Ať vejde ten pravý

Tohle někdy musim pustit znova. A asi plný počet hvězd přijde. Sice dějově nic nového, ale zahraný moc dobře. (23.06.2013)

V první řadě švédům děkuju, že ten film natočili, protože díky tomu o dva roky později vznikl pro mě skvělej remake. A jak si vede originální dílo? Za mě teda hůř. Od seveřanů jsem čekal, že budou depresivnější a atmosféričtější než američani, ale opak je pravdou. Největší slabinu nevidím v menším rozpočtu (to vem čert nebo upír) , ale v hereckých výkonech a i scénách. Tohle je originál a říká se, že když někdo něco kopíruje, bývá většinou horší. Za mě to tady neplatí a amíci se s tím poprali o dost lépe jak co se týče příběhu, tak budování vztahu hlavních postav (tady to na mě působí vše hrozně uměle) . Oba dva filmy jsem viděl ve stejný den a hned po sobě, takže zcela nezaujatě, ale překvapeně musím uznat, že pro mě je originál horší než remake. Ale rozhodně stojí za shlédnutí a asi se Vám bude líbit více než remake, dle hodnocení je můj názor v menšině...jako skoro vždy :-D (04.02.2015)

Krvou a dojemnou detskou romantikou decentne liznutých 100 minút plných úžasne pomalej dusnej a mrazivej atmosféry socialistického sídliska = 100 presne mierených faciek emo zhovadilosti menom Twilight. :-) (03.04.2010)

4 a 1/2* (29.12.2010)

Prvá láska je len jedna, v lete zimná, v zime letná...... (07.01.2011)

Zapomeňte na Stmívání a dejte si pořádnou porci severské upíří lásky. Formálně velmi povedený film, jehož obsah je sice trochu na hraně, ale proč ne. Dá se na to koukat s trochou té shovívavosti. (15.11.2011)

Horory sice nevyhledávám, ale když už se na nějaký podívám, je to něco takového - duchařina, pořádná atmosféra, napětí. Sice zrovna toho tu tolik nebylo, ale momenty jinak švédská verze nabídla pěkné a zajímavé. Severské filmy mají holt něco do sebe. (15.07.2012)

Upíří tématika mi normálně nic neříká, ale tím, že je film zasažen do Švédska, že je zde téma šikany a platonické lásky dvou zvláštních dětí, rozhodla jsem se, že se podívám. A rozhodně nelituju. (29.12.2014)

Švédske spracovanie románu Johna Ajvidho Lindqvista Nech vojde ten pravý je veľmi dobré najmä vďaka nečakane dobrým hereckým výkonom mladých hercov, ktorý predviedli výkony v ktorých určite predbehli svoj vek o niekoľko rokov. Je síce pravdou, že román je oveľa pochmúrnejší, pretože opis sídliska či studená vojna nešli na filmovom plátne zobraziť tak, ako sa to podarilo autorovi knihy a vo filme chýba aj niekoľko iných dôležitých faktov, isté však je že film má svoje čaro a je dôstojným spracovaním knižnej predlohy. Scéna v bazéne, keď sa s Oskarom dôjde vyrovnať starší brat jeho kamaráta nemohla byť natočená lepšie. Kto očakáva romantický príbeh, nech si pozrie Upírske denníky, Nech vojde ten pravý je spracovanie svojim smutné a veselé, strašné a pekné zároveň. Zostáva mi pozrieť si, ako sa podarila americká verzia, avšak nepredpokladám, že bude očarujúca ako tá švédska, rovnako ako tomu bolo v prípade trilógie Millenium. (14.10.2018)

Sever Európy sa vzpučil a predviedol, že aj s malým rozpočtom sa dá zahrať veľké divadlo. Depresiu a hustú atmosféru, ktoré doslova tečú z obrazovky, vhodne dopĺňajú skvelo obsadení starší žiaci v hlavných úlohách. Nebyť odfláknutých vedľajších postáv, tak je to u mňa za 4. Takto len tre kronors plus nejaké drobné. (10.11.2008)

Keď už v obsahu filmu vidím slovko "upíri", väčšinou to je znamenie aby som drahocenný čas venoval čomusi menej stupídnemu ako omieľanie príbehov z upírskeho podsvetia, väčšinou spojenými s bombastickou vizuálnou stránkou a brakovým scenárom ako bonusom. To čo mi zabránilo takému unáhlenému zovšeobecneniu v tomto prípade bol fakt, že som si lístok na papučovú noc kupoval na 3 filmy, spoliehajúc sa na výber kompetentných ľudí z festivalu, neunúvajúc sa ani čo to si pozisťovať o jednotlivých tituloch. A tak som do prvej akcie ani len netušil, že tu nejaké polomŕtve stvorenia vystupujú. Tento film však vôbec nie je postavený na "nadprirodzenosti", "fantazíjnosti" a pod., ale hlavne na poctivo napísanom príbehu, ktorý by i bez upírej vložky fungoval brilantne. A práve to je podľa mňa nedostatok režisérov a scenáristov hororu. Príliš sa zameriavajú na hororové prvky, navodenie atmosféry či efekty, prispôsobujúc príbeh šablónam žánrovej ohraničenosti. Divák potom necíti nijakú spätosť s dejom na plátne, je skôr len nestranným pozorovateľom prehliadky pompéznosti a je ho potrebné z tejto apatie vytrhávať búšiacou hudbou, rýchlym strihom, cool hláškami a náhlym zvýšením hlasitosti v momemtne keď by sa mal človek zľaknúť, ako keby sa obávali či by tú správnu chvíľu dokázal postrehnúť divák sám od seba. Avšak Alfredson osekáva žáner až na kosť a nepotrebný balast nahrádza atmosférou provinčného mestečka plného obyčajných ľudí a obyčajných upírov, akokoľvek to absurdne znie (sú to bytosti s emóciam a chybami tak ako ich ľudské náprotivky). Neponáhľajúc sa rozvíja príbeh šikany na školách a prvej lásky, preberá všetky silné prvky drámy a podfarbuje ju hraním sa s hĺbkou obrazu, extrémnymi detailami a intímnosťou nezávislej produkcie. Nezabúda ani na akciu, ktorá je ale naozaj minimalistická a efekty sú nasadené len v nevyhnutných prípadoch a keď už tak vyzerajú bravúrne. Nikdy však diváka príliš nadlho neprenášajú do sveta digitálnej virtuality, aby nestratil kontakt s skutočne s najdôležitejšími hercami. A tu by som vzdal poslednú ódu na výkony oboch detských hrdinov. PS: Keď už toto nie je divácky film predurčený na komerčných úspech, zároveň dovoľujúc režisérovi si zachovať tvár a možnosť plne sa za svoj film postaviť, tak je to s nami naozaj zlé. Prevyšuje väčšinu veľko rozpočtových titulov o míle, ale ako to už u nás ale býva distribučné siete budú radšej tlačiť do sál našich kín braky z Ameriky za discountné ceny. (06.12.2008)

Evropským způsobem natočený Twilight ten americký hravě strčí do kapsy. (09.03.2009)

Láska je sila a zlomila aj dvanásť ročnú, niekoľko storočí starú upírku a v zasneženom studenom Švédsku je potreba teplej ľudskej krvy znásobená a to aj láskou ku originál dvanásť ročnému chlapcovi, ham:) (25.05.2009)

Zvláštní příběh. Spíš jde o (skvěle!!!) natočené a zajímavé sociální drama než děsivou výpověď o upírech žijících ve Švédsku:-) Film měl velmi ospalé, skoro až nulové tempo, ale o to silněji působily brutální krvavé scény. Mám na mysli především dvě, které mne najvíc uchvátily: pád muže s nemocničního okna a krvavá lázeň v bazénu. Slušné 4 hvězdy. (22.06.2009)

Experimentální a zdlouhavě působící švédská verze TWILIGHT pro náročnější evropské publikum. Problém LET THE RIGHT ONE IN spočívá v tom, že chce být romantikou, dramatem, hororem, dětskou agitkou proti šikaně, slasherem a upířinou zároveň, což ve výsledku opravdu moc nefunguje. (06.11.2009)

Skoro v každém příběhu o upírech jsou k vidění podivné postavy lidí, jež se táhnou ve vleku svých krvelačných a bezcitných pánů. Zpravidla jejich počínání bývá vysvětleno jejich touhou po nesmrtelnosti; tito adjunkti většinou chtějí postoupit na žebříčku potravního řetězce kupředu za každou cenu, případně primitivně touží po co největším potenciálním prodloužení agonie, jíž jejich vnitřní i vnější život i v lidské skořápce je. Jak to tak bývá. V Ať vejde ten pravý můžeme vidět trochu jiný přístup. I touha po sounáležitosti se počítá mezi primitivní pudy, jakkoli její složitější aplikace v lidské společnosti může přinášet pozitivní plody (chacha, jsem to ale cynik). Upíří mámení patří také mezi síly, jimiž se zhypnotizovaná králičí oběť nechá opanovat, byť její účel nemusí být vždy primární nakrmení vládce (leč sekundární již ano, abych se vyjádřil polopaticky). Jak to tak bývá.            Co je na tomto snímku zajímavé, je zobrazení krvelačné bestie (nepatřím k trdlům, kterým dle poslední módy na základě pár romantických pohádek upíři přijdou jako romantická dokonalá stvoření, toužící po lásce) coby zoufalého ztraceného tvora, který má kromě nadlidské síly a schopnosti manipulace ztracenými dušemi pramalý potenciál žít život vládce podsvětí. Snad je to tím, že se upírem stal kdysi dávno ve dvanácti letech, čili je sice léty zkušený, leč vlastně značně retardovaný. Nejvznešenější pohnutky a počínání můžeme v tomto filmu vidět u lidí, od nichž to nečekáme a jejich „styl“ také nepatří k nejvybroušenějším. A i když se jejich drobné tragédie odbývají na pozadí, nelze je docela přehlédnout. Neměl jsem z filmu zcela plnohodnotný čtyřhvězdičkový zážitek, ale jistá žánrová výjimečnost a především (zde v komentářích často vyzdvihovaná) severská chladnost mě mají k tomu, abych slabší čtyři hvězdy přeci jen máznul. (06.12.2010)

Když trochu povytáhnu roletu, abych filmu viděl na zoubek, vychází mi z toho lehký nadprůměr. Příběh je cool mixem horroru a dětské romance se špetkou toho sociálního kontextu a přiznat se musí, že se to povedlo. Pak ještě ta čistá skandinávská kamera a typické reálie. Měl jsem ale jeden dost kardinální problém: nesedli mi představitelé hlavních dětských rolí. Nedokážu říct proč, prostě nějak emociálně mi nepasovali. Kdyby Eli hrála Nerea Camacho z Camina a Oskara si střihl třeba Part Uusberg ze Třídy, slintal bych tu nejspíš blahem :-) (13.12.2010)

Tomu říkám láska až za hrob (zde reprezentovaný vanou a kufem)! Nechť se prosím Američani na remake vyserou, takhle dokonale ledovou atmosféru oproštěnou od idiotských klišé a sladkobolné romantiky nenatočí, ani kdyby se přestěhovali do Ikey. (13.01.2011)

Upřímně řečeno mě to moc nechytlo (ostatně jako všechny filmy o upírech) a asi by mě ani nenapadlo si to nikdy pustit a už vůbec ne dokoukat, kdyby se božský Jo Nesbo v nedávném rozhovoru nevyznal, že je to jeden z jeho nejoblíbenějších filmů. Promiň Jo - můj tedy nebude... (15.06.2015)

Atmosféra je sice "hustá", ale z každého záběru, takřka z každé scény mi vychází jen jediné slovo: NUDA! Absolutní absence napětí, strachu, hereckých výkonů dělá z tohohle filmu lehce zapomenutelný snímek! (24.12.2008)