Kamera:
Alois NožičkaHrají:
Jiří Vala, Josef Somr, Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Josef Kemr, Václav Postránecký, Eva Klenová, Taťjana Medvecká, Blažena Holišová, Ivan Luťanský (více)Obsahy(1)
Televizní záznam hry L. Stroupežnického v proslulém představení činohry Národního divadla, v mistrovském režijním ztvárnění M. Macháčka, neztrácí ani po letech nic na svém půvabu. Své herecké kvality tu prokázali Josef Somr, Luděk Munzar, Josef Kemr, Jiří Vala, Blažena Holišová, Ivan Luťanský, Jana Hlaváčová, Petr Kostka, Václav Postránecký, Taťjana Medvecká a mnoho dalších... Realistické drama, v němž se boj o prvenství v obci prolíná s bojem o místo ponocného a s přerušovanými námluvami dětí dvou bohatých sedláků, je především hrou o našem národním charakteru. Současný divák tu najde i prvky detektivního pátrání, kterého se chopí švec Habršperk, aby zjistil, kdo psal paličskou ceduli neboli anonym vyhrožující žhářstvím. Může sledovat jednání na obecním zastupitelství a vykutálené radní, kteří se starají jen o své blaho a mění názory podle toho, jak se jim to hodí. Hospodské řeči, hádanice a pranice, ale i laskavost a odpuštění… O magii legendárního představení Národního divadla se zasloužila především precizní a nadčasová režie spolu s hereckými výkony, které oživují postavy každou replikou, gestem či pohybem. Dokazují, že Naši furianti mohou rezonovat v každé době, a že český divák se tu může nad lecčím, co dobře zná ze svého života, od srdce zasmát. (Česká televize)
(více)Recenze (42)
Divadelní záznam inscenace Naši furianti z prken Národního divadla, která byla nastudována podle předlohy Ladislava Stroupežnického (http://kramerius.mlp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=357753&mcp=&idpi=695456&author=). Komediální až satirické podání venkovského života s pitoreskním dějem, který se točí kolem zvolení Valentýna Bláhy ponocným, ale v průběhu se udává toliko dílčích událostí, že se člověk nestačí divit, jak je ten Stroupežnického náhled na toto prostředí malebný a bohatý. Na divadelní scéně se odehrávají skutečně vtipné zvraty, které svým nezaměnitelným realismem baví po celou dobu sledování. ()
Geniální a asi nepřekonatelné představení v čele s úžasnými herci, všemi. ()
Naprosto dokonalý odraz vesnické společnosti, převeden na jevištní scénu. Skvěle herecky ztvárněn, každá postava jako by z vesnice vypadla. Bohužel, vše je tak dokonale věrné a vesnické, že se to skoro až na jevištní scénu nehodí, protože pro divadlo musí být dost věcí více přehnaných, aby vyzněli skutečně humorně. Z toho důvodu mnoho vtipných momentů zapadne a z báječné komedie, je tak jen docela dobrá komedie. Hra se mi opravdu líbí, je ale škoda, že jí tehdejší komunistická produkce trošku pokazila. ()
Na inscenaci jsem se podíval díky komentářům tady na csfd a hra je provedená opravdu pěkně. Zajímalo by mě, jestli publikum o sto let dříve, když byli Furianti sepsáni, bylo srdečnější, ne tak chladné a upjaté. Zdálo se mi, že hra je původně psána tak, že počítala se živějšími reakcemi diváků, které by celkový zážitek ještě pozvedly. Časté záběry do publika jsou zábavně svérázné - díky jim mi z této inscenace asi nejvíc v paměti utkví pohled na pána uprostřed, který měl v divadle brýle se zatmavenými skly. ()
Málokterý televizní záznam divadla utkvěje v paměti. Tento si pamatuji i po desítkách let. ()
Mistrovsky zrežírovaná i mistrovsky zahraná česká divadelní klasika v době, kdy Národní divadlo ještě disponovalo skutečnou elitou mezi našimi dramatickými umělci. To jiskření, které po celou dobu probíhalo mezi jevištěm a hledištěm se dokázalo přenést i na televizní obrazovku, takže jsem si užíval společně s herci i přítomnými diváky jedinečnou atmosféru, která během představení panovala. I klasicky pojaté divadlo může působit svěže a moderně dokonce po tolika letech, pokud ti, kteří ho dělají, opravdu umí. Lahůdkový zážitek. ()
Už jsem viděl snímek z roku třicet sedm, furianty z roku dva tisíce šest i dva tisíce jedenáct. Toto je tedy předposlední verze, která mi do sbírky chyběla. Nebudu hodnotit prakticky geniální dílo Ladislava Stroupežnického, v němž zobrazuje národní vlastnosti i hrdost Čechů, ale též malost a osobitý humor, to už bych se opakoval. V této verzi, stejně jako v těch ostatních, hrají jedna legenda za druhou. Nemá cenu porovnávat herecké osobnosti, každá doba byla jiná a žádala si jiných herců, jejich vlastností a umu. Jen dodám, že mám-li si vybrat, nejbližší je mi verze s Miroslavem Donutilem, Štěpničkou, Prachařem a dalšími. Je patrný jistý posun, který se právě ve zmíněné verzi učinil oproti roku osmdesát tři. A právě ten modernější výklad s větší porcí současného humoru je mi bližší. ()
Furianty jsem kdysi četl, viděl jsem i film pro pamětníky, obojí ještě v minulém století, ale divadelní zpracování jsem poprvé viděl až dnes, v den oznámení úmrtí Jany Hlaváčové, na jejíž počest hru ČT ART uvedla. Hra samotná je zajímavá, i když má hodně jednoduchou zápletku, a herecká elita tehdejší doby to taky zvládla odehrát kvalitně. Škoda, že není možné (nejen pro srovnání) nikde vidět nastudování Zdeňka Štěpánka z 50. let. Ode dne vzniku tohoto záznamu uteklo lehce přes 40 let a ze všech herců uvedených v obsazení na csfd jsou už naživu jen Taťjana Medvecká a Petr Kostka... ()
Sešlost PÁNU herců,prostě skvost !!! ()
Miroslav Macháček předvedl opět bezchybnou režisérskou práci. Výběr herců je dokonalý. Já osobně nejvíce oceňuji mimořádné kvality výkonu pana Somra a paní Holišové. Jen mě mrzí, že nebyla zaznamenána verze s alternací samotného Macháčka :-(. ()
Skvělá inscenace. Viděla jsem ji i naživo, byla jsem na střední, a nevěděla jsem, že je to nějaká "slavná inscenace". Jen jsem se potom dost divila, když jsem viděla jiná provedení, že hra samotná za moc nestojí. V Macháčkově nastudování to totiž byla strhující podívaná, kde se člověk nenudil ani minutu. ()
Po Sluhovi dvou pánů jsou Macháčkovi Naši furianti mým nejoblíbenějším televizním zpracováním divadelní hry. Příběh je vlastně klasickou sondou do duše českého maloměšťáčka, krásné zpracování lidských nešvarů jako jsou předsudky, pýcha a ješitnost. Především bych ale ocenil geniální herecké výkony, kvůli (nebo díky) nimž se zdráhám podívat na ostatní zpracování téhle hry klasického českého dramatika Ladislava Stroupežnického. Tato výjimečná generace herců Národního divadla je již pryč nebo pomalu odchází a já jsem moc rád že existuje "vynález" s názvem DVD, díky němuž tito Velikáni jsou a zůstanou nesmrtelní. ()
NO , JE TO NÁDHERA . TAK TAK . ()
Když to vidím s jiným obsazením, tak tam stejně vidím tohle ,-)) To prostě pan Macháček zabil ...a ta plejáda herců ...to mě naprosto dostalo ..Valentin Bláha v podání Luďka Munzara je pro mne nejoblíbenější divadelní postava !!! Plný počet a jdu si to pustit ... ()
Herecký koncert pod taktovkou bratra Peška. ()
neskutečně živá klasika. Pustil jsem si DVD z nedostatku jiné činnosti a naprosto mně to vtáho. To je klasická ukázka toho, jak dílo byť staré, dokáže svým zpracováním být naprosto aktuální, nebo je totím že lidi jsou pořád stejní? Na stejném prncipu funguje Shakepere. ()
Skvělá režie, nádherné herecké výkony národem milovaných herců, především Josefa Somra a Kemra a také paní Hlaváčové. V jiných případech mi také dokonalost vadí a přijde mi protivná, ale tady opravdu ne, Je to divadelní skvost. Nechci vypadat jako staromilec, ale přemýšlím, která divadelní hra ze současnosti dosáhne na tuhle nebo ji překoná??? ()
Přivedlo mě sem excellentní obsazení s Janou Hlaváčovou, ale je to výborná sonda do naší povahy. ()
Byl jsem na pouti dnes koupiti pouti přec, koupil jsem ti pouti, ta pouť tě zarmoutí, že mě nedostaneš. Radost sledovat. ()
Naprosto věřím, že se jedná o patrně nejlepší inscenaci Našich furiantů v dějinách českého divadla vůbec. Je fajn, že nám občas někdo plní tajné sny. Vždycky jsem si přál tento záznam - tehdy bylo skoro nemožné se na hru dostat - vidět. Ceská televize, díky. Výborná režie a řada herců na vrcholu formy. Zážitek nejen díky L.Munzarovi nebo J.Kemrovi, ale díky všem hercům, i těm v rolích epizodních. Z marasmu husákovského bezčasí jeeden z mála záznamů, jenž ani po třiceti letech nic neztrácí na kvalitě a osloví i další generace diváků. A u herců opět smutná připomínka toho, že nebýt nenormálních poměrů, když ne řada z nich, pak alespoň někteří by se logicky museli prosadit nejen v Hollywoodu, ale klidně na Brodwayi, v Londýně nebo třeba na německých scénách. ()