil takovou pozornost, proč je přijímán a hodnocen s nadšením, proč si Kevin Bacon vysloužil za svou roli v tomto filmu Zlatý glóbus? Existuje na to zřejmě několik odpovědí. Tou první je, že se tohoto námětu ujala televize HBO, která prostě minimalistické televizní filmy umí točit s noblesou a která má všechny filmy ze své produkce velmi kvalitní. Druhým důvodem patrně bude to, že se můžeme dozvědět něco více o nakládání s ostatky padlých hrdinů, o tom, jak to celé probíhá, a to je to, co mnohé diváky může k tomuto filmu přilákat. Zatřetí je tenhle film o americké národní hrdosti, o uctění mnoha padlých vojáků a jakési poctě těmto lidem, kteří padli za vlast, a jako takový bezpochyby funguje. A konečně je tu úžasný herecký výkon Kevina Bacona, který celou dobu vypadal, jako by to skutečně velmi emočně prožíval a jako by to celé pro něj bylo doopravdy. Jistě, po nějaké době už mě štvalo to nekonečné salutování směrem k rakvi a vůbec mi přišel ten patriotismus mnohokrát velmi přehnaný (scéna s auty na silnici). Ale důležité je, že film funguje, že je velice vydařený, a že se díky němu dozvídáme zase něco nového a nahlížíme pod pokličku někam, kam bychom jinak nahlédnout nemohli. Proto, ale samozřejmě i z důvodu, že se mi film velmi líbil, jsem se rozhodl udělit nadprůměrné čtyři hvězdičky. (31.01.2010)

Kevin Bacon se role zhostil s obrovskou pokorou, a poslední cesta Chance Phelpse  je plná ryzích emocí. Vždycky mě fascinovalo s jakou úctou se chovají ozbrojené složky, a to nejen americké, ke svým padlým, jak důkladně a pečlivě se dokáží starat o vojenské hřbitovy a jednotlivé hroby, a to nehledě na jejich stáří, a prokazují jim tím svůj nesmírný vděk za jejich nejvyšší oběť pro svou zemi. Tenhle film je úplně stejně uctivá poklona všem padlým. (26.12.2013)

Úcta, smutek a vděčnost doprovázejí na poslední cestě tělo mladého muže. Tentokrát perfektně zvládnutý americký patriotismus, protože je neokázalý, nepředvádí se velkými gesty, jen důstojnými rituály, které vedou mrtvého domů. Jsou nesmírně důležité, dávají jistotu, jak se vypořádat se situací, která by mohla být na člověka příliš. Pevná šablona pravidel a postupů je oporou a pomáhá přeživším a to včetně těch, kteří mladého muže v rakvi za živa neznali. Přesto mu při jeho smutném návratu prokazují respekt. Pro ně i pro nás se tak z tisíců anonymních padlých ve válce v Iráků najednou vynořuje konkrétní lidská tvář, která tak dává tvář i všem dalším obětem. Skvělý nápad, jak i v době otupení z tolika zpráv o mrtvých a padlých, ukázat, že to není nějaká jednolitá masa neznámých vojáků, ale že jeden každý z nich byl individualita a člověk. ____ Ten film je pomník, který nedrtí mramorem, ale dojímá nenápadným prokázáním poslední úcty. Vlastně je to téměř dokumentární cesta důstojníka, který doprovází do rodného města mrtvého vojáka v rakvi. Přesto mezi nimi vznikne, no, přátelství asi ne, ale určitě spříznění. (08.09.2015)