Alita: Bojový Anděl

Nejsympatičtější vyrenderovaný charakter od dob Gluma. Alita není silná ženská postava, ale silná 'a' ženská postava. Wonder Woman nebo Kapitánku Marvelovou se rozplývat nad čokoládou prostě neuvidíte. Tajemstí Ality i světa kolem ní navíc divák poznává skrze její kukadla a její naivní křišťálově čisté emoce se srdcem na dlani. Pro takovéhle filmy bylo stvořeno CGI. Jestli tohle zaříznou, pustil bych na ně smečku plechových ohařů. (22.02.2019)

Otázka, která mi nedá spát: Proč na ni nevypsali odměnu, když má tak nežádoucí cíl? OK, fuck the logic. Stejné jako nedávný výlet do Oasis (akorát míň geekovský a víc "lidský"). Vizuálně nemám, co vytknout, příběh je ale tuctový, šablonovitý a vedlejší postavy jsou jen prazvláštní figurky bez života. Musím se podívat, ze kdy je originál a jak moc se ho tvůrci drželi, protože aktuálně je pro mě "Alita" slepenec cca. deseti jiných sci-fíček. 3,5* a nějak si neumím představit, jak by ten pár mohl fyzicky fungovat... Dvojka být může, ale když nebude, srdce mi to nezlomí. (08.02.2019)

ALITA: BOJOVÝ ANDĚL je pozoruhodný úkaz, o kterém se z nějakého důvodu u nás tvrdí, že je to jeden z vypravěčsky nejsoustředěnějších Rodriguezových snímků (nejspíš díky Cameronově podílu na scénáři). Přitom nic tak v dobrém slova smyslu vykloubeného, kombinujícího ne zcela kompaktní tradice, jsem dlouho neviděl._____ Na jednu stranu je zde snaha o "cameronovsky" klasické vyprávění, kdy je celek strukturován kolem rozhodnutí jednající protagonistky, přičemž do konfliktu přichází osobní a pracovní rovina (odhalení, kam "otec" chodí ven, následování jeho příkladu pro odhalování minulosti, finální jízda přerušená problémy přítele). Na druhou stranu je toto vyprávění po vzoru anime či manga zastavováno, aby se - zejména v prvním aktu - budoval svět příběhu, postupně se odhalovaly jeho pravidla... a vše bylo na konec podřizováno tématu dospívání/nalézání vlastní identity, a tak je jasný cíl stanoven až v epilogu a milostná romance má dost nehollywoodské vyústění. A na třetí stranu, protože tato kombinace dvou odlišných tradic nemůže pohromadě fungovat, přichází "rodriguezovská" inklinace k braku: skokové změny v profilaci postav a jejich jednání (např. "otec" a jeho nelibost sportu, "matka" a její uvědomění), plundrování volných motivů a visících příčin (např. gang a rozkládání na součástky), náhlé tonální přechody a změny způsobu inscenování předkamerového prostoru odvisle od daného žánru (horor, akce, romance...), příčinná provázanost sledu scén spíš než snaha o soudržný celek._____ ALITA: BOJOVÝ ANDĚL je pozoruhodná adaptace proto, že zatímco jiné hollywoodské si předlohu uzpůsobí západním normám a konvencím (GHOST IN THE SHELL, DEATH NOTE ad.), Cameron et al výsledek uzpůsobili svým požadavkům. Bylo jich víc a třou se, o to zajímavější to je. (21.02.2019)

Alita – stroj s lidskou duší. A všechny tyto hrdinky – daly by se také nazvat.. „Amazonky současnosti“ .. musí ženy (a pochopitelně hlavně muži) obdivovat. I mně učarovaly! Vzhlížím k nim, toužím se jim, alespoň nepatrně přiblížit, obdivuji jejich statečnost, vytrvalost, zaujetí, nezdolnost... všechny vlastnosti, které nemám a nemůžu mít. I když..? Co ty „obyčejné“ ženy, které nejsou obdařeny ničím výjimečným a přesto zvládají každodenní život i nepřízeň osudu s velkým odhodláním a neuvěřitelnou vnitřní silou. A to jen proto... že mají něco, co „Hrdinky z pláten a obrazovek“ většinou nemají. Jeden vzácný dar – „rodinu.“ … Tento komentář věnuji: mé mamince (tam nahoru), Kverk (mé spřízněné duši v mnohém) a všem Ženám… které bojují. (05.12.2019)

Kultovní fetiš (velkých očí) Roberta Rodrigueze. Už to vypadalo, že dlouhodobá stagnace mu neprospívá, ovšem terapie u Jamese Camerona měla za následek, že se slavný režisér vzchopil a dal vzniknout svébytnému futuristickému majstrstyku, u něhož není vyloučeno, že leckterý jedinec neváhá dát průchod úchylce zvané cyberfílie - čili pohoní nad "robotickou" holčinou. A nejen to, bude se nadmíru tetelit ze skvostné technické stránky a množství fines, které se na diváka valí v nemalém poměru. Futuristické Železné město, nad nímž se v oblacích tyčí poněkud záhadný Salem, je v podstatě hlavní kulisou vyprávění, do kterého se ještě vměstnala agresivní hra Motorball, která je vesměs variací futuristických her z jiných scifi bijáků, dále se zde vyskytuje přepestrá partička lovců odměn, kde se pohybuje i jeden s výsostnými na(r)cistickými sklony, a svůj prostor ve vzdálené budoucnosti dostanou i city, které v naší hrdince probudil místní mladík. Režie je naprosto perfekcionalistická. A scénář, který sepsal Rodriguez společně s Cameronem, nezůstává o moc pozadu. Celek skýtá originální kompaktnost, která má poutavé vyprávěcí postupy, dynamickou akci a skvěle kompozičně rozložené charaktery. Rosa Salazar je překvapivě velkým tahounem, ač nepatří mezi herečky, u které divákům automaticky naběhne nějaký předchozí film, v němž účinkovala. Casting nemá slabin, každá z postav, respektive každý účastník je dostatečně zajímavý a scénář mu přisuzuje, aby se během dvou hodin, co film trvá, nějak projevil, případně participoval na nějakém dějovém zvratu. Pro mě osobně byla nejzajímavější Jennifer Connelly, svoji roli v tom samozřejmě sehrály i její podvazky, ovšem Christoph Waltz, Ed Skrein a neokoukaný Keean Johnson. A hlavně jsem se po celou dobu těšil, s čím dalším nápaditým režisér ještě přijde, a rozplýval jsem se nad jeho zručností a značnou obrazotvorností. Volá to po druhém dějství, nemálo bočních dějových linií bylo rozvedeno jen tak nenápadně. Bojový andílek zaujal svým nasazením a vybranou stylovostí, která je režisérovi vlastní. 10/10 (04.07.2019)