Hlad

Hlad není další z řady dojímavých vězeňských filmů o nezlomnosti lidského ducha, nespravedlnosti systému a jeho nelidskosti. Konečně, tohle vězení je jiné, než jsme z filmů z podobného prostředí zvyklí. Tytam jsou přeposilované gumy, vřava z chodeb, práce v prádelnách, pašování drog, fyzické potyčky mezi vězni, jejich boj o moc či plánování útěku. Je tu ticho, světlo a kdyby vězni nepotřeli vše svými výkaly, ocitli bychom se pod odmontování vězeňských dveří ve sterilní nemocnici. Rutina. Úmorný nedostatek podnětů (jak rozumné v tomto ohledu bylo vzdát se hudby). Hlad má i své bachaře, kteří nemluví, pracují ze zvyku, bez větších emocí. Jen občasné návštěvy, motáky a povídání se spoluvězni na ignorované mši vytrhávají mukly z jejich letargie a vtiskávají jim zdání osobnosti. Tady není a nemůže být ztotožnění se s postavami, protože ty již kromě touhy vzdorovat, kterou nikdo nechápe, (výtečně představené v jediném rozsáhlejším dialogu) o osobnost víceméně přišly. Nemluví, nežijí, nemají důstojnost a nakonec již ani nejedí a nepřežívají... Jejich protest proti nelidskému zacházení je tichý, pro ně bolestivý, pro věznitele nepodstatný či nepochopitelný, chvílemi i respektovaný a přece to film nějakým zázrakem ustál a nestal se lacinou moralitkou o špatnosti všeho, co je "od vlády". I v těch z druhé strany vidí lidské bytosti a jejich vraždu jako krutou a nesmyslnou. Nedozvěděl jsem se, že boj za všech okolností má smysl. SPOILER - Bobby Sands umírá, jeho požadavky se plní, ale pro mě i tak hrdinou zůstavá (zde nevystupující) Bertrand Russell se svou myšlenkou: "Nikdy bych nepoložil život za svůj názor, protože bych se mohl mýlit." Film mnou proto nepohrdá, neříká mi, že myslím špatně. - KONEC SPOILERU. Hlad vidí a vnímá, ale nevelí a nepodsouvá. (10.05.2010)

Steve McQueen si získává mojí pozornost. Stejně jako Stud, i Hlad je skvěle natočený (precizní sterilní režie, minimum střihu) a skvěle zahraný. Hlad je vězeňský film z tak trochu jiné stránky (stejně jako je Stud originální ve svém žánru) a působí na diváka především skrze pocity a sugestivní scény, jež ukazují podmínky a zacházení s vězni. Silný film a další důkaz, že Steve McQueen v sobě skrývá velký potenciál a je rozhodně jednou z největších nadějí nastupující generace režisérů. 8/10 (28.01.2014)

Detailný pohľad do životov väzňov prostredníctvom nehybnej kamery vo vás už po pár minútach dokáže vyvolať pocit ľútosti a úzkosti. Skupinka väzňov spúšťa vlnu protestnej hladovky. To je námet na skvelý film, bohužiaľ, moje očakávania vystriedalo hlboké sklamanie. Vizuál je šialene temný, tvorcovia mu neprifarbili žiadny kontrast a to je škoda. Aj herci mohli predviesť viac. Fassbender síce podal obdivuhodný výkon avšak v tomto filme nieje pekné sa na neho dívať. Je to ešte horšie než Christian Bale v Mechanikovi. (30.12.2014)

S téměř dokumentární silou film zaznamenává nepřikrášlený, doslovný popis vyhladovění. Divákovi nic neodpustí a ukáže celou hrůzu do všech detailů. Se stejnou důsledností ale předvádí i předešlý boj irských vězňů za to, aby jim byl uznán politický status, a to přece jen bylo zbytečně rozvláčné. Není nezbytné ukázat, jak bachaři vytírají úplně celou zaneřáděnou chodbu nebo ostřikují celou zeď. Ukázka by na pochopení bohatě stačila. Tyhle scény film brzdily. (25.12.2015)

Chápu, kam McQueen míří a musím ho obdivovat za to, že z antidivácké formy neustupuje ani na chvíli a přitom se vyhýbá pocitu samoúčelně pomalého tempa. Hranice mezi syrovou realitou a explicitními zvěrstvy a násilím je někdy docela tenká a na můj vkus ji Hlad několikanásobně překročil. Samozřejmě, Fassbender může vážit dvacet kilo i s postelí a stejně učaruje libovolným pohledem. Jenže jsem se mnohem častěji znechuceně ušklíbal místo toho, abych prožíval. (15.08.2012)