Botostroj

V první půlce jde Botostroj ještě docela dobře vnímat jako ohromně vtipnou parodii na propagandistické filmy. Toporná šablonovitost, jasné vymezení rolí, nepřehlédnutelný ideový kontext... a k tomu lahůdkové gagy, jež by se neztratily v leckterém absurdním dramatu (jako např. ten s prezentací prototypu dělnického záchodku, který se panu šéfovi nelíbí pro vysoké pořizovací náklady, a tak ho kladivem poněkud zlevní a poté s nadšením dokonale úlisného kapitalisty příjme zlepšovací návrh paní správcové oddělení pro sociální péči na odstranění zcela zbytečného sedacího prkénka). Ano, můžeme tento film brát jako guilty pleasure a důvodů pro to lze najít dost. Jenže s přibývající stopáží je alespoň pro mě dost obtížné ignorovat fakt, že toto není jen tupý propagandistický film, nad kterým se lze s bezpečným odstupem desítek let a luxusu svobodné společnosti usmívat ("Hlad tam [v Sovětském svazu] rozhodně není!"). Ten film je totiž především dost odporný hejt na Tomáše Baťu, Jana Antonína Baťu a Tomášovu manželku Ludmilu (to má být ta zmiňovaná správcová oddělení pro sociální péči), tj. nepropaguje pouze nějakou ideologii, ale podněcuje nenávist ke konkrétním lidem. Ti se mohli bránit za první republiky (byť mediálně dost sledovaný proces s autorem předlohy Svatoplukem Turkem tehdy trval nějakých pět let), v padesátých letech však zadavatelům nestálo v cestě nic a za pomoci skupinky ochotných (Vávra, Valló aj.) vytvořili neuvěřitelnou dehonestaci plnou krutých lží. A co je na tom všem nejsmutnější, kvůli čemu to od určitého okamžiku nemůžu brát jako jakýkoli pleasure, je poznání, že tato propaganda a tyto děsivé karikatury fungují, a to i dnes, kdy se v určitých bublinách lze v souvislosti s tímto filmem setkat nejen s pochopením pro takto koncipované "sociálně-kritické" dílo, ale i s jeho pozitivním přijetím (včetně zobrazení Baťovy rodiny). A to je děsivé. (27.09.2020)

Československý film, jehož hlavním účelem byla dehonestace a zostuzení zakladatele obuvnického průmyslu T. Bati a nepravdivě popsané jeho podnikatelské metody. I po znárodnění Baťových závodů nemohli komunisté odpustit Baťovi jeho celosvětové úspěchy a neposkvrněnou pověst, a proto byl v tomto filmu hanebně zobrazen jako bezcitný vykořisťovatel svých zaměstnanců a dokonce podporovatel Hitlera a obdivovatel Mussoliniho. Do role ředitele Botostroje (posměšné označení Baťových závodů) byl obsazen V. Vejražka, jenž se Baťovi vizuálně dosti podobal a jeho výkon byl středobodem celého filmu. Podaří-li se nám však oprostit od hanebného scénáře sloužícího pouze k potřebám politického režimu k ospravedlnění znárodnění Baťových podniků ve Zlíně, je poznat, že film je po kinematografické stránce velmi kvalitní. Dokonce mám dojem, že autor, skvělý a opomenutý režisér a zakladatel tuzemského dabingu K. M. Walló, vyhnal chování ředitele Botostroje záměrně do extrému, a tím splnil dva cíle. Komunisté na jeho dílo koukali se zalíbením, avšak nepochopili, že si z nich Walló dělá legraci, neboť tak extrémně černobílé charaktery postav a z toho plynoucí absurdní situace k tomu přímo vybízí. Jedna z nejabsurdnějších situací se odehrála, když ředitel rozhodl z důvodu malého odbytu přebytek nově vyrobených bot spálit, což rozhodně nepřispělo ke spokojenosti jeho zaměstnanců. Vejražkův hlavní soupeř byl mladý komunista Josef Horák, jenž nebyl kvůli svému světonázoru do Botostroje přijat a poté dokázal přesvědčit masu pracujících, aby s ním šla do stávky. Do role typicky nadšeného budovatele s rozzářenou tváří byl obsazen osvědčený V. Besser a nebyla to jeho jediná podobně laděná role v těchto budovatelských filmech. V dalších rolích můžeme sledovat O. Sklenčku jako sekčního ředitele v Botostroji trpícího pod tvrdou ředitelovou rukou, R. Hrušínského, účetního a amatérského boxera, který začal chodit za osamělou ženou jiného pracovníka Botostroje. Dále se v tomto snímku představil nesmělý pracovník-inlektuál Z. Řehoř, V. Fialová odmítnuvší nestoudnou ředitelovu nabídku či J. Kurandová, jež hrála matku Horákovou. Kritice také neunikl ředitelův syn (P. Skála, k neuvěření, ale je to hrobník ze Studny z 30 případů majora Zemana), jenž byl navíc vyobrazen jako vychloubačný a nepříliš inteligentní zbohatlík. Snímek se ani nesnaží zakrývat totožnost oběti kritiky, neboť film končí ředitelovou tragickou smrtí během leteckého neštěstí. Navzdory ostudně překrouceným a ideologicky přibarveným skutečnostem, jež jsou ve filmech z tohoto období smutnou realitou, vnímám tento snímek jako povedený a nadmíru poutavý. (10.12.2020)

At přemýšlím, jak přemýšlim, nemůžu hodnotit. Z filmařského hlediska nikterak nad průměr (slabé tři), z hlediska historického pohledu film svádí k veselému pochechtávání (zvrhlých pět?), ale nějak k tomu nedošlo. Tahle agitka je totiž až příliž nenávistná a karikatura Bati je trochu přes čáru ("dělníci se mají střílet"', továrník je fašista, posílající NSDAP marky a podporujcí Hitlera, v Rusku není hlad a "lidé tam žijí radostně", syn továrníka se opilecky svěřuje: Špatná bota? To je nejlepší kšeft", po smrti otce se posupně chechtá "Ted já jsem tu šéf" atd.). Navíc, jak se někde kolektivně tleská u Gottwaldova "..jednou zatočíme my s vámi tak, jako ruští bolševici zatočili s carem, Kerenským a buržoazií!", tak je mi vždycky špatně po těle. Nebo debata komunisty s propuštěným pracovníkem: "Zabít takového šéfa. Ale jdi, Andresi, Zabiješ šéfa, ten má syna. Zabiješ syna, ten má švagra...Kolik je takových šéfů? Hrstka. A my máme kvůli nim chcípnout?" Ona to zas taková legrace není (kolik se má dát za vyloženě zlou agitku?). Vejražka a Besser jsou jak postavy z černobílého komiksu, včetně úderných sentencí, jen ty jejich výstupy a gesta přemalovat do stripů. Uff. (13.03.2011)

Nedělám si iluze, že by Baťa nebyl tvrdý podnikatel, ale soudruzi, tohle jste přehnali. O tom, nakolik byl film natočen podle skutečnosti, svědčí to, že při promítání v Gotwaldově udělali místní takový brajgl, že se film nedohrál. Jinak herecky to nebylo podáno špatně, ale ani tu jednu hvězdičku nedám, a to kvůli tomu konci... Říct, že se Baťa zabil, když letěl do Německa popřát Hitlerovi, je taková špinavost, že by se za ní měl T. Svatopluk pěkně rožnit v pekle. Mimochodem, ten hlavní kladný komunistický hrdina taky stál za to - místo aby pomáhal své staré, udřené matce, akorát ji vyžíral a roznášel letáky. (29.10.2011)

Botostroj je paskvil, ale na ten paskvil se docela dobře dívá. Botostroj totiž funguje nejen jako nechtěné "zrcadlo pokřivené socrealistické estetiky", ale v současné době, naštěstí, i jako poměrně zajímavá parodie na socialistickou propagandu. Zajímalo by mne, zda tvůrci v době vzniku počítali s tím, že toto bude někdo brát vážně... Dle dobových ohlasů film lidi spíše nas*l. A ani se nedivím. Ještě drobný komentář k mému hodnocení. Po ideologické stránce je to hnus, o tom žádná, ale já se bavil, a to poměrně dobře. (07.07.2010)