Velký šéf

Typicky bláznivá francouzská komedie v režii Gérarda Oury. Jejich způsob humoru je jedinečný a nenapodobitelný. Takové gagy, honičky v autech, šílené dialogy, loupeže a absurdní scény umí jen Frantíci. Navíc Belmondo je kultař a sympaťák a s Bourvilem tvoří fakt srandovní dvojku. Soundtrack mého velkého oblíbence Georgese Delerue jede na plný pecky a píseň The brain se stala jednoznačným hitem. Nelze nezmínit opět geniální tehdejší český dabing, tolik postav a každý hlas výborný český herec nebo herečka. A Jan Tříska byl asi opravdu nejlepší představitel Belmonda. (06.01.2019)

Být to kratší, možná by to bylo i za víc. To ale není jediná vada tohoto filmu. Nechci kritizovat, pobavil jsem se, ale chyby to má a některé jsou i docela zásadní. Především mě mrzelo, že tvůrci víc nevyužili tu hlavu Davida Nivena, vždyť je to skvělý handicap. Některé scény jsou dlouhé a jak jsem již říkal, zkrácení by rozhodně nebylo na škodu. Jinak první polovina byla parádní, plná gagů a velmi vtipných scén (třeba ta památná v bazénu). Druhá polovina změnila tempo, krapínek zvážněla a už to prostě nemělo ten šmrnc. Ale jinak paráda - Tříska je opravdu geniální (v dabingu) a Belmondovi, Bourvilovi, Nivenovi a Wallachovi to spolu šlape jako hodinky (tyhle herecké extratřídy to spolu opravdu rozbalily na výbornou). Pokud jde o Gérarda Ouryho, ten mě nikdy nezklamal, ale pravda je, že tohle je asi jeho nejslabší film. Bourvil už s Funésem nebo Eso es, to už je jiná třída. Přesto ale příjemná komedie, kterou nehodlám zatracovat. 75%. (11.10.2014)

Oury už natočil lepší komedie, ale pořád se kvalitativně jedná o parník převyšující ostatní komediální produkci, především tu francouzskou. Hodně se mi líbila povaha jednotlivých scén podle toho, kdo v ní zrovna vystupoval (Nivenova britská uměřenost, Wallachova "italská" expresivita a Belmondovo eskamotérství), jakož i jednotlivé konfrontace mezi hlavními postavami. (26.06.2013)

Úvodní píseň se jmenuje The Brain (Bof Le Cerveau) od americké kapely American Breed, vystupující v letech 1962–1970. Další píseň která ve filmu zazní se jmenuje  Cento giorni a zpívá ji Caterina Caselli.***************** Ještě jednou a lépe :-) Polyesterová replika Sochy Svobody, více než 13 metrů vysoká a více než tři tuny vážící , měla být po natáčení zničena. Zachránil ji otec hlavního aktéra, sochař Paul Belmondo. V té době kontaktoval svého přítele André Marie, starostu Barentinu severně od Rouenu. André Marie udělal ze svého města skanzen. Po městě je rozeseto mnoho soch.  Společnost Gaumont International souhlasí s darováním sochy městu Barentin. Sochu přijali  21. srpna 1969, ale své konečné místo našla až v roce 1990, uprostřed kruhového objezdu obchodního centra Mesnil-Roux. Od té doby prošla řadou restaurátorských a konsolidačních prací.  V 80. letech učinili dělníci zodpovědní za konsolidaci základny "staré dámy" podivný objev: v podstavci sochy zůstaly uvízlé stovky padělaných bankovek, pozůstatky natáčení slavné scény v přístavu Le Havre. (27.11.2016)

V rámci objektivity musím konstatovat, že snímek je vzhledem k zubu času nejlépe použitelný jako vedlejší rozptylová činnost - k žehlení, společenským hrám i odvedení pozornosti při návštěvách příbuzenstva a podobných zážitkových kratochvil... a to ještě za předpokladu, že jej nevidíte prvně, můžete tak efektivně rozdělovat svou pozornost. (09.02.2024)