Proboha!

Otázka viery je neustále komentovaná. Nestráca nič na svojej dôležitosti a okolo nej sa točia neskutočné možstvá rôznych diskusií a dokumentov. Religulous je jedným z nich. Nemal som možnosť vidieť veľa dokumentov z podobnou tématikou, ale aj tak mi prišiel film sympatický. S mnohými vecami súhlasím, a nad niektorými sa len usmievam. Pravdou je, že to má aspoň nejakú hodnotu a že Maher - ktorý inak fantasticky diskutuje hádam s každým kto má k tejto veci čo povedať - netrepe len tak doprázdna. Je vtipné ako jednoduché otázky dokážu dostať veriacich do úzkych, keď na nich nevedia odpovedať. Maher je akousi sondou do celého toho šialenstva a kto už dakedy rozprával s Baptistom, alebo židom o viere, musí uznať, že ich vnímanie je úplne iné. V rámci všeobecnej vety - každé náboženstvo má rovnaký základ - to jest život po smrti - len uskutočnovanie cieľa je odlišné - akou cestou sa tam môžme dostať - sú nám predstierané fakty na poli viery. Myslím si , že ma film presvedčil a aj rozosmial a to som od neho čakal menej. (29.12.2009)

Nula od nuly pojde... Bohužel obrovské zklamání, které pramení z toho, že si Maher stanovil velmi primitivní zadání – ukázat, že hlupák je hlupákem (což umí každý blbec). Očekával jsem (a) buď seriózní zamyšlení nad tím, kde se v někom bere víra a jak jí (ne)umí vyargumentovat ateistickému okolí, nebo (b) vtipnou smršť, co se nebere vážně. Film se však snaží o obojí současně. A nemá na to – Maherova „informační výbava“ začíná a končí u hledání rozporů v jednotlivých textech. Výklady mu jdou sice dobře, neboť si pamatuje/zapsal kdejakou prkotinu, ale nedokáže z toho vytěžit víc, než že lidé věří iracionálně (=neví pořádně čemu). Situaci si ještě zjednodušil procházením bizarních sezení a komerčních vytěžení dávno vyvanutého duchovna. Zde by mohl padnout oprávněný protiargument – Maher popisuje americké náboženství, které je tradičně „sektářské“ a nejednotné. Projevuje se to financováním jednotlivých církví (Spojeným státům schází rovnocenná zkušenost evropské vazby církevních představitelů na stát) a roztroušením samozvaných duchovních v nesčetné magory a blouznivce. Situace se po druhé světové válce nepěkně zvrátila a dnes dochází v USA k silné teologizaci veřejného života včetně politiky. Z toho Maher vytěžil nejvíc, když navštívil tupého senátora, aby odhalil naučenou sadu frází pro zbožné voliče. Teologizaci politiky zobrazuje Maher velmi přesvědčivě a přidává nebezpečné důsledky těchto „záštit“. Jenže to je pouze jedna část problému a nejbanálnější (na politika si každý rád plivne). Maherova neschopnost argumentovat se krásně ukáže při krátké debatě s nedogmatickým klerikem v Itálii, na něhož nemůže aplikovat své výpisky z Bible. Celé je to velmi zavádějící: pod domnělým heslem „proti všem“ se skrývá umná manipulace, která stojí buď na démonizaci (Muslimové) nebo zamlžení (chyběl mi výpad proti židovské víře v nefundamentální podobě, čemuž se autor pokrytecky vyhnul). Maher pořád mluví o nutnosti pochybovat, ale kdyby opustil dogmatiky, našel by mnoho lidí, kteří při své víře nebo i díky ní nadále pochybují a nenechají se slepě vést. Závěr bohužel vše zazdil, protože Maher v efektní montáži spojoval nesouměřitelné a vydal ze sebe dogmatickou anti-náboženskou řeč. Napadlo mě, že to byla zvrácená „dekonstrukce“ (dosaďte si klidně jiné chytré slovo;)) samotného filmu ve smyslu – „celou dobu jsem vás nabádal, ať nevěříte a nakonec v závěru přesvědčil, že tím Bohem jsem pro vás já!“. Jestli tímto způsobem Maher skutečně hodlal ztrapnit „kriticky myslící“ diváky, tak mu jedině tleskám. Bohužel se ale obávám, že tu dětinskou řeč myslel vážně… P. S. – nejsem věřící. (01.06.2013)

Jako dokument je Religulous slabý, protože je povrchní, zabývá se velmi malým výsekem reality a zobrazuje jen to, co se mu takříkajíc hodí do krámu. Jako komedie ovšem obstojí a po většinu stopáže je to zábava opravdu královská, a to zvlášť v těch místech, kdy si Mahler dělá srandu z jednotlivých, konkrétních hloupých lidí. Když si začne brát na paškál náboženství jako takové, začíná to trochu skřípat - a to ne proto, že by jeho postřehy byly liché, ale proto, že když se řekne A, mělo by se říct i B ... a to se v tomhle snímku nenosí. Zábavné a "dobré" to každopádně je, a to až do závěru, který sklouzne k naprosto stejné zjednodušující, verbální agresivitě (ateistické), z níž si tvůrci předtím celou dobu dělali srandu (v náboženském podání). Výsledná poučka je pak ale tak jako tak přínosná - nezáleží na tom, je-li člověk ateista nebo věřící, záleží ne jeho povaze, nitru a míře a agresivitě jeho přesvědčení. Soudě dle většiny místních nadšeně antiklerikálních komentářů ale tuším, že většina diváků si při sledování vystačila se sebepotvrzením svých nálad. PS: Jsem ateista. (08.05.2013)

Geniální kritika náboženství, spočívající v rozhovorech amerického komika s věřícími lidmi, ze kterých si dělá prdel pro iracionální věci, kterým věří. Některé z vět, které v dokumentu padly: Bill: "Není divné, že fakt, že se Ježíš narodil panně, je jen ve dvou ze čtyř evangelií? Redaktor textů asi řekl: to zrození z panny vyhoďte, to je nuda" - Bill: "... pokud Santa Claus dokáže objet všechny domy na světě ... Věřící: "Já na Santu nevěřím." Bill: "No ještě aby, vždyť je to absurdní, aby jeden člověk dokázal obletět všechny komíny na světě a hodil do nich dárky. Ale když jeden člověk slyší všechny prosby, to je něco jinýho." ... Bill: "Jste si na 100% jist, že po smrti půjdete na lepší místo?" Věřící: "I kdyby to bylo v popelnici, budu tam s Ježíšem." Bill: "Tak proč se nezabijete, abyste už byl na lepším místě?" Dokument doporučuji všem, kteří jsou přesvědčeni, že náboženství je pitomost, která nemá v 21. století co dělat. Nedoporučuji věřícím, kteří dělají z nepřemýšlení ctnost. (11.12.2010)

Ještě jste nenašli cestu k Bohu a nesežrali krucifix gymnastou napřed? Chcete vědecký důkaz? Pak vězte, že z Turínského plátna odebrali vzorky krve a šlo o krev ženy s postavou muže, k čemuž mohlo dojít leda tak, že jí oplodnil duch svatý, protože ta krev byla ženská, protože jiná krev v ní nekolovala, to dá rozum. Z úst náboženských tmářů a fanatiků se v tomto filmu dozvíte taková šokující fakta, že je to k nevíře. Během močopudně zábavné Boratovské jízdy sebestředného ateistického demagoga zpovídajícího sebestředné náboženské demagogy poznáte samozvané kazatele, kterým Bůh ukázal vlastní díru do prdele a v ní Písmo, antisemitského rabína popírajícího holocaust, čelního představitele církve blahoslavené trávy, muslimské gay aktivisty i Šéfa osobně. Jen mi trochu dělá starosti, že se nejrozumněji projevovalo tvrdé vatikánské jádro. Ale to bude tím, že ti dědkové chápou, o co v tomhle byznysu ve skutečnosti jde. (10.05.2012)