Boccaccio '70
Boccace 70
Boccaccio '70
Obsahy(1)
Film Boccaccio ´70 je souborem čtyř povídek zpracovných čtyřmi italskými režiséry, kteří ve své době patřili k těm nejvýznamnějším reprezentantům oboru. Společné téma představují zvyky, hranice a tabu v sexuálním chování člověka moderní společnosti. Co nás přiměje přemýšlet, kam až chceme či můžeme zajít? Jak silný je sexuální pud a kdy se ozvou morální sirény? To záleží jen na Vás... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
20. Zlatý Glóbus za rok 1962 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Itálie ()
Čtyři naprosté skvosty s typickým rukopisem a atmosférou jednotlivých režisérů. Je tam všechno, co mám na italských filmech šedesátých let tak ráda. Lidový Monicelli mě fascinuje bezprostředností a kromě milého příběhu i takovým vykreslením atmosféry, že bych se hned vydala na plovárnu, do kina nebo na taneček, úplně cítím tu vůni. Fellini postavil Anitě Ekbergové nesmrtelný pomník ve Sladkém životě a přidal k němu ještě tuhle pamětní desku se sklenicí mléka. To byla panečku jiná propagace než Parta Hic!. Romy Schneiderovou zbožňuji a s mamkou jsme slintaly nad jejími oblečky a nonšalancí, když říkala: Tohle?To je Chanel, ale starý, už ho mám tři měsíce! No a loterie s Lorenovou je dokonalá, nemám slov. Děj je popsán v komentářích, můžu jenom doporučit ke shlédnutí. Mám ale obavu, že dopadnete jako já: budete si chtít pustit jednu povídku, ale nakonec je zkouknete všechny a některou ještě i dvakrát (u mě to byli Monicelli a Fellini). ()
"První dějství" rozhodně netrpí přehnanou laskavostí, neboť mladému, tajně sezdanému páru s neskrývanou škodolibostí staví do cesty jednu překážku za druhou ... a zdá se, že při té bohulibé činnosti nezná únavu. Lidskou povahu má v malíčku - a velice správně předpokládá, že nesnáze druhých nezúčastněného diváka vždycky potěší. "Druhé dějství" přidává lehce erotickou vyzývavost a špetku fantazie - přitom se skvěle baví na účet pokrytecky uctívané morálky a s naprostou samozřejmostí totéž očekává od vás. "Třetí dětství" je sice hravé, rozmarné a impulzivní, ale také plné rozčarování a skepse, když vysílá svou krásnou hrdinku na pracovní trh. Neboť ani život hraběnky nemusí být za každých okolností procházkou růžovým sadem. Svým způsobem představuje protipól "Čtvrtého dějství", které ještě věří na lásku ... světu a jeho peněžním tokům navzdory. Všechny čtyři spojuje neodolatelná chuť experimentovat ... a představit pradávný lidský cit z těch nejrůznějších úhlů pohledu. Neboť láska je převelice extravagantní dámou - ovládá nás od nepaměti, má nekonečně mnoho podob - a vždycky byla středem pozornosti. Myslím, že si to zaslouží. ()
Zajimave zpracovani ctyr povidek od prednich italskych reziseru sve doby. Neopakovatelna atmosfera. Sophia Loren uzasna jako snad vzdy. ()
(1) lehká satira na tehdy aktuální téma. Firmy, z přesvědčení, že to zvýší produktivitu, chtěly oprostit vnitřní vztahy od emocí a zakázaly manželům pracovat společně. S pozitivním koncem. (2) Fellini "Light". Je tu všechno, co srdce diváka žádá - hudba, sexbomba (jak se jako pejsek blíží ke kameře a nemá pod šaty podprsenku - ufff!), kritika církevních fanatiků s freudovským nádechem a cupidovský vypravěč. (3) Nejlepší povídka. Jedno aristokratické sidlo a krásná Romy přemýšlející o práci. Kam se hrabou všechny ty odborné sociologické výzkumy na téma prostituce. (4) Sophia v x-té variaci její role: trochu lehčí žena, ale se zlatým srdcem. Co chcete, když to všechno produkuje Carl Ponti. Jen už se mi ta Sicova rozverná lidovost zdá trochu moc na jedno falešné brdo. ()
Souhvězdí italských režisérských velikánů rozprostřelo svým adorovaným dvorním dámám kaleidoskop úhledných stylů, snář fantazií, chrám lákadel a rozptýlení filmových spřežení. Renzo a Luciana - svoji na zapřenou v nedobrovolném celibátu. Docela obyčejný příběh moderní doby vynikající svou prostotou a civilností. Kolotoč reality, čekání na vhodnou příležitost a blýskání (snad) na lepší časy. Pokušení Dr. Antonia - poprask vnadné plakátové kokety v nadživotní velikosti. Zapřísáhlý mravokárce, prudérní občan, reprezentant ducha imunity morální, na veřejnosti povolené, neschopen dívat se na smilstvo v okolí páchané. Nucen vypudit "móresy" hanbaté. Anita Ekberg jako košilatě uculující se medium reklamní, amulet sex-appealu, svůdnosti, rajcu a touhy lechtivé. Opona noci zpřístupňuje imaginární "mši" dráždivých choutek žíznivého doktůrka, jenž touží přivonět si k laskominám platonické neřesti, avšak myšlenky na pokušení služebníka hříchu, leckdy poblázněný dopad předznamenávají. Práce - aféry mého muže. Kudy z nudy, z rozmařilé hudby minulosti. Aristokratická pře v pelíšcích renesance. Zadáven amorkem na šňůrce manželských povinností, ráčí mlsat v objetí lehkých ženštin. Nutkavé zálety jeho hraběcí milosti, Tomas Milian jest dezertér manželské věrnosti. Kočičí hraběnka Romy Schneider hrající si s klubíčkem dlouhé chvíle marnosti. Luchino Visconti pozvedá číši vznešené elegánce v kostýmku, charismatickému půvabu Romy Schneider, jejíž třešničkou na dortu, je magický šarm chytré horákyně, který zde naplno pozlacuje každý záběr komnat zámeckých. Její hraběcí milost provokuje trpělivostí, která přetekla. Rozbrnkává strunky sofa manželského novým životem, náručí placené společnice pragmatismu, emocí trucovitosti. Procitnutí ze stereotypu renty sladkobolným, sarkastickým úsměvem konkubíny prominentního nároku zištné pohádky na dobrou noc. Loterie - živelná Salomé lunaparku, svůdná, šťavnatá ohnivá žena Sophia Loren jako vulkán výherní a želízko v ohni místních mlsných kocourů. Trefa do černého toreadora býčí šíje. Bingo pouťových radovánek Sophie Loren - to je on, jejích potulných štací, šampion. Slavobrána první noci udatnému únosci, kovbojskému milenci. ()
První příběh (Monicelli) je sice milý, ale chybí tomu nápad, většinou na místě a pak rychle dodělat. 3/5 ...Druhý točil Fellini a ze začátku mě nebavil. Darmo v hlavní roli vynikající Peppino De Filippo (podle mě nejlepší herecký výkon ,,večera,,), nedojali mě Felliniho nervové zhroucení při pohledech na krásu. Až najednou změnil styl snímání na fantasy-stický a byl to jiný svět. Takhle Fellini mě ještě nepřekvapil. 4,5/5 ...Třetí od Viscontiho s Romy Schneider, je na mě až příliš aristokraticky nasnímaný, navíc až na tu pointu jsou to jen kecy-kecy-kecy a nicnedělání. Více zaujali psy a kočky než herci a příběh. 2,5/5 ...Poslední film je od Vittorio De Sica a je absolutně o ničem. Nezaujme ani herecky, navíc podle mě zcela mimo je obsazení Sophie Lorenové, nic do toho nepřinesla, její roli by měla hrát Monica Vitti, která na tohle je jako stvořena. 2/5 ...... celkově 3/5 ()
Ve své době provokativní, dnes už jen rozpustilý, ale pořád svěží pohled na různé podoby vztahů mezi muži a ženami. Monicelli za lepší ***, Fellini za *****, Visconti a De Sica po čtyřech. Zbožňuju povídkové filmy – když se podaří, jsou jako hostina o více chodech, a tenhle se těm čtyřem Taliánům vyvedl obzvlášť. Tři a čtvrt hoďky uteče jako voda :-) ()
Jednotlivé povídky: Renzo a Luciana (MM)****, Pokušení (FF) **, Práce (LV) ***, Loterie (VDS) *****. ()
Renzo a Lucciana (Mario Monicelli): 80%, Pokušení dr. Antonia (Federico Fellini): 60%, Práce (Luchino Visconti): 80 %, Loterie (Vittorio de Sica): 90 %. Celkem: 78 % ()
Taliansky poviedkový film....Obrovský pojem v 60tych rokoch. Talianska realita a jej režiséri , tu sa stretli naj. hviezdy tých rokoch. Nezabudnuteľné ženské predstaviteľky - S. Loren v tých červených šatách je neskonalá... 75%. ()
Nejvíce mě bavila první a poslední povídka. První povídka o mladém, chudém manželském páru byla velmi milá s hrozně příjemnou atmosférou a sympatickou hlavní dvojicí. Druhá povídka byla nejzajímavější ale už méně zábavná. Třetí povídka mě už tak nebavila, ačkoliv atmosféru měla krásnou a Romy Schneider je dobrá herečka. Poslední povídka se Sophií byla velmi příjemná a vtipná. ()
Režijní klasikové se zmocnili krásného námětu, najali krásné herečky a výsledek stojí za to. ()
Čtyři velikáni italského filmu zpracovali 4 povídky, které pro svoji otevřenost (v oblasti sexu) měly být podle Carla Pontiho natolik skandální, že je cenzoři měli pustit do kina až v roce ´70. Carlo Ponti se naštěstí mýlil, takže již v roce 1962 se diváci mohli smát a přemýšlet. Osobně mám nejradi 3. a 4. povídku. Práci s Romy Schneider, která v dokonalých kostýmech od Coco Chanel je tak velkoryse snímána Luchinem Viscontim v interiérech, kde vše je pravé (dveře a nábytek byl dovezen z Viscontiho zámků). Její slavná striptýzová scéna v koupelně mě vždycky překvapuje svojí erotickou lehkostí, její slzy kanoucí po tváří mně zase vždycky zmrazí úsměv. Ten mi zase ale brzo na tváři vykouzlí Sophie Loren. Tahle loterie s úžasným vítězem Šlupkou, ta skutečně nemá chybu. Co musím navíc ocenit je starý dabing. Ten na filmu nic neubírá. ()
[3,5*] Jednotlivé poviedky (s hodnotením): 1. Renzo a Luciana: 2,5* Príbeh o ťažkostiach tajne zosobášeného páru, ktorý je oproti ostatným poviedkam spracovaný málo nápadito a málo odvážne. 2. Pokušenie dr. Antonia: 3,5* Felliniho poviedkou o jednom prehnanom moralistovi, hýriacou obrazotvornosťou, sa kvalita vyšvihla na úplne inú úroveň. 3. Práca: 3* Poviedka o potrestaní neverného manžela sa odohráva v luxusných priestoroch nejakého zámku a je silne založená na konverzácii. 4. Lotéria: 4* Najlepšia, poriadne bláznivá poviedka s dokonalou Sophiou Loren, ktorá je doslova sexuálnou bohyňou. Ako celok je film veľmi dobrý, škoda len slabšej prvej poviedky (Mario Monicelli mi ako jediný zo štvorice nič nehovorí a zrejme ani nedosahoval úroveň ostatných troch slávnych režisérov). ()
1. povídka (M.Monicelli) - 60%, 2. povídka (F.Fellini) - 70%, 3. povídka (L.Visconti) - 50%, 4. povídka (V.De Sica) - 70% ()
Vcelku jednoduché hodnocení, od nejlepšího k nejhoršímu: Loterie, Renzo a Lucciana, Pokušení dr. Antonia a nakonec Práce. ()
Nejvíce se mi líbila poslední povídka s loterií a sexy kolotočářskou kurvičkou Sophií Loren. Povídka od legendárního F. Felliniho o puritánském týpkovi, který vidí všude okolo sebe hřích a tak jednou zkrátka musí sexy Anita Ekberg sestoupit z billboardu a pořádně mu to vysvětlit se mi též líbila. Stejně tak, i když o trochu méně pak "Práce" o záletném manželovi a sexy R. Schneider, která se po dlouhém přemýšlení o vhodné práci "najde". Jediný první příběh mě moc nezaujal. Sice měl něco do sebe, ale u něj jsem se zkrátka nudil. ()
Za Sophii Loren v poslední povídce je to skoro na 5*. ()
Těžké rozhodování o hodnocení rozhodly dvě druhé povídky. Monicelliho povídka upoutala svým sociálním kontextem, kdy zaměstnavatel zakazuje práci vdaným ženám; v dnešní době kvetoucí pracovní diskriminace opět živé téma i u nás. Fellini zde opět dost experimentoval na hranici reality a surrealistických prvků, je zde zesměšněno měšťácké puritánství Itálie 60. let, ale Anitě Ekbergové není dán příliš velký prostor k vyniknutí. A tak "pětku" zachraňují povídky Viscontiho a De Sicova, upřímně jsem se už dlouho nezasmál zvláště povídce se S. Lorenovou, která si vydělávala na lepší příští svým tělem prostřednictvím pokoutných loterií na poutích. No, už jsem ve věku těch uslintaných dědků. Moc pěkně sehrané, třebaže Lorenová pro mě tak přitažlivá není. Zato Romy Schneiderová byla skutečně nádherná Středoevropanka a svou roli hraběnky, která po skandálu svého manžela se rozhodne pracovat tak, že bude přijímat svého manžela za peníze, sehrála ohromně s různými nuancemi od ztrápenosti, přes ironii až po prohnanost... Shodou okolností, T. Milliana jsem viděl o den dřív ve zcela jiné roli ve filmu Píseň ohlašuje pomstu. I on zde hraje ve zcela jiné herecké poloze než v roli cangaceira. ()