500 dní se Summer

K nízkému hodnocení mě vedou čtyři důvody. Jsou možná trochu pitomý, ale nemůžu jinak. Za prvé se musím ptát, co se stalo s Gordon - Levittem. G.I. Joe byla rána do palice, ale furt to bylo málo proti tomu, co s ním provádějí v (500) Days of Summer. V jakým láku ho pro krindáčka máčeli? Už vizáží je netypickým hrdinou v tomhle ryze americkým koloritu; spíš se zdá, že do zdejší rozcitlivělý krajiny s kapličkou zabloudil z románů Rosamundy Pilcher. Dřív prostitut a homosexuál, jakýho jste mohli potkat zrána na pražským hlaváku, nebo v Mysterious skin, se tady proměnil v protivně ufňukaný chorobopis střední generace. Jakýkoliv entusiasmus nemůže překlenout tuto závažnou mezeru mezi Gordonovým šteněčením a jeho dřívějším pobýváním v potem páchnoucí garáži s ulepenou podlahou, plakáty Iggyho Popa, podél otřískaný kytary a volume nadoraz. Druhak mě znavovala Zooey Deschanel. Když se podívám ženě do očí, musím tam vidět hloubku. Tohle štěbetající ptáče, který předčasně opustilo hnízdo, má v očích beznadějný prázdno. Zooey Deschanel je dítě. Za třetí: (500) Days of Summer pozřel a zkomercializoval indie postupy, úhledně zabalil a prodal naivkám coby lákavou melanž vyššího umění a pravd ze života. Systém už nesčetněkrát pozřel subverzivní proudy, ať to byl punk, komiksy, nebo beatová hudba. Beatová hudba byla novou řečí mládí a všeho, co k němu patří. Představitelé gramofonových firem, kteří patří k mocipánům a přátelům politických špiček, proto nelenili a proměnili ji v ohromný kšeft. Kapitalismus je v začleňování vyčleněného mnohem flexibilněji než komunismus, který nikdy nebyl s to takové radikální zmírnění nastolit: když se Gorbačov pokoušel postupně zmírnit omezení, aby systém posílil, systém se rozložil. Jediné, co nešlo nikdy pozřít, byly na konci 60. let drogy. Proto jako jediný vážně ohrozily americký establishment ve svém monopolním postavení, poněvadž drogy prostě zlegalizovat nelze. A vůbec, co má - za čtvrtý - znamenat ten nesnášenlivý výpad proti eskapismu? Proč vnášet diváka do prostředí, které zná důvěrně z reálu? Mohlo by se mínit, že má film ctižádost předvést nám svět, jaký je. Cílem umění přitom je, abychom pocítili věci tak, jak je vnímáme, a ne tak, jak je známe. Technika umění spočívá v ozvláštňování věcí. Radši budu jako nějaká blbá houba, která bydlí pod kládou se škvorama a dalšíma breberkama, než se stýkat i ve fikci s opravdovými lidmi, rasou natolik nešťastnou, že ji vzrušují tytéž orgány, kterými vylučuje. Ha, jak vydařený aforismus! Jestli jednou zdomácní, přijďte za mnou na Olšany a pošeptejte mi jej: nemůžu se dočkat už teď. (16.12.2009)

|| Scenár: Scott Neustadter, Michael H. Weber | Hudba: Mychael Danna, Rob Simonsen | Produkcia: Mason Novick, Jessica Tuchinsky, Mark Waters, Steven J. Wolfe | Distribúcia: Fox Searchlight Pictures | Rozpočet: 7,5 miliónov $ | Tržby: 60,722,734 $ || Výrazne iný romanticko-dramatický pokus, ktorý smelo vyčnieva z rád stoviek žánrových filmových súrodencov. Hádzanie dejovej línie hore dole z môjho hľadiska filmu neprospelo, skôr naopak: Všetko, čo citlivá scéna postavila, nasledujúca buď úplne zbúrala, alebo kompozične nekorespondovala, a nedala tak možnosť nadmernému emočnému rozvynu, aký by bol očakávaný. Je to však ďaľší krásny film vystihujúci najzložitejšiu zložku života: ľuďské vzťahy medzi ženou a mužom - stavia ich do aspektu nestabilného kolotoča, ktorý sa niekedy zlomí a zastaví, no vzápätí sa pozbiera a roztočí znovu. A to je na tom to rozmanité, čo na diváka vo väčšine prípadov zapôsobí - buď s veľkým alebo menším úspechom. Pre mňa tu neutrálnym spôsobom. (04.05.2011)

Znáte ten pocit? Ten pocit, že celý svět si tančí společně s vámi? Ten pocit, že ta holka od vedle je ta pravá? Ten pocit, kdy chcete utéct před celým světem? Ten pocit, kdy nálepky či vztahy vám střihají křídla? Ten pocit, že konec se nemůže nikdy změnit v začátek něčeho nového? Ten pocit, kdy vzpomínky jsou jako opium? Ten pocit, že jste uvízli v pasti života a jediného člověka, který se vám to snažil říct, jste nakonec nenáviděli? Ten pocit, že druhého nemůžete milovat ani by jste se rozkrájeli? A znáte ten pocit, kdy se díváte na film a víte, že je to jeden z těch mála jedinečných filmů, kterému se podařilo všechny ty pocity vměstnat do své stopáže? No, znáte ten pocit? (01.12.2009)

"Ak sa Tom niečo naučil, tak že prostej svetskej události nemožno pripisovať nebytočnú dôležisoť. Súhra náhod. To je to, čím to všetko je." Veľká pravda a argumentom budiž každá jedna minúta so Summer (aspoň v hlave). Kto zažil, nemôže ísť pod 4*. A ano, Levitt a Deschanel minimálne na hrad. 90% (14.02.2010)

[imdb: 8.2/10] | me: Kto očakáva romanticku komédiu tak ako ju poznáme bude sklamaný. Skôr by som povedal, že sa vôbec nejedná o komédiu, ale o príjemným spôsobom spracovaný film o vzťahoch, o tom čo prinášajú a prečo stoja za to a o tom čo odnášajú a prečo bolia, koho bolia a ako, koho nie a aka býva realita niekedy krásna a motivujúca ale taktiež nepríjemná, smutná a plná falošných nádejí. Prechody medzi prítomnosťou a minulosťou sú veľmi zaujímavé a celkovo je nádych film veľmi príjemný, nesie sa v pekných farbách života - tmavých, či svetlejších a odzrkadľuje život taký aký naozaj dokáže byť a tak miestami núti k zamysleniu, úsmevu, či povzdychu. (08.11.2009)