Jmenuji se Khan

Začnu od konce: Barrack Obama [zde si představ můj hlasitý smích]. Já sice nevím, jak by měl vypadat takový autista, ale toto? Rainmano-Ježíš? Ani mi nevadilo, jak pan režisér skáče z extrému do extrému, mírumilovní muslimové, zhovadilí amíci, zhovadilí muslimové, muslimští amíci a mírumilovní zhovadilci. Ani mi nevadily drobné nedostatky při Khanově růstu a chování. Problém mám s nadsázkou při Khanových heroických projevech, která filmu ubírá na věrohodnosti. Vždyť každý blbec by tu vodu dostal ven tisíci jednoduššími způsoby a co teprve ty záplavy? Velmi vážné téma, které jsem nakonec nemohl brát úplně vážně. Takže nejzásadnější otázka zní: Je nadproporční momma Jenny neuvěřitelně obézní černá žena nebo neuvěřitelně černá obézní žena? My name is Otto Flick and I’m not a total dickhead! 65% (20.02.2012)

Už se nedivím, proč se filmové produkci z Bombaje říká bolywoodská. Takhle sentimentální nedokážou být snad ani Američané. Film bychom mohli rozdělit do třetin, v první je to jeden z mnoha filmů o autistovi, který má bratra. Potom následuje celkem snesitelné milostné cosi, mezitím zjišťujeme, že hlavní hrdina chodí po světě a šíří dobro. Budiž. Následuje třetina plná citového vydírání. V ní zjistíme, že Obama je príma chlapík. K tomu všemu se ještě musí nebohý divák vyrovnat se stopáží, která by činila problémy i u dobrého filmu. Musím však připustit, že námět je bezesporu zajímavý. Problém menšin a především zevšeobecňování je stále palčivější. Jenže to by ho musel zpracovat někdo jiný, ne tahle parta citových vyděračů. (01.12.2012)

Třeba si časem vzpomenu, jestli je něco podstatného, co ve filmu nezaznělo, nebylo ukázáno nebo mu cokoliv nevyšlo. Teď však budu naopak nějakou dobu přemýšlet nad tím, co ve snímku bylo a v závěru jsem se s radostí nechal vláčet krásným a upřímným vykrystalizováním, ke kterému vedla trnitá cesta. A mám pocit, že jsem opět viděl něco navíc, něco, co mi rozšířilo obzory... (31.12.2016)

Film má krásnu myšlienku a nechýba mu ani silný emocionálny náboj, no záverečná polhodina už bola trochu moc, akoby som sledoval indickú verziu Forresta Gumpa (všade bol, má množstvo priaznivcov, ktorí ho nasledujú, stretol sa s prezidentom...). Ale stojí za to si to pozrieť a možno to niečo dá hlavne tým, čo si myslia, že všetci moslimovia sú teroristi, no aj samotným pomýleným moslimom, ktorí si myslia, že im ich náboženstvo káže džihád. (24.02.2018)

Přiznávám, že z této filmové výzvy jsem měla vzhledem k tématu největší obavy, ale nakonec to bylo docela fajn. Jasně, příběh o chytrém a milujícím autistovi je naivní a černobílý až běda, ale takové věci se u pohádek neřeší. Protože Khan je pohádka. Pohádka o tom, že na světě jsou jen dva druhy lidí, zlí a ti hodní, co konají dobré skutky, a že nezáleží na původu ani náboženství. Pohádka, plná smutku i optimismu, smíchu i dojetí, zkrátka přesně tak, jak to umí jen Indové. Výborné to bylo, když se Khan svým svérázným způsobem sbližoval s Mandirou, to jsem se přistihla, že se permanentně usmívám, protože mě tahle netradiční lovestory opravdu bavila. Jenom škoda, že čím víc se to přibližovalo závěru, tím také přibývalo patosu, ale takového spíš americky patriotického, což celému snímku v mých očích uškodilo. Zato herecký výkon hlavního představitele, ten byl na pět hvězd. Filmová výzva 2016 (21.08.2016)