Bratři

"Nevím, kdo řekl, že jen mrtví uvidí konec války. Já viděl konec války. Otázkou je - dovedu se vrátit do života?" Válečné psychologické drama, které nabízí několik výborných hereckých výkonů, skvělou hudbu, pár silných scén v podobě vyřčených vět, psychiku vojáků navrátivších se z války a tíživost svědomí. Já se do sledování Bratrů dokázal ponořit a snímek se mi celkem odměnil - zapůsobil na mě. (21.11.2010)

Dánský originál a americký stejnojmenný remake mohou sloužit jako vynikající srovnání evropské a americké (míněno studiovou tvorbu, které přezdíváme Hollywood) kinematografie. Ta evropská bývá syrovější, nevyhýbá se kontroverzním tématům a je schopna je taky kontroverzním způsobem natočit. Ta americká totéž natáčí líbivěji a ulamuje hroty. Oba dva filmy jsou o vyrovnávání se s postválečným traumatem, ale zatímco ta dánská verze je ke svému hrdinovi nemilosrdná a ten nešťastník postupně ztrácí úplně všechno včetně naděje, americká verze je, jak já říkám, připosraná a nemá odvahu své postavy vmanévrovat do nesmiřitelného konfliktu. Rodinná krize je vyvolaná vlastně nedorozuměním a řešena chápavým způsobem směřujícím k odpuštění. Přesto bych tu Sheridanovu verzi nezatracoval, protože Dány sráží jejich lpění na Dogmatu 95. Jako každé dogma i tohle omezuje, zplošťuje a otravuje. Americká verze je prostě filmovější, barvitější a obsazená mezinárodně uznávanými hvězdami. Jakkoliv i tady i mám výtku, protože Tobey Maguire i Natalie Portman jsou tady příliš, jak to jen říct, sladcí a mladí na postavy, které mají hrát. Jako by chtěl producent tohle vážné téma prodat i americkým teenagerům. Natalie tady vypadá, že své děti měla ještě na střední, a Tobeymu, který má hrát staršího vyzrálejšího z obou bratrů, by slušela spíš role mladšího nezralého grázlíka. A ještě poslední věc, to, co Sheridanově filmu vyčítám v tomhle případě je možná způsobeno špatnou prací překladatele, ale jakkoliv dokážou být malé děti ve své lásce sobecké, to, čím eskalovaly rodinný konflikt, by v reálném světě nejspíš s největší pravděpodobností z úst nevypustily a ve svém věku určitě takhle neuvažovaly. Celkový dojem: 60 %. (31.08.2014)

V dánské předloze Bratrů mě neskutečně iritovala neumělecká kamera, která byla schopna diváka nabít kinetikou během klidného úvodu, přičemž opravdu vypjaté scény pak nepůsobily tolik věrohodně. Tento remake má, jakožto hollywoodská tvorba, očividně hladší režii, plynulejší přechody a přirozenější spád, netlačí tolik na sugestivitu a surovost - otázkou však je, zda je to takhle reálnější, nebo zkrátka jen konformnější pro široké publikum... Další zásadní rozdíl v této, jinak naprosto věrné předělávce, představují herci - laťka byla položena vysoko, ale známá jména nezůstala ve stínu danských kolegů a zejména Gyllenhaal mě svým prvotřídním herectvím skutečně oslovil (opět). Celkově mohu říct, že krutá a působivá výpověď o vlivu války na člověka zůstala stejně kvalitní, přičemž běsnící scény a závěr vyzněl lépe u dánské předlohy. 7/10 (20.12.2009)

Některé filmy o traumatech z Vietnamu patří mezi ty nejlepší válečné filmy, ale doba pokročila, vzniká mnoho filmů o válce proti terorismu a toto je jeden z nich. Tak trochu kombinace třeba Ramba a Narozen 4. července, to vše promícháno s Mariňákem:)) Byl jsem velmi překvapený přístupem k tématu, přišlo mi to dost netypické na běžnou americku produkci....Je to takový malý milý film, ve kterém se řeší závažné věci. Pak se ukázalo, že film je remake dánského snímku a najednou jsem měl jasno. Je to z toho dost cítit. Nemůžu se ale rozhodnout, do jaké míry ten film válku obhajuje nebo naopak zavrhuje. (A ano, je to pro mě důležité). (17.02.2010)

Originál jsem neviděl, ale asi si ho seženu, protože tohle se mi líbilo. A moc. I když by se mohlo zdát, že to je jen další drama, tak tohle jede svou cestou, ne klasickými cestičkami, jak to v dramatech bývá. Například většina scén (vážných, nutno říci) je bez hudby. Tudíž je jen na divákovi, jak se k těm scénám postaví. Sice se to na povrch může zdát chladné, ale opak je pravdou. Právě tímto mě Bratři dostali. Navíc, tohle drama má skvělé obsazení. Kdo např. nevěřil, že Tobey zvládne těžší role, než jen lézt po budovách a tkát pavučinky, tak bude překvapen. Tohle je výkon hodný MINIMÁLNĚ nominace na Oscara. Natalii jsem uvěřil každý pohled, každou slzu, každou větu. A o Jakeovi můžu s klidným svědomím říct, že nezaostal ani za jedním z herců a skvěle je doplňoval. Jako film jsou Bratři brilantní drama, jako obžaloba války to je však geniální. Lepší volba pro první zhlédnutý film v roce 2010 asi nemohla být. (01.01.2010)