Le Premier Jour du reste de ta vie
The First Day of the Rest of Your Life
Režie:
Rémi BezançonScénář:
Rémi BezançonKamera:
Antoine MonodHudba:
SinclairHrají:
Jacques Gamblin, Zabou Breitman, Déborah François, Marc-André Grondin, Pio Marmaï, Roger Dumas, Cécile Cassel, Stanley Weber, François-Xavier Demaison (více)Obsahy(1)
Film vypráví příběh běžné rodiny, složené z manželů Marie-Jeanne a Roberta Duvalových, kteří mají již tři dospělé děti: Alberta, Raphaëlu a Fleur. Každé z dětí zažívá svůj neobyčejný život. Název filmu pochází z pěti rozhodujících dnů v životě této rodiny, které se objevují ve filmu. Tyto dny výrazně ovlivní chod celé rodiny a po těchto dnech už jejich život nikdy nebude takový jako dříve.
Ve filmu se objevují jak prvky komedie, tak i dramatu a film okoření i akční scény. Tento snímek získal ocenění i v České republice, na Festivalu francouzského filmu v roce 2009, kde drtivě vyhrál v divácké anketě.
(adamvojta)
Recenze (188)
Výborný francouzský film, který by si zasloužil být uveden v našich kinech. Škoda, protože Rémi Bezançon je režisérem, který na život nahlíží s citem a na výsledku je to znát. Už se poohlížím po jeho starších filmech.. ()
Pět dnů, dvanáct let, v životě pětičlenné rodiny. První odchody z domu, první lásky a rozchody, první zklamání a první radosti. Výborné herecké výkony a děj, který se hodí do mnohé rodiny. Příběh, který Vás rozesměje, ale zároveň i zarmoutí. Zároveň i příběh, který určitě zůstane ještě dlouho v mojí paměti... ()
Nezdieľam naplnené očakávania väčšiny. Medzi dve posledné slová názvu filmu by som vložil slovo "obyčajného". Lebo naozaj išlo o obyčajné životy členov jednej obyčajnej francúzskej rodiny. A sledovať obyčajný život obyčajnej rodiny mi pripadá ako mrhanie časom, pretože jeden obyčajný život žijem. Jeden známy divadelný režisér na otázku, či sa chodí pozerať na predstavenia režírované jeho kolegami odpovedal, že v tom nevidí žiaden zmysel, pretože by si pripadal ako výpravca vlakov, ktorý sa vo voľnom čase chodí pozerať, ako vlaky vypravuje jeho kolega. ()
Život Filmová Výzva 2015 od kajda.l ()
Tak trošku bláznivá rodinka, ale všetci sa mali navzájom radi. Veľmi pekný film, pre mňa pozitívny a ... niektoré okamihy boli fantastické (mama, keď vdýchla vzduch z otcovho vankúšika v aute). Veľmi sympatickí herci a dobrá muzika ... a gitarové sólo Grondina som si pozrela niekoľkokrát. ()
Přiznám se, že mě tato rodinná odysea vůbec nebavila. ()
Nenápadný, no veľmi pekný film, ktorý prináša určite pohladenie na duši. Na osude jednej rodiny vidíme slzy aj smiech, trápenie aj radosť. Tak ako to bežne býva v rodinách. A pritom zobrazuje len pár dní za dlhé roky. Pointa o odchádzajúcom živote je krásna. Až sa človeku chce viac žiť. ()
Docela povedený hořko-sladký příběh jedné francouzské rodinky. Proč docela? No ač se mnou nebudou mnozí souhlasit, tak rozkouskování filmu na poměrně velké množství scén z různých období považuji za malé mínus. Dochází totiž k tomu, že některé z nich jsou bez problému uvěřitelné a některé zas působí trošičku hloupě. Vzhledem k tomu, že se tento snímek jednoznačně snaží navodit dojem uvěřitelnosti, reálnosti a běžného života, tak se mu to dle mého názoru ne vždy daří. 65% ()
Vychytaný název zlomového okamžiku v životě jednoho každého z obyčejné pětičlenné rodiny, jehož důležitost je uchopena jako subjektivní vjem jednotlivých členů. Žádná velká morální dilemata ani extrémy, jen ubíhající čas, který nás učí přizpůsobovat postoje, prohazovat přední místa priorit a nacházet cesty zpět. Více, než čím jiným se snímek zabývá procesem odpouštění - co všechno musí rodiče prominout svým dětem a samozřejmě naopak, aby byli schopni nadále se navzájem milovat a tím se mnohem lépe vyrovnávat se ztrátami, které neodvratně přijdou. Jedině pak se může i den z nejsmutnějších stát perfektním, jak praví skvěle vybraná finálová skladba... Skvělý Marc-André Grondin a soutěž ve hře na kytaru bez kytary :-) ()
Veľa by som chcel napísať, no určite nevystihnem tú celú škálu pocitov..Skrátka nádherný film, aký vedia asi iba Francúzi. ()
To je prostě síla. Jak neobyčejně dokáže Bezançon soustavně sdělovat ty naprosto nejobyčejnější věci pod sluncem. Jak mu herci před kamerou hrajou tak, jako by celou dobu mistrně improvizovali; jak dokonale nám zvládá nastavovat zrcadlo, abychom v roli diváka pokojně sledovali naše výjevy ze života (mámě se stýská, bojí se o dítě - a tak mu aspoň uklidí pokoj; no neni to klasika?). Rozhovor táty a syna v taxíku, rodinná večeře a nakonec tragédie přijímaná se zcela nenucenými úsměvy - na tyhle scény patrně dosmrti nezapomenu. ()
Nemôžem si pomôcť, ale dávam iba tri hviezdy. Nie že by ma to nechytilo, vôbec nie, práve naopak. Po tak rozťahanom úvode, kedy som to chcel vypnúť a priemernom jadre, nasledovala dobrá gradácia a silný záver. Inými slovami, film sa každou minútou zlepšoval, no neodpustím mu nepremyslený strih od postavy k postave v tých najnevhodnejších okamihoch. Vyborný soundtrack. ()
... a ta pátá pro Deborku. Film o rakovině ve kterém ono zhoubné slovo zazní jednou a neukápne téměř jediná slza si vysoké hodnocení zaslouží. Rovněž jsem mile překvapen, že Francouzi dokáží natočit film bez afektovaných, přehrávajících, kreténských a ošklivých herců/ hereček a vše je zde nenásilně přirozené a pohodové. Frantíci mě na začátku roku 2014 šokují! 90% ()
Velmi mě nalákal námět i místní komentáře. A jo, byla to opravdu pěkná dramedie. Komediální stránka byla moc fajn a drama se snažilo být civilní a nebýt patetické, což se filmu také dařilo. Za života sice asi ano, emotivní jak kdy, ale každopádně jsem čekal ještě o chlup víc... Přesto pěkných 70%. ()
Som úplne grunge a rád zachraňujem veveričky. Chcem, aby môj buldog mal nos Nicole Kidman. Ostrihať si pubic hair a poslať ich ako love letter. Aby všetky maminky chodili na 4.poschodie pešo a boli šarmantné ako táto, filmová. A tá moja. Za príval tej najpozitívnejšej energie za posledné mesiace...a že si definitívne zapamätám, čo je prokrastinácia. ()
i přes pozvolnější rozjezd a pár slabších pasáží tě to nakonec stejně semele a donutí přemýšlet o zbytku tvýho života.. čekal jsem možná ještě o chlup víc, ale jsem spokojen.. a na závěr se nabízí konstatování: "tohle je život"... ()
Film trochu připomene známější Chlapectví, tento způsob vyprávění se mi velmi zamlouvá a Francouzům se opravdu podařilo vypíchnout nejdůležitější body a zvraty v životě jedné rodiny. Od filmu jsem nic nečekal a jsem příjemně překvapený. 7.5/10 ()
Už dlouho ze mě žádný film neždímal slzičky tak přirozeně a nevlezdoprdelsky. Skoro jsem měl chuť vyrvat z laptotu harddisk a vlepit mu slintavého hubana. A že to byla celá škála slziček - od veskrze radostných až po ty brutálně zkormoucené. Ale abych nepředbíhal. U tohoto typu filmů mám neodbytnou potřebu vyžblebtnout svou rozjuchanost nad bezvadně strávenou skorodvouhodinovkou, ovšem u všech se opakuje ten samý vzorec - skvělí herci, scénář, režie, blablabla. Znenadání však vyvstává nepříjemná skutečnost, že o filmech vím naprosté hovno, a já si zahanbeně tisknu čelo ke kolenům. Ale v cuku letu se mi sebevědomí opět vlévá do žil a já se zdviženým frňákem pronáším: "Cítím tu ryzí dokonalost každé filmařské složky ve svém srdci!" O vteřinu později si vzpomínám, jaký to jsem cynický zmrd a větu lehce upravuji na: "Cítím to ve svém čůrakovi..." A o další vteřinu později mám už všechno na háku, neboť si uvědomuji, že tu jsou všude okolo samí moudří filmoví kritici, a všichni souhlasně pokyvují makovicemi, když sděluji světu následující: "Svéráznější, vymazlenější a originálnější rodinnou ságu byste těžko pohledali." ()
Viděno zhruba pošesté (2021 posedmé) a pořád to funguje, jak má. Jen se na to pokaždé dívám s časovým rozestupem dvou let a baví mě, jak na tom pokaždé vidím něco jiného (tentokrát mě už neoslovuje dějová linky Fleur - Deborah Francois, ale spíš se identifikuju s jejím starším bratrem chirurgem). Smích i slzy a skvělý konec. Já tenhle film prostě miluju ()
Duvalovi měli tedy k ideálu harmonické rodiny pořádně daleko, ale o to více na mně působili opravdověji a věrohodněji. Tak už to v životě chodívá, že si občas lidé navzájem ubližují i když se mají rádi, dělají chyby, které převzali od svých rodičů a někdy se i na nějakou dobu od sebe odcizí. A jindy se zas usmiřují, obrušují hrany, tím jak dospívají a pak jsou schopni si navzájem porozumět, nebo si odpustit. Zkrátka nic není černobílé, stejně jako tato ne zas tak veselá komedie s výbornými herci a muzikou, která mně potěšila. ()