Lovná zvěř

Čím pichlavější téma je, tím více se stává pro diváka atraktivnějším... Přesně toho si byli tvůrci Fair Game vědomi a já se nemohu zbavit dojmu, že na tento fakt sázeli až příliš. Tento film má velmi sofistikovaný, seriózní a elegantní háv, což ostatně ke správnému politickému dramatu sedí, ale zároveň je takováto podoba mínusem, neboť leckterého diváka snadno odradí. Příběh je vyprávěn velmi pomalu a věrně, bez velkého napětí a strhujících scén a toho, kdo neví o dané aféře vůbec nic, dokonale zmate hned v prvních 30ti minutách. A ač je tento snímek technicky velmi zručně natočený a zahraný, ničím z řady podobných politických konverzaček nevybočuje, což znamená jediné - všichni na něj brzy zapomenou... Je to škoda, protože zrovna téhle šedivé myšce jsem celkem věřil. (15.03.2012)

Velmi zajímavý pohled na fungování amerických tajných služeb a způsobu analyzování údajů v době fungování "Bushovy doktríny", přičemž základem je o kauze "Plamegate" něco vědět, případně se alespoň malinko orientovat v problematice americké vojenské intervence do Iráku (jde o důvody této okupace). To platí pro první linku či část filmu, protože druhá linka se soustřeďuje na dramatické vykreslení vztahu odhalené tajné agentky Plameové a jejího partnera Josepha C. Wilsona. Ten byl americkým velvyslancem v africkém Gabonu a měl být jedním ze zdrojů, které americkou administrativu vedly k zjištění, že irácký režim vyvíjí zbraně hromadného ničení, jelikož údajně získal jistý druh uranu z afrického Nigeru, který mohl sloužit k tvorbě zbraní hromadného ničení. Film má tedy dvě nosná témata, přičemž politicko-bezpečnostní téma je v druhé půli jemně v pozadí a v popředí sledujeme drama v rodině agentky, která se přes noc stala nepřítelem zatím ještě "zaslepených" Američanů. Chemie mezi Watts a Pennem funguje skvěle a ačkoliv je pohled na kauzu poměrně jednostranný - v tomto případě z pohledu Plameové a Wilsona - tak vzhledem k pozdějším událostem je zřejmě poměrně realistický a blížící se "pravdě". Doporučuji si přečíst celý článek Josepha C. Wilsona: "What I Didn't Find in Africa". Jen pro zajímavost, George W. Bush ve svých pamětech "Okamžiky rozhodnutí" této z mého pohledu dosti zásadní kauze, která dobře ilustruje poměry v americké post-9/11 politice, věnoval celé 2 strany - kde se ovšem zaobírá především omilostněním (lépe řečeno zmírněním trestu) člena svého týmu, který byl spolu-zodpovědný za únik informací vedoucí k odhalední totožnosti agentky CIA Valerie Plame. 8/10! (12.11.2011)

Suchopárne. Okrem všeobecnej známosti podstaty zápletky (Bush si vymyslel zbrane hromadného ničenia v Iraku ako zámienku pre útok, pretože zbrojári potrebovali sklady vyčistiť a petrolejári zase naplniť) sa rieši otázka lojality zamestnancov k tajnej službe, možnosti účinne vyvrátiť tvrdenia vedeniu štátu a dopad týchto zaležitostí na stabilitu famílie. Záver filmu ukáže, že v Amerike je možné postaviť sa i voči Bielemu domu a aká-taká spravodlivosť sa dosiahne. Samozrejme nie je žiadnym hrdinstvom okydať vládu predchádzajúceho prezidenta za vlády toho nového (film je z roku 2010, Obama nastúpil do úradu od januára 2009), ktorý predchádzajúceho kritizoval kde len mohol. Takže film napokon vo výslednici pôsobí nepriamo ako vládna propaganda amerického typu demokracie s až dvomi reálne vládnucimi stranami striedajúcimi sa v kratších či dlhších periódach, kde jedna strana napraví krivdy a neprávosti tej druhej. (28.02.2013)

Nečekaně vážný Liman a překvapivě i hodně dobrý Liman, který se vzdálil od svých akčních jednohubek a natočil výborné politické drama. Tempo je sice trochu pomalejší a začátek je trochu slabší, ale jakmile se rozdají karty, tak se film solidně rozjede. Pomáhají tomu i výborní herci. Zvláště Sean Penn mě potěšil, protože nehraje svojí přehrávající taktikou "jdu si pro Oscara" ale předvádí výborný soustředěný výkon. Jenom škoda, že k závěru už tomu dojde dech a nemá nás vlastně čím překvapit. I tak jde o jeden s Limanových nejlepších filmů.70% (01.03.2011)

Není to tak dávno, co aféra kolem vyzrazení identity tajné agentky CIA Valerie Plame Wisonové rozvířila kalné vody okolo Bílého domu v době, kdy úřadoval George Bush, Jr. Ačkoliv hrají Sean Penn a Naomi Watts velmi dobře, perfektně spolu fungují, celé to klouže hodně po povrchu a není se co divit, protože na to, aby se dal tento námět pořádně zužitkovat, je přeci jen ještě moc brzo. (16.10.2011)