Režie:
Viktor TaušScénář:
Viktor TaušKamera:
David ČálekHrají:
Viktor Tauš, Mikuláš Křen, Milan Mejla Hlavsa, Vanda Hybnerová, František Černý, Saša Rašilov nejml., Jiří Schmitzer, Eva Turnová, Jan Vozáry, Jan Pokorný (více)Obsahy(1)
„Ztratit se můžeš, ale vrátit by ses měl“… Viktor zaznamenává svět kolem sebe i své myšlenky na videokameru s úporností člověka posedlého filmem a Quentinem Tarantinem zvláště. Potácí se mezi natáčením reklam a dokumentu ze života mladé policistky, až uvízne na mrtvém bodě. A v téhle chvíli se sblíží s kamarádem Mikim, který zavede Viktora do světa tvrdých drog. Z uměleckého zápasu se tak stává zápas o život… Debut režiséra Viktora Tauše nese řadu autobiografických prvků. Podává drsnou, ale autentickou výpověď o tom, jak dočasně vyměnil svou lásku k filmu za nenávist k sobě samému, zoufalství a utrpení. Peklo, které zachycuje, se jmenuje heroin. Přesto však jde o film plný naděje a odvahy. K cestě zpět z tohoto pekla jí bude hlavní hrdina potřebovat opravdu hodně. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
jestli nejsi mrtvej, tak ses neposral... ()
"Viktore... Vikouši... už mě to pokouší...Viktore, máš to radši rukou, nebo pusou?" ... Než absolvovat cokoli s touhle satorií, tak taky radši skončim na WC a budu si píchat herák. Jinak potenciál filmu bohužel ubijí všudypřítomný afekt v projevu všech (!) herců i neherců. Plus ta počáteční scéna diváka, který neví, o co jde, a že se to pak trochu uvolní, spolehlivě odradí (s tim Tarantinem to fakt přehnal). Což je trochu škoda. Ale má to i úsměvné momenty a námět není špatný, navíc je to, zřemě vlivem autobiografických prvků v rámci terapeutické snahy vypořádat se s minulostí a zkušeností, natočené tak trochu jinak. ()
Během film jsem se nějak pořád nemohl chytit. Líbil se mi jenom konec, tak poslední půlhodinka, ale ta celý film bohužel nazachrání... ()
Málokdy člověk vidí film, který by se dal označit za krystalicky čistý odpad. Kanárek jím bezpochyby je. Celý snímek je pojednán jako hitparáda, kde si má člověk vybrat, který z účinkujících se mu jeví jako nejnechutnější. U mě to vyhrává hlavní představitel, těsně následovaný Hlavsou a párkem Čížkovou s Křenem. Tauš mě štval od první minuty, co se ve snímku objevil. Lehce trumfnul ony sebevědomé české kapely, které si navlečou triko se svým zahraničním vzorem a jdou natočit originální desku; neboť jen za prvních dvacet minut zaznělo ve filmu 8x jméno jeho oblíbeného režiséra, pak jsem to přestal počítat. Pravda, na tričku ho neměl, ale na ponožkách nejspíš ano, anebo to minimálně zachraňovaly spodky tarantinovky. No a kromě toho projevoval fascinaci krví, násilím a smrtí, takže prostě blbeček non plus ultra, zvlášť když si uvědomíme, že začal brát drogy jen proto, aby se znechutil té postarší stíhačce, co ho chtěla mermomocí svést. No Hlavsa se taky ukázal, před a po koncertech bublalo na scéně to nejprimitivnější hospodské bahno, pomyslného dna dosáhl "nezávislým a nespoutaným" bouráním popelnic za řevu rolingstonovské satisfaction. Člověk tak nějak začíná ty komunisty chápat. Zkrátka, pro mě naprosto zbytečný film, perfektní tak maximálně pro lidi s nízkým tlakem, kteří jsou líní udělat pár dřepů. ()
(Tenhle film má v sobě neuvěřitelný potenciál a je až s podivem, že se nedokázal prosadit a prakticky se na něj zapomnělo. Viděla jsem ho již několikrát a pořád má něco do sebe, takový menší český Trainspotting namixovaný s Tarantinovkou. Výborně zpracovaný.) Milý pane režisére, to je k nevíře nedokázala s Vámi vyjebat ani hnědka a pak se necháte dobrovolně léta jebat komercí. Chápu, že na složenky a rohlíky se chechtáky někde brát musí proto Vám odpouštím ty reklamy, ale pustit dobrovolně do oběhu Sněženky po XY letech. Ano provinili jsme se na Vás Kanárek si nezaslouží jen 60 % no a samozřejmě Sněženky jsou jen navoněnou zdechlinou. Druhý nejsledovanější kinofilm, pche, ale jděte. Dnešní konzumní společnost by sledovala i rotující mixér, kdyby se na fcb dozvěděla, že je to fakt hustej matroš. Tímto se Vám za všechny omlouvám a prosím přestaňte nám servírovat sračky a říkat jim kaviár, stůjte si za svým a vyprodukujte zase něco originálního s vaším osobitým rukopisem. ()
Nie je zlé občas si pozrieť niečo celkom iné ako klasická filmárčina. Takýto napohľad amatérsky dokumentárny film, ktorý vychádza z osobných skúseností režiséra, scenáristu aj herca v jednej osobe, ma zaujal aj napriek všetkým jeho muchám, skoro nepočúvateľnej hudbe a absencii súvislého deja. Všetky príhody na ulici alebo drogové delírium vyzerali fakt reálne a to aj pri asi veľmi skromnom rozpočte. Zbožňovanie Quentina Tarantina tvorcami a opakovanie celých pasáží z Pulp Fiction vyznelo dokonca príjemne a pravdivo. ()
Udivuje mě, že Kanárek má takovéto hodnocení! Já tento snímek považuji za jedne z nejoriginálnějších a nejzajímavějších projektů českého filmu! Osobní zkušenost režiséra, Plastic people, zajímavá kamera a režie z něj dělají dle mého názoru velmi kvalitní počin! A jeho "poselství" či lépe řečeno myšlenka s jejím vyobrazením a zpracováním mě opravdu velmi zaujala! Ať se daří Viktore:) ()
Exhibice několika tuctových debílků vyplněná vatou keců o hovně. ()
Neptejte se mne proč, ale já se u tohoto filmu dobře bavil... a nádherná pocta Mejlu Hlavsovi, který zosobňuje představu o rockerství... scéna s popelnicemi je výborná, ale scéna s Mejlou, který vida, že všichni něco z pokoje ukradli, vezme sirky se slovy "Všichni kradou, tak..." je už dokonalost sama!:-) ()
Ten film mi vůbec nesedl. Téma je sice aktuální, ale to zpracování je nějak mimo realitu. Faktem navždy zůstane, že narkoman prakticky nemá šanci na vyléčení, zejména pokud užíval drogy dlouhodoběji. Dochází totiž k takovým změnám osobnosti, že i když se člověk dokáže okolnostma, okolím, vlastní vůli apod. dohnat k abstinenci, nikdy to už nebude on. Úvaha, že to jenom zkusím a pak včas přestanu je naprosto zcestná. ()
Až do závěrečných titulků jsem byl přesvědčenej o tom, že koukám na Taušův autorský film. On mu k tomu ale napsal scénář Boris Hybner. Což mi přijde fakt zvláštní. Tauš točí film o sobě, obsadí se v něm do hlavní role, ale to, co se v tom filmu odehrává, má na svědomí někdo jinej...? To si tenkrát VT nebyl schopen poskládat sám? Jestli se měl někde někým nechat nahradit, tak na postu představitele hlavní role. Ne že by úplně selhal, ale nemělo to šťávu, byl neslanej, nemastnej. První heroinová rána přišla jako blesk z čistýho nebe, jestli měla být rozbuškou jen ta nadržená paní v kombinaci s příležitostí se nastřelit..? To k tomu tenkrát nepotřeboval nikoho dalšího? Ale každej jsme jinej, třeba je vážně takovej sólista. Mně by se to za těchto okolností nestalo, určitě ne napoprvé. Co mi ale na Kanárkovi vadilo nejvíc, byl jednak zvuk a taky ta dlouhá expozice. Viděl bych to tak na třicet úvodních minut bez akce, bez přímé souvislosti s ústředním tématem. Byl to nezralý, ale nadějný debut tvůrce, který od té doby opakovaně potvrdil svoje režijní kvality. Viktora Tauše mám rád. Je to hazardní hráč, opakovaně se nebojí riskovat. Je zajímavější a osobitější, než ten filmovej, kanárkovskej Viktor. I to je jedna z chyb Kanárka. ()
Jediným pozitivem tohoto filmu je účinkování Mejly Hlavsy, jinak se jedná o pekelnou nudu... ()
Velmi osobní zpověď Tauše o svém pádu a pomalém vracení do života. Tento film bych rozhodně doporučil každému, koho zajímá drogová problematika. Ostatním bohužel moc ne. Film je velice silně neukotvený, nemá prakticky děj, jen sled scének, spoustu střihů a všemožné úhly kamery (což by normálně nevadilo, pokud by Kanárek nebyl tak nudnej) . Naštěstí měl Tauš štěstí s větčinou herců a ti divákovi v té anarchii pomáhají se zorientovat. ()
Na filmu mě zaujal spíše jeho příběh, než ten film samotný. Režisér začne točit film, pak začne fetovat, dostane se z toho a rozhodne se, že ten film dodělá a vloží do něho svuj příběh. A ono se mu to povede. Nejvíce bych ocenil originalitu, protože takový film u nás se nevidí každý den, velmi dobrý střih a dobré propojení reality s natáčeným filmem ve filmu. No a samozřejmě Hudbu Praha :) ()
Z mého pohledu strašně nevyvážený film. Chvílemi jsem se strašně nudila a bylo mi trapně za postavy na jejich jakože dekadentních večírcích, ale byly i chvíle, kdy mě film strhl, a to především artovým obrazem. Pak mi zase přišlo, že některé záběry vypadají jak z reklamy (a to nemyslím ty, kde se natáčela reklama). Povedené mi přišly pasáže s Mejlou, ať už byl v obraze a něco vyprávěl, nebo ať zněla jeho hudba. Ale s čím jsem celou dobu bojovala, byla plochost a povrchnost postav. Od člověka, který si sám prošel závislostí jsem čekala víc upřímnosti a otevřenosti. Třeba mi z toho filmu vůbec není jasný, proč začal brát. Týpek si natáčí film do školy, do toho nějaký reklamy, přijde za ním nadržená milfka a začne ho svádět a bum, týpek na hajzlíku díru v žíle s kaluží krve pod sebou. Milfka ječí a prchá. To jsem se smála. A v dalším záběru už vybydlenej byt. Postava Mikiho, jakéhosi temného démona, který za sebou nechává spoušť, mi přišla už úplně mimo. Taky jsem nepobrala kotelníka v podání Schmitzera. Schmitzer tedy výbornej, ale kdo to byl, proč se s ním Viktor kamarádil... a jak je možný, že stačilo, že dal Viktorovi přes hubu, spálil mu brašnu s nářadíčkem, a on nastoupil do léčby? A pak ty scény Bohnic. Opravdu v devadesátkách byli všichni lidi v léčebně punkáči a alternativci ve svých early twenties? To už jsem si připadala jako v Mravenci nosí smrt. Na druhou stranu mi přišlo pěkný, že si ve filmu zahrál terapeuta skutečný bohnický terapeut Jílek. Mám z toho takový rozporuplný pocit, spíš mi to prostě přišlo jako taková filmová póza, která často pěknou formou vypráví trochu přehnanej a přetaženej příběh o nahodilých dvourozměrných lidech. Snad byl umělecký i lidský záměr jinačí, přijde mi, že musel být, mimo jiné třeba proto, že se na tom filmu podílela řada skvělých osobností, ale bohužel za mně nezazněl. ()
Naprosto vynikající Viktor Tauš. Nechápu, proč už nikdy nikde nebyl vidět. Přesvědčivý výkon a úžasná kamera. Čtyři hvězdičky kvůli místy (ke konci) pokulhávajícímu scénáři. Kdyby se za stejných podmínek natočil podobný film v americe, stal by se kultovním, o tom není pochyb. ()
Pětadvacetiletého talentovaného studenta filmové režie (Viktor Tauš), budoucího druhého Quentina Tarantina, uvrhnou do drogové závislosti sexuální návrhy o dvacet let starší ženy (Hana Čížková). Mladík, který svým chováním v první polovině filmu rozhodně nepřipomíná posluchače kněžského semináře, je zničehonic zachvácen takovým šokem, že se před dotyčnou (mimochodem, poměrně přitažlivou) ženou zamkne na toaletě a tam si ve svatém znechucení vpraví do žil svoji první dávku heroinu v životě... Tak tohle bylo opravdu originální. Musím přiznat, že o podobné pohnutce, která by z člověka udělala feťáka, jsem nikdy neslyšel... Ale film má i jiné přednosti (tentokrát už bez ironie), a to především brilantní střih Aloise Fišárka. A ten by nakonec asi těžko ukázal co umí, kdyby neměl k dispozici řemeslně kvalitně natočený materiál. Takže i když je film ve výsledku jeden velký samožer, Taušův režijní talent tu rozhodně naznačený je. Zatím sice spíš jen z hlediska typicky reklamní estetiky, ale až režisér, scenárista a představitel hlavní role v jedné osobě dokáže potlačit sebestřednost - a kromě různých závislostí i tu na Tarantinovi -, mohl by to někam dotáhnout. ()
Inciace filmovým životem. ()
7/10 - Opět nechápu tak nízká hodnocení. Na Kanárkovi jsem byl v kině a zanechal ve mně velmi dobrý pocit. Je to prostě ´jiný´ film, nejedná se však o nějaké pseudointelektuálství, ale o drsnou realitu porevolučních let konce minulého století v Čechách, kdy se mnozí těžko vyrovnávali s náhlou přemírou svobody. V nebezpečné kombinaci s tehdejšími celosvětovými módními trendy to byl pak krůček od toho, aby mladý ´akční´ člověk neměl sklony podlehnout nějakému pokušení. To je případ Viktora Tauše, o tom je Kanárek a také o tom byla devadesátá léta. Ke čtyřem hvězdičkám přidávám ještě polovinu za naději v závěru filmu. ()
Docela podařená zpověď Viktora Tauše a skvělý Mejla Hlavsa, opravdu jsem se dobře bavil. ()