Taras Bulba

Rusáci ve svých dějinách nemají mnoho skutečných osobností. Je jich velice málo - např. Petr Veliký. Proto se upínají prakticky ke komukoliv. V tomto filmu chtěli ukázat mocnou Matičku Rus - kozácké bojovníky, kteří její slávu ukazovali po širém okolí. Přitom to byla (dle mého soudu) jen banda zbojníků, kteří pod alibistickou ideologií pravoslavné víry podnikali loupeživé výboje. Možná zezačátku mohli být jejich úmysly počestné a ryzí. Ale z naší vlastní historie máme podobný příklad - Husity. Potom už je to jen boj fanatiků, kteří nemají s vírou v Boha nic společného. A když se jak prasata zryjou "pod obraz boží" a díky tomu přijdou v boji o půlku mužů, vymlouvají se, že chlastat přece není hřích. Podle mě byli kozáci barbaři, kteří hanebně pod jejich vymyšlenou záštitou Krista si vytvářeli vlastní světonázorná pravidla. A velká chyby soudobých Rusů, pokud si budou z historie brát takové příklady. Jenže co chceme po Rusácích, kteří v historii vynikali jen v rozloze své země. Vždy to byli chudáci a hlupáci. Co se týče filmu: Pan režisér neuměl do filmu implementovat heroičnost, davové scény byli diskutabilní, akční byli jako přes kopírák, dabing byl především v bojové vřavě tragikomický. Naopak celkem slušné mučení na závěr. Film měl být především o Bulbovi, ale byl o každém jiném. Romantické scény byly velice zdlouhavé (a vlastně celý film tak nějak hnusně natahován). A co se týče syna Bulby, který mimo jiné vypadal jak polský Jacek - tak ta epizoda s chlebem a princeznou - tak to byla kapitola sama pro sebe. (31.03.2010)

První verzi novely Taras Bulba z r. 1835 musel Gogol přepracovat, protože se úřadům zdála příliš "ukrajinská". Ta druhá z r. 1842 je i předlohou Bortkova filmu. Na ní už není ukrajinského nic. Jak známo, Gogol byl, podobně jako Dostojevskij, zastáncem samoděržaví a pravoslavného univerzalismu, a v rámci slavjanofilství se Ukrajincem patrně nijak zvlášť necítil. A antisemitská a protipolská je tedy už původní novela, nikoli až film (a dlužno dodat, že i naši obrozenci panslavistického ražení Polákům zazlívali jejich povstání z r. 1831); a stejně tak nesmyslné spojování záporožských kozáků (kteří opravdu nebyli Rusové) velkoruskou ideou jde na vrub Gogolovi. Bortko se očividně snažil natočit něco jako jsou Hoffmanovy adaptace Sienkiewicze, ale přitom vynechat jakoukoli neurčitost a víceznačnost postav a jejich motivací. Proto jsou všechny nudné, ploché a prázdné. Celý snímek nadto postrádá jakýkoli dramatický náboj a svévolné používání vypravěčského voiceoveru, který je jednak zbytečný a druhak film činí narativně idiotským, to jenom zhoršuje. Jako by všechno měl vynahradit velkoruský šovinismus, který z filmu cáká na všechny strany stejně, jako krev z rozpolcených husarských kyrysů (mimochodem, právě samoúčelnost akčních scén je pro celou bezradnost snímku velmi ilustrativní: detaily na probodávané části těla, v rychlém sledu za sebou, následované celkem s patetickou promluvou /stejnou u každého dalšího/ umírajícího kozáka, to všechno pětkrát do kola). Když Jerzy Hoffman v devětadevadesátém adaptoval Ohněm i mečem, Sienkiewiczův nacionalismus a jednoznačnost v něm mírnil a problematizoval (Wisniowecki je je ve filmu oproti knize daleko fanatičtější a nelítostnější), Bortko naproti tomu všechno ještě přitvrzuje a nafukuje. Jak by taky ne, když byl z velké části financován ruským ministerstvem kutury. Není těžké odhadnout, kdo by tak měl být ten velký car, jehož věští umírajícíc Taras. (31.03.2011)

Krásný čtyřhvězdičkový historický film. Ale těch matiček Rusí se tam vyskytovalo nadkritické množství, patetické texty házel scénárista lopatou a je to škoda, opravdu to rušilo. Kozáci zas takovou láskou k matičce Rusi nehořeli (i když Taras měl na konci opravdu plamenný proslov) a kdyby se po téhle stránce tak netlačilo na pilu, váhal bych mezi 4 a 5 kousky. (17.02.2017)

Nebýt předsmrtných, minutových proslovů na téma matička Rus, šel bych určitě výš. Takhle chtě nechtě zůstávám na poli lehkého nadprůměru, i když co se technické stránky týká, nemám co vytknout, o věrnosti ke Gogolově povídce nemluvě. Někdy se na Tarase Bulbu podívám klidně rád znovu, ale patos v ruském podání (speiálně z úst kozáků!!) na mě má podobný dopad, jako na býka červená barva. P.S.: Bogdan Stupku je prostě frajer. 70% (25.11.2010)

Histoirické nepřesnosti tu bohužel jsou, ale ty jsou snad v každém hollywoodském hsitorickém velkofilmu a to v daleko větším měřítku. Pravda je i to, že těch vlasteneckých výkřiků při umírání bylo až moc, navíc když ukrajinští kozáci zase tak velicí rusofilové rozhodně nikdy nebyli. Jinak se, ale film předlohy docela drží a Bogdan Stupka to je pro každého režiséra historických snímků opravdový dar z nebes. Ten chlap se pro tyhle role opravdu narodil (viz Ohněm a mečem) a v tomhle snímku ve svých 69 letech naprosto exceluje. Navíc bych ocenil i to, že se dá i v dnešní době takovýhle film natočit bez zbytečných serepetiček jako jsou dnes již nepostradatelné digitriky či hyperakční kamera. Místo nich si zde naopak užijete velmi slušnou výpravu, parádní exteriéry (mohutné hrady i dřevěná hradiště), věrohodné bratry kozáky, husarskou jízdu i krásu okouzlující Magdaleny Mielcarz a to vše rozhodně stojí za zhlédnutí. (20.11.2011)