Frankenweenie: Domácí mazlíček

Spolukomentátor POMO to napsal vcelku výstižně a na plné čáře se s ním výjimečně ztotožňuji. Vizuálně naprosto okouzlující jízda s fantasticky temnou atmosférou a hromadou odkazů na nejrůznější filmy, ale tak nějak snímku schází celistvost a duše. Burton nás zkrátka vzal na exkurzi do svého morbidního panoptika. Film na mě působí jako jakýsi slepenec, který vzdává hold kultovním snímkům a přetváří je do animovaného moderního kabátku. Nutno říct, že velmi slušivého, nicméně pod ním je jen pusto a prázdno. Další z těch filmů, kterými autor zaujme především sám sebe. Po vizuální stránce smekám (viděno ve 3D), ale jinak se jedná o čistokrevný průměr. Určeno převážně pro morbidněji založené jedince. (02.12.2019)

Burton vzdáva príjemnú poctu klasickým starým hororom, no okrem toho nápadne odkazuje na vlastné filmárske počiny. V hlavnej postave osamelého Viktora môžeme sledovať navonok bizarného, no vo vnútri srdečného Edwarda a taktiež podivína Viktora z Mŕtvej nevesty. Frankenweenie je úchvatnou spŕškou burtonovských roztomilých kontrastov, bez ktorých sa nezaobíde žiaden jeho film a pre ktoré ho tak milujeme. Konvenčné, intelektuálne i duchovne zaostalé prostredie, do ktorého Burton vkladá svoje introvertné, no paradoxne duchaplné postavičky, množstvo vizuálnych vychytávok a skvelých nápadov, typická morbídna atmosféra filmu, absurdný humor a nádherne osobitá animácia. Nie som síce tak uveličená ako z predošlej Mŕtvej nevesty, ale po predchádzajúcich Temných tieňoch a vnútorne prázdnej Alice ma Burton opäť raz potešil. (29.01.2013)

Po přeplácaných a přesto bezobsažných Temných stínech mile pokorné dílko, jimž Burton ke své předchozí tvorbě spíše odkazuje, než aby ji vykrádal. Hned úvodní scéna s filmem ve filmu, velmi zhuštěné převyprávění následujících minut, nás připravuje na „přepisovací“ charakter Frankenweenieho, který pouze ve větším měřítku ukazuje, co bylo dříve natočeno v mnohem amatérštějších podmínkách. Snímek zachycuje Burtonův vlastní přerod podivného dítěte v masově adorovaného filmaře. Do stejného experimentu se pouští více dětí, jenom Viktorovy úmysly jsou ale čisté a jenom on nakonec nachází podporu u dospělých. Stejně jako u jiných burtonovských hrdinů není důležité, aby byl se stal součástí kolektivu, ale aby kolektiv akceptoval jeho výstřednost, což se Burtonovi-režisérovi bezezbytku podařilo. Podezřívám jej, že Frankenweenieho natočil hlavně sobě a svým nejvěrnějším fanouškům pro radost. Černobíle, morbidně, anti-disneyovsky (nejroztomilejším zvířátkem je krvelačný kočičko-upír), s úmyslně předvídatelným příběhem. Známý dějový rámec je využíván na způsob atmosférického muzea klasických hororů, v němž jsou kromě slavných monster připomínány také Burtonovy dřívější režisérské počiny. Jestli se nevyžíváte ve vizuálních citacích hororů, Frankenweenie vás bude bavit zejména podle toho, nakolik jste schopni a ochotni ocenit jeho sebe-referenční a auto-biografické kvality, čím se film vymyká lehké zábavě, na niž celá rodina bez předchozí přípravy vyrazí v neděli odpoledne do kina. V rámci současné velko-studiové animované tvorby jde o počin stejně výlučný jako jsou Burtonovi hrdinové, zpravidla zatvrzelí outsideři. Krok komerčně sebevražedný, ale velmi sympatický. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, ScarPoul, (mOnkey) (04.01.2013)

Naprosto zbytečné vytahování starých kostlivců ze skříně. Už krátkometrážní Frankenweenie mi přišel na svou půlhodinovou délku neskutečně natahovaný, jeho celovečerní podoba je proto přílišnou snahou vecpat mezi tři minuty děje mnoho načechrané vaty. Ta je však obalena do odkazů a citací starých monster klasik, tak mohou nekritičtí Burtonovi fanoušci zase hlásat něco o návratu režiséra do dob někdy před Alenku. Já v tom ale bohužel až na další obšlehnutou stylizaci a typické trademarky nevidím nic, co by Frankenweeniemu, jakožto Burtonově srdeční látce, dodávalo něco životného, zkrátka cosi, u čeho se mi nechce při vší té předvídatelnosti každých pět minut kontrolovat hodinky. Jediný bod se dá uznat za odvahu - pustit do kin černobílý stop-motion animák, to si může dovolit zřejmě jen jediný režisér na světě. (26.12.2012)

Burtonovské skrz naskrz, což pro mě znamená dobré. Návrat ke starému námětu a typická stylizace funguje na jedničku, odkazy a pocty starým hororům jakbysmet. Jen to trochu kazí závěr, v němž se příběh zbytečně zvrhne v cosi přehnaného a úplné finále už moc nezapůsobí. Stejně mě ale nepřestávají fascinovat Burtonovy vize, především různé příšerky a kreatury a myslím, že zrovna těm skvěle sedí animovaná forma. (24.12.2012)