Prorok

Delší, ale zato přesvědčivá kriminálka o jednom arabském gaunerovi, který se svou pílí dokázal vypracovat ze suterénu až do první francouzské kriminální ligy. Film je ve své podstatě naprosto dokonalý, jen mu trošku ubližuje stopáž, těch scén ve kterých o něco jde je prostě trošku míň než třeba u Veřejného nepřítele č. 1. (05.03.2012)

V rámci evropského filmu jde o parádní kousek, který nemůžu nesrovnávat s Gomorou. Gomora byla pojatá možná až moc dokumentárně, což jí podle mě ubralo na atraktivitě. Zato Prorok si jde svou cestou a daří se mu. Neokoukaní herci, povedená hudba a hlavně syrovost a žádná přetvářka. (24.05.2010)

Popravdě bezprostředně po zhlédnutí filmu jsem si nebyla moc jistá, jestli se mi to líbilo, nebo ne...měla jsem z toho takový podobný pocit jako z Kmotra, který se mi nelíbil. Měla jsem ale to štěstí, že jsem se na tento film přišla podívat v rámci festivalu francouzského filmu. Po skončení byla diskuse s Taharem Rahim, který posloužil tomu, abych film lépe pochopila. Je zde totiž jeden hodně velký rozdíl mezi Kmotrem a Prorokem, který jsem si tak rychle neuvědomila. Je to skvěle a naprosto realisticky udělaný příběh člověka, který se dostane do vězení, a všemožnými i téměř nemožnými prostředky se tam snaží přežít, najít si "rodinu" v podobě vlastního gangu vně i uvnitř vězení. Proti filmu jako takovému asi nemám výtek, ale přeci jen, filmy tohoto typu mi nejsou zrovna blízké, a tak hodnotím 4*. (26.11.2009)

CITÁT - Máte někoho venku? Přátele, nepřátele, Jste věřící?......... Film z vězeňského prostředí, ale je tak nějak divně natočenej. Chvilkama nudnej, chvilkama neuvěřitelnej a chvilkama nutící k zamyšlení. Je to však bez nějakého geniálního nápadu. CITÁT - Ty hajzle jeden, ty kreténe, ty svině!!!!!........ (11.03.2015)

"La Rentrée du cinéma" v Paříži jsme s mojí milou zahájili ve stylovém kině Saint-Germain des Prés a zvolili jsme nejtěžší francouzský kalibr nejspíš celého roku 2009. Všechny noviny, všechny časopisy, všechny webové stránky byly jednotné v tom, že tento film je nutností pro každého filmového fanouška. Od prvních minut lze rozpoznat nesmírný řemeslný um J. Audiarda. Ve Francii je považován za svérazného a originálního režiséra. Úvod filmu je dost drsný, jak jinak pro nováčka ve vězení. Zbytek filmu sledujeme jeho počínání a boj o přežití za zdmi věznice. Potěšila mě pestrá jazyková směsice - francouzština, korsičtina, arabština a také působivá hudba. A jako by Audiard syrovosti a naturalismu malinko chtěl odlehčit, vloží špetku poetiky. Tahar Rahim a Niels Astrup zaslouží za své výkony velké uznání. Konečně, z mého pohledu se jedná o vynikající film, rozhodně jej ale nepovažuji za filmovou událost roku 2009. (14.09.2009)