Botostroj

POZNÁVÁTE MĚ, MALHORNE??? Vždycky, když Villém Besser ukázal ten svůj půlmetrový úsměv, čekal jsem že se ozve "cink!" Tyhle komunistické sračky vás buď naštvou, nebo pobaví. Co jsem nečekal, byla ospalá nuda a nezájem. No aspoň, že v tomto klenotu socialistického realismu nehrál Rudolf Deyl mladší. Jožka, vracející se domů, zdraví svou rodinu, která pracuje na poli, slovy: "pomáhej Pán Bůh!" To jste trošku nevychytali, soudruzi! :-D (26.11.2009)

Botostroj je sice tupá, schematická propaganda, to ale nic nemění na tom, že v dnešní době je spousta filmů tupá a schematická zcela stejně, ne-li víc. Jen ten současný politický podtext je pro nás přijatelnější, či ještě častěji je zastřen nebo zcela chybí. Současné filmy však nemají Velkého Šéfa, který je nádherným pohádkovým záporákem, jenž by se skvěle vyjímal v úloze vládce temného království v nějaké dark fantasy či scifárně o zotročené planetě. Jen ho trochu více nalíčit, skvělé hlášky už v ústech má... Silná *. (09.12.2009)

T. Svatopluk vydal svou knihu "Botostroj" už za První republiky a ihned z toho byla soudní tahanice s firmou Baťa. V padesátých letech text dopracoval, vyostřil ideologicky a vyhladil po všech ostatních stránkách. Film nabízí tresť dobového vidění buržoazie a pro-amerikánského kapitalisty a to přímo neodolatelnou formou, ve které se mísí jakási naivní odezva anti-industriální rétoriky 20. let (komplex Botostroje) a hotová ideologická smršť stereotypů. Scény jako např. ta v továrníkově salónu, kde se buržousti veselí za zvuků nihilistického klavíru a posléze tančí dupáka za zvuku jazzu, tvoří velice úsměvnou výpověď o dobovém vidění První republiky (či spíše úporné ideologické snahy, aby tak byla viděna). Stejně tak výjevy z dělnického života, prodchnuté selankou a bukolickou pohodou soudružské sounáležitosti nabídnou současnému divákovi něco z dobového rejstříku kulturních emblémů. Dost dobře nechápu ty vyostřené odsudky ideologie – na ten film se dá koukat jako na celkem průhlednou a poučnou výpověď o socialistické kultuře 50. let. Jeho škodlivost je nulová, fráze a naivita musí praštit přes nos každého. Pro znalce socrealistických bizardit rozhodně výtečný zážitek a krystalická sonda do rétoriky "Šťastného věku". (06.02.2008)

Další z filmů, kterým musím dát nálepku >odpad< bez ohledu na jakékoli filmové (ne)kvality. Kdysi dávno v sedumdesátých létech uvedeno v ČST jako jeden z prvních počinů v cyklu >Film pro pamětníky< ...To byli normalizační komunisti tak blbí, že věřili, že už nejsou na zemi lidi, pamatující Baťu a Zlín... (15.02.2006)

Ve své horlivě vykonstruované snaze v podstatě jedna z největších komedií českého filmu. Díky nesmrtelnému triu Besser-Kubešová-Kurandová. Avšak po hlubším prostudování kristalická oslava kapitalizmu. Aneb s novodobým čtením filmu se děje totéž, co se stalo při uvedení muzikálu podle filmů Anděl s ďáblem v těle a Anděl svádí ďábla. Co mělo být za minulého režimu pranýřováno jako otřesná minulost, se dnes stává přirozeným pojítkem se současností. A je to skutečná paseka a skvělá filmařina. Hudba dech beroucí a Vít Vejražka v životní roli. Jediné, co mi opravdu vadí, je nedotažení příběhu Andrésovi Lojsky, která měla být po zásluze zesměšněna a potrestána. A samozřejmě dramaturgie scény rozchodu Mařky a Antonína, který se později divil, že neodjela, ačkoli jasně viděl, že vlak nestihla. Matičky chlebíček už nikdy nenazvu panskými hody, ale zvážím nihilistickou skočnou. Kdo neporozuměl napoprvé, že film zatočil více s Kerenským, než s batismem, tomu není pomoci ;) Protože jinak bude navrženo filmování, obušky a pěkně do vás. "Well, tohle je americký způsob života, chlapci!" V pokračování se bludná pouť změnila v Nevěru. (04.03.2009)