Frankenweenie: Domácí mazlíček

Nevěřila jsem tomuto filmu, hlavně jsem už teda přestala věřit Timu Burtnovi, ale překvapil mě. Tento film má totiž srdce. Ze začátku na mě silně dýchala atmosféra Střihorukého Edwarda. Ano, je to ten klasický rodinný doják, není zde vůbec nic nového, film je strašně předvídatelný a Burton nedokázal nasazenou laťku a atmosféru ze začátku filmu udržet až do konce, bez mučení však přiznávám, že jsem měla na krajíčku. (25.12.2012)

Tim Burton je zpátky a v duchu své ústřední dětské postavy oživuje své dávné umělecké mrtvolky. Téměř třicet let starý krátkomentrážní kraťas Frankenweenie se dočkal napojení na Burtonovy bleskosvody a v jeho laboratoři se zrodil nový celovečerní snímek, příběh víceméně zůstal, změnila se forma, hraný kraťas se proměnil v tak typickou Burtonovskou animovanou poctu brakovým béčkům 30. až 50. let., s obrovským množstvím popkulturních odkazů a aluzí k mnoha legendárním černobílým americkým filmům - v první řadě jde samozřejmě o poklonu klasickému hororovému snímku Frankenstein. Tak typická makabrózní poetika, kombinovaná s poetikou pokleslých žánrů, hororů a sci-fi z úsvitu hraného zvukového filmu, kde je ještě patrný silný vliv expresionismu (práce se světlem a stíny, podhledy zdola a podsvícení tváří atd.), morbidní příběh, stará dobrá ruční animace, kdy věci mají své stíny a figurky takovou tu nezaměnitelnou kinetiku, vynikající hudba Burtonova dvorního skladatele Danny Elfmana. Je fascinující sledovat, jak se za těch 30 let vyvinul Burtonův cizelovaný styl (a jak se protl s image studia Walta Disneyho). Škoda jen toho finále, které bylo víc pompézní, než by se možná slušelo, neboť se tak stalo na úkor originality. (23.12.2012)

Pamatujte si, když už budete někoho probouzet z mrtvých, tak jedině s láskou! Jinak se vám to může pěkně vymstít a zombíci vás budou chtít spapat! Pro mě docela nepředstavitelné, že bych drbkala za uchem svého z hrobu vykopaného a znovu oživeného psa a nechala se od něj olizovat. Tim Burton si s tím ale docela vyhrál a už podle jména psa a jeho lidských páníčků lze snadno odhadnout, odkud čerpal inspiraci. Sympatický horůrek s vynikajícím hudebním doprovodem. (07.05.2016)

Goodbye Kitty! Burton is back! Zvrhlé, dojemné a upřímné, jako byl kdysi Střihoruký Edward.V komentářích jsem četl, že to lidem přijde bez srdce....nenechte se vysmát.Už dlouho jsem od Burtona neviděl nic srdcovějšího, jeho typický styl na vás dýchá z každého filmového políčka, promakaný scénář plný odkazů, všude na vás číhá Batman, Ospalá Díra, Střihoruký Edward, vše dokresluje typická Elfmanova hudba.Prostě všechno je, tak jak má být a jak to od Burtona jako jeho fanoušek chci cítit.Moc moc příjemné pokoukání a čistá radost.Dokonce jsem si i během filmu zvyknul na černobílou, ale ještě mi asi bude pár projekcí trvat, než se přestanu ptát jestli by tomu neslušela barva s filtrem hřbitovní šedi.95%. (27.12.2012)

I když nejsem přívržencem těchto poloanimáků, tak vizuální stránka tohoto, ať už chcete jakéhokoliv "steina", se mi líbila. Bohužel, znovu a opět narážím na styl Tima Burtona, který se mi né a né trefit do noty. Ale to je případ již jeho několika posledních, filmových kousků. Na to, jaký jsem cíťa, jsem ani slzu neuronil, no snad se TB ještě vzchopí a překvapí nás něčím svým! 40% (22.12.2012)