Gjakkjó burai Kaidži

Tvůrcové seriálu Akagi si zjevně libují v hrdinech pro anime netradičních. Po chladnokrevném geniálním hazardním hráči Akagim přichází flákač a vandal Kaiji. Chlast, hazard a kradení emblémů z aut jsou mu jedinou zábavou a smyslem života. Do práce nechodí a nemá rád lidi. Lidé zase nemají rádi jeho. Těch pár kamarádů, co má, jsou stejní šmejdi jako on. Teď po jednom z kamarádu, za kterého se zaručil, musí splatit závratný dluh. Věřitel mu nabídne alternativu. Pokud si povede dobře v noci hazardních her pořádané asi za měsíc na jisté lodi, dluh mu bude odpuštěn a navíc si možná Kaiji přijde na pěknou sumičku. Kaiji po lehkém psychologickém nátlaku souhlasí. Za měsíc se však ukáže, že hra má zvláštní pravidla. Každý do začátku dostane sumu dle svého uvážení od 1 000 000 do 10 000 000 jenů. Suma se úročí 1,5% každých deset minut. Kdo bude schopen ji do konce plavby splatit, je vítěz. A jaká hra se bude hrát? Zvláštní varianta kamene, nůžek a papíru. Psychologie hry - Ani v Kaijim, ani v Akagim nepotkáme do detailu propracované postavy. Ani jeden ze seriálů po nich ostatně netouží. Vše se poměřuje hrou, psychologie postav vychází z herních situací, strategií apod. Jak bude zajímavé dění v seriálu závisí na tom, co nabízí hra, která se zrovna hraje. Karetní kámen, nůžky, papír s hvězdičkami toho nabízí překvapivě hodně a díky tomu jsou díly, ve kterých se hraje, napínavé a zábavné. Např. v díle druhém se potkáme se zajímavě modifikovaným vězňovým dilematem. Hry a díly další mi už tolik neimponovaly. Autoři se snažili je vylepšit zatuchlými záporáky, nesmyslným násilím a fyzickým utrpením (podobně postupovali i v Akagim). Hry další bohužel nedávaly hráčům takovou volnost jednání, jako hra první. Akagi vs. Kaiji - Ze srovnání obou seriálů mi jako o malinko lepší vychází Kaiji. Prvním důvodem je fakt, že hry, které se zde hrají, jsou západnímu diváku srozumitelnější než mahjong a zároveň se mění, což omezuje stereotyp. Další omezení stereotypu - Kaiji narozdíl od Akagiho leckdy i prohrává. Kolikrát vymyslí strategii, která vypadá neprůstřelně, ale zásah jiného hráče ji rozbije napadrť. Na druhou stranu Kaiji projde v průběhu hraní těžko uvěřitelnou proměnou z flákače a hajzlíka v cílevědomého dobráka. V obou seriálech se ke konci objevují těžko uvěřitelní zvrácení záporáci, jejichž šílenství je s ohledem na jejich postavení ve společnosti absurdní a naprosto neuvěřitelné, pro mě až otravné. Posedlost násilím a snaha vidět v lidech to nejhorší, stejně jako sofismatické proslovy záporáků shledávám spolu s rostoucí repetitivností dílů v druhé polovině seriálu největšími zápory jak u Akagiho, tak u Kaijiho. Lepší ***. (28.04.2008)

V druhé řadě si Kaiji zahraje podezřelou hru v kostky a bude bojovat s monstrózním pačinkem. V obou případech propadne své gamblerské vášni tak, že bude jak sjetý. Chvíle nevýslovného štěstí střídané neskutečným zoufalstvím. To nenabízí láska, ale hazard. Konečně možnost pochopit, proč jsou na něm lidé závislí. +++++ Jen hazard probouzí v Kaijim život a krom života také stratéga. Začíná souboj nervů, intelektu a štěstěn, který umožní divákovi získat sympatie k nezodpovědnému flákačskému hajzlíkovi, jenž jakousi náhodou však má v těle kousky cti. Solidní zábava za slabší ****. (01.05.2012)