Noc na Karlštejně

Nejlepší film Zdeňka Podskalského, tentokrát beze vší té trapné lidovosti, jako třeba ve filmech 'Spadla s měsíce' nebo 'Einstein kontra Babinský'. Noblesní komedie s vynikajícími dialogy, nádhernou a velmi talentovanou Janou Brejchovou a s Vlastimilem Brodským, který bravurně zahrál i tuhle svou nejnetypičtější roli. Roli hofmistryně Ofky (Slávka Budínová) měla hrát Jiřina Jirásková, ale v té době už měla dva roky zákaz. (22.02.2003)

Jak by to bylo krásné, kdyby historie byla taková jako je nám předkládána v tomto filmu...laskavý a moudrý král český a císař římský Vlastimil Brodský, hluboce milující svou císařovnu Janu Brejchovou...netrval bych ani na těch písních, co se kolem toho vyskytly, ty spíš ten dojem ruší...tedy pokud právě nezpívá Waldemar Matuška v nejlepší formě. Tehdy se tomu tak ještě neříkalo, ale casting je naprosto brilantní - starý purkrabí Jaroslav Marvan, úlisný německý vévoda Miloš Kopecký, laskavý arcibiskup Karel Höger...čím jsem starší, tím mám Noc Na Karlštějně radši, alespoň když nebude vysílaná častěji než jednou do roka. (24.02.2005)

Nejlepší inteligentní československý muzikál, díky kterému se tato ne příliš výrazná divadelní hra stala asi nejznámějším dílem Vrchlického. Nepřeberné množství písniček, které doslova zlidověly, je hlavním důvodem nadčasovosti a oblíbenosti tohoto filmu. Vlastimil Brodský pak jasně ukázal, že rozsah jeho hereckých schopností je neskutečně široký. (27.12.2004)

Příjemný romantický muzikál s prvky komedie s výborným hereckým obsazením. Skvělá hudba génia české hudby Karla Svoboda, na kterou nedám ani po letech dopustit. Přesvědčivá režie Zdeňka Podskalského jen podtrhuje celkový dobrý dojem. JInak zde také můžeme vidět Jaroslava Marvana v jeho poslední filmové roli. Líbí se mi to, ale myslím, že filmu uškodil zub času. (27.11.2007)

Dobově oblíbený filmový a televizní formát ,,hry se zpěvy" (je to něco na pomezí muzikálu a klasické činohry) byl tentokrát zasazen do (pseudo)historického kontextu, neboť jde vlastně o filmovou adaptaci známého dramatu Jaroslava Vrchlického. Látka ze školních čítanek se tak dočkala svého převedení na filmové plátno v poměrně ponuré době a uvážíme-li, že ač byla natočena v šedavém bezčasí té nejhlubší normalizace, její vyznění a atmosféra je až překvapivě retrospektivní a nechává diváka upomenout na ne tak dávnou dobu zlaté filmové éry 60. let, v kontextu normalizační tvorby 70. let patří k tomu výrazně lepšímu, co spatřilo tehdy světlo stínítka obrazovky i ztemnělého kinosálu. Osobně ale nejsem příznivcem ani Podskalského poetiky, ani muzikálů obecně, tudíž se ani k Noci na Karlštejně nevracím nijak pravidelně, potkám-li se ale šťastnou náhodou s její reprízou na televizní obrazovce, zpravidla nepřepnu, už jenom kvůli herecké elitě v Noci na Karlštejně obsazené... (28.10.2011)