Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jiří VáclavHrají:
Tereza Brodská, Josef Vinklář, František Němec, Ondřej Vetchý, Soběslav Sejk, Josef Kolman, Vít Pešina, Miroslav Šnajdr, Jan Šváb, Zdeněk Tichý, Alena Vránová (vypravěč)Obsahy(1)
Hra dramatika a režiséra Oldřicha Daňka Opouštět Petrohrad je další z řady jeho komorních děl, kterým dává podtitul Útržek z běhu času. Jejím historickým pozadím jsou dozvuky nezdařeného povstání děkabristů roku 1825, kdy se mladičká kněžna Marie Volkonská (T. Brodská) pokouší získat u carova ministra Speranského (J. Vinklář) povolení, aby mohla sdílet trest, vyhnanství na Sibiři se svým manželem, významným děkabristou. Její téměř sebevražedná touha přihlásit se ke kalvarii spravedlivých poražených se střetá s obávaným velitelem policie Benkendorfem (F. Němec), s ministrem Speranským, bývalým liberálem, nyní carovým přisluhovačem a s mladým právníkem Gribovským (O. Vetchý), kterého jeho pragmatické zhodnocení situace přivedlo od děkabristů až do řad udavačů a vládních agentů… (Česká televize)
(více)Recenze (16)
"Trpět, to je to jediné, k čemu máme talent…" Oldřich Daněk svůj scénáristický talent (a zejména vlohy pro výborné dialogy) projevil i v tomto "útržku z běhu dějin". O osudech krásné kněžny Volkonské (v podání neméně krásné Terezy Brodské), která "neprosí o milost, ale o své právo," jsem doposud nic nevěděl. Musela to být jistě odvaha odejít z honosných paláců Petrohradu na Sibiř, do prostředí rudných dolů u Nerčinsku. Policejní plukovník (standardně pěkný výkon Františka Němce) tuto její odvahu označuje za "horkokrevné rozhodnutí", z Terezy Brodské je však cítit nejen odhodlání, ale i jakási vnitřní vyrovnanost s osudem. Zajímavou postavou tu je i mladý konfident (výborný Ondřej Vetchý), jehož glosy tuto televizní inscenaci poměrně obohacují ("Lépe sedět za soudní stolicí, než před ní…. "To jsme celí my, chodíme do předem prohraných bitev a ještě do nich vodíme své děti...."). ()
Další ze skvělých televizních inscenací, za nimiž stojí Oldřich Daněk. Marie Volkonská, dcera generála Rajevského, hrdiny válek s Napoleonem, neústupně bojuje za své právo sdílet osud s manželem odsouzeným k vyhnanství na Sibiři za účast v povstání Děkabristů. Daňkův smysl pro lidský charakter dává hercům prostor ke skvělým výkonům. ()
Středněmetrážní televizní hra na Daňkovo oblíbené historické téma. Tahle psychologizující malá historická dramata Daněk jednoduše uměl a dokázal napsat postavy hercům přímo na tělo. Zápletka se točí kolem manželky carského důstojníka, který se zúčastnil děkabristického povstání a byl odsouzen do vyhnanství na Sibiř. Tereza Brodská coby manželka je rozhodnutá ho tam následovat. Hra je silná svým hereckým obsazením, za zmínku stojí v menší ale výrazné roli Josef Vinklář jako vysoký hodnostář carské ochranky. Je to typická záporná postava, jako vystřižená z jeho rejstříku. Celkový dojem: 60 %. ()
To je balzám. Konverzace, z níž se často až tají dech. Jedno a půl prostředí interiéru, pár švenků v exteriéru, ale když se do toho posadí Josef Vinklář a František Němec a napíše a zrežíruje to Oldřich Daněk, vznikne nádhera. ()
Osud Mariji Nikolajevny Volkonské (1806 - 1863), ruské šlechtičny, jejíž jméno je nejčastěji spojováno s neúspěšným povstáním tzv. děkabristů, náleží k dalším z výjimečných okamžiků Daňkových televizních historických apokryfů. Kněžna Volkonská svého manžela milovala natolik, že jej neváhala následovat do sibiřského vyhnanství, v němž za velmi tvrdých podmínek přežívali několik desetiletí. Daňkova televizní hra nás s ní seznamuje v okamžiku, kdy přichází požádat vlivné petrohradské úředníky o přímluvu u cara, aby směla odcestovat za svým manželem. Rozhovor zúčastněných osob je jakousi konfrontací nedávných událostí, které změnily životy všech přítomných. Kněžna, starý carský úředník, policejní plukovník a konfident. Čtyři lidé, čtyři různé postoje. Jak už jsme u Oldřicha Daňka zvyklí, ani tentokrát nebylo nic ponecháno náhodě a obsazením Josefa Vinkláře, Františka Němce a Ondřeje Vetchého vznikl další z neopakovatelných hereckých koncertů. Zaslouženou pozornost si vydobývá i dvaadvacetiletá Tereza Brodská, jejíž mladičká kněžna, přestože právě v nevýhodné pozici, neztrácí ani v nejtěžších chvílích svou ženskou hrdost a čest. Závěrem lze jen konstatovat, že osobnost Daňkova formátu současné televizní dramatické tvorbě až tragicky schází. Kde není následovníků, není ani diváků. Bohužel. ()
Dialogy jsou docela chytré, ale neoslní. ()
"Důchodcovcký kanál" ČT3 v koronavirovém roce 2020 je velmi poučný. Pro nás (cca 50-60leté) někdy vzbudí vzpomínky velmi neblahé ("jak jsme se jen na tohle mohli dobrovolně dívat???") a přepnutí po pár minutách, ale někdy dramaturgii blahořečím - a tohle je ten případ. Daňkovy "Útržky o královnách", ale hlavně "Kadeř královny Bereniké", "Španěle v Praze" a ˇ"Ženu z Korinta" znám a miluju už léta a ráda jsem si je zopakovala - naopak "Útržek Petrohradský", jak by se také mohla inscenace jmenovat, mne jaksi unikla. Chválit nádherné dialogy s přesahem do dnešních dob (postava Františka Němce v jiném kostýmu by byl STBák jak vyšitý!) a perfektní herecké výkony jsou v souladu a nezbývá než jen zalitovat, že dnes už se takovéhle skvosty netočí.... ()
Oldřich Daněk je můj oblíbenec. Miluji jeho metodu historických útržků s báječnými dialogy, které vypovídají o době i o lidech, o lidech zvlášť. Takže jsou ve většině podpořeny kvalitními hereckými výkony (v tomto případě naprosto bravurními). Mám ráda i televizní inscenace, které dokazují, že i s málem se dá vytvořit hodně. Což mě vede k jedné obecnější stížnosti (než je současná televizní tvorba) a tou je současná úroveň scénářů a jejich naprosté nedocenění. Navrhuji zavést na ČSFD i kategorii scénárista. ()
Konverzačně nudný historický film, který připomíná divadelní představení. [60. hodnocení, 8. komentář, 75%] ()
Československá televizní inscenace odehrávající se v Petrohradě v roce 1825, těsně po skončení neúspěšného proticarského povstání a potrestání jejich vůdců, známých jako děkabristé. Komorní dílo geniálního dramatika, režiséra a scénaristy O. Daňka zachycuje carského ministra Speranského v podání J. Vinkláře, zpytujícího své svědomí kvůli tvrdým trestům, které rozdal odsouzeným povstalcům. Mezi povstalci, kteří své spiknutí vůbec organizačně nezvládli a byli snadno zajištěni policií, bylo hodně ruských šlechticů, a proto není divu, že k zamyšlenému soudci přijde kněžna Volkonská (T. Brodská) prosící o povolení k odcestování do tábora nucených prací v sibiřském Něrčinsku za svým mužem. Soudce a kněžnu doplňoval v jejich rozhovoru policejní plukovník Benkendorf (F. Němec) a mladý intelektuál Gribovský v podání O. Vetchého, o němž se později zjistilo, že ono prosincové povstání pomohl zneškodnit tím, že spiklence udal. Není snad třeba dodávat, že všichni účinkující předvedli vynikající herecké výkony, což mě překvapilo zejména u T. Brodské, jejíž hrdou kněžnu, toužící putovat za svým mužem přes téměř celé Rusko, hodnotím jako jednu z jejich nejpovedenějších rolí. Velmi mě zaujal rozhovor mezi kněžnou a soudcem, který se ji snažil od její nebezpečné cesty odradit, o poloze Něrčinsku, dnes patnáctitisícového města v Zabajkalském kraji, a jeho vzdálenosti od Petrohradu. Ačkoli poměrně prostý příběh vypráví o situaci českému divákovi poměrně vzdálené, díky skvěle napsaným dialogům a neméně dobrým hereckým výkonům se mi tento snímek jeví jako velmi působivý, ostatně jako mnoho ostatních děl od pana Daňka. Jeho jméno je pro mě zárukou kvality a vzhledem k tomu, že podobné historické televizní inscenace chovám ve velké oblibě, nemohu hodnotit jinak než nadprůměrně. ()
Další z Daňkových konverzačních TV hříček na historická témata. Dialogy jsou to jistě zajímavé, jen kdyby... V tomto případě bych uvedl - kdyby víc respektovaly mentalitu vysokých ruských úředníků, která se nejspíš od carských dob až do dneška prakticky nezměnila. Samoděržavný systém byl v Rusku v podstatě i za dob Sovětského svazu a udržel se až dosud, je úplně jedno, za co se v té které době převléká. Žádným sentimentem či sklony k hlubšímu filosofování ruští vysocí úředníci jistě nikdy netrpěli, to mohla leda tak ve zlaté kleci žijící ruská šlechta (z nudy, splínu či rozmaru) nebo ruská inteligence, která vždy vzbuzovala zasloužený respekt i v mezinárodním měřítku a obohatila významně i světovou kulturu. Je tedy sice půvabné sledovat tuto hříčku, nikoliv ale příliš věrohodné. Tereza Brodská zde navíc působí jaksi unyle, což podivně kontrastuje s deklarovanou (a nejspíš i skutečnou) odvahou kněžny Volkonské. ()
Vinklář a Němec jsou bez přehánění famózní, o tom žádná. Námět si mne však nedokázal jaksi polapit. Víceméně nuda byť se silnější obsahovou myšlenkou, někdy se to prostě takto nepotká. Zaujal půvab Brodské v klóbrcu a to jí fakt nemusím. ()
Herecký koncert (otřepaný výraz, který tady ale platí) a zároveň učebnice pro scénáristy a tvůrce dialogů. Vyhraněné typy, vyhraněné názory, přesná palba replik, které opravdu vyrůstají jedna z druhé a staví promyšlenou strukturu inscenace. Dost možná vrchol Daňkovy televizní tvorby. S každým dalším zhlédnutím také víc a víc obdivuji Terezu Brodskou, s jakou přesvědčivostí zahrála nejtěžší roli celé inscenace. ()
Kromě vynikajícího scénáře, dialogů a hereckých výkonů, zejména Vinkláře a Němce, je to také krásná sonda do podstaty Matičky Rusi. Je potěšením se dívat na snímky, kde člověk nemusí přemýšlet nad hodnocením. ()
František Němec a Josef Vinklář v hlavních rolích. To je koncert pro oči. Pro milovníky českého divadla je tento dramatický film, s do nejmenších detailů dotáhnutými rolemi, koncert pro oči. Když k tomu připočteme skvělý hlasový doprovod krásného hlasu Aleny Vránové, můžeme se, tak zvaně, vznášet v oblacích. Jediné, co mi ve filmu vadilo, je trochu nepřirozená Tereza Brodská. Pro mě osobně ne moc šťastná volba v tomto případě do role Volonské, po které touží většina mužů. Jinak skvělé herecké výkony. ()