Život nikdy nekončí

Pěkný příběh, který stojí na zajímavém příběhu s poutavými odbočkami (box, život boxerky) a na vynikajícím hereckém výkonu Sophie Marceau. Christopher Lambert taktéž potěšil a totéž platí o hercích v dalších vedlejších úlohách. Snímek je trochu podobný novějšímu Intouchables, avšak zde není příliš prostor pro komediální rovinu. I přesto se však jedná o kvalitní film, který dovede zapůsobit a zaujmout. (25.02.2013)

Dosť pomohlo prostredie atraktívnej Cartageny. Ak by sa film odohrával niekde v Paríži alebo Marseille, jednalo by sa už o čistý podpriemer. Hladinkár Lambert je odporný od prvej do poslednej minúty, principiálnych alkoholikov bytostne neznášam. Tento určite už aj zabudol, prečo vlastne pije. Najlepším snímkom o kvadruplegikoch naďalej ostáva Skafander a motýľ. Sophie Marceau ani jej charizmatická opatrovateľka mu bohužiaľ nemôžu konkurovať. (13.02.2018)

Christopher Lambert mě bavil jedinkrát, a to sice v Tarzanovi, jenže to mi bylo deset let :-) Tady mi, řekl bych, skoro až vadil. Naštěstí to zachraňuje výborná Sophie Marceau. Film s úsporným hereckým obsazením a nenáročnou výpravou je plný cynického špičkování, o to víc pak vyzní scény nabité pozitivníma emocema, včetně té brilantní závěrečné. Přes to všechno, zoufalá bezmoc ochrnutého člověka je tady znázorněna syrověji než v o něco mladších Nedotknutelných. Proto taky asi Nedotknutelní naladili víc na humornou notu a jsou o fous lepší. (08.09.2017)

Tento film se zrodil pod šťastnou hvězdou.......... Film působí velmi smutně a je na divákovi, co pro něj bude smutnější, zda ochrnutá žena po autonehodě nebo její pečovatel, profesionální boxer alkoholik, který možná ani neumí číst. CITÁT - Hele akademiku, běž raději udělat čaj.......... Příběh plný citů a emocí podpořen povedenou kamerou a pěknou hudbou ( Florencia Di Concilio ). (04.08.2011)

Smekám před těmi, kteří takovou práci vykonávají a dokáží jí dělat srdcem. Stále si ale myslím, že by tuto práci neměl vykonávat muž. Má totiž svá specifika. Ale zvládnout se to dá. Pár měsíců jsem chodila vypomáhat s paní, která měla Alzheimerovu chorobu. Pořád jsem se k ní chovala jako k člověku, k živé bytosti, která měla všechny potřeby jako kterýkoliv jiný člověk, jen měla tohle vážné omezení. Nehoda je sice trochu jiný případ, ale jinak je to to samé. Škoda, že Christpher Lambert měl permanentně nainstalovaný výraz vycpaného vlka. Chápu, že hrál alkáče, ale ten výraz mohl trochu změnit. Vždyť tu několikrát ukázal, že usmívat se umí. Jedna ztrápená duše našla druhou. Opravdu je tu plno citu, emocí a hlavně skutečné lidskosti. Občas lidi rádi zapomínají, že jsou lidmi a ne dobře namazanými stroji. Hezky jsou tu ukázány i obyčejné maličkosti, které člověku dokážou udělat radost. (05.12.2017)