Ginger e Fred
Ginger et Fred
Ginger und Fred
Ginger & Fred
Ginger a Fred
Ginger and Fred
Ginger and Fred
Obsahy(1)
Bývalý pár varietních tanečníků, jejichž nejznámějším číslem byla imitace slavné muzikálové dvojce Ginger Rogersové a Freda Astaira, se potkává po více než dvaceti letech, aby vystoupil v televizní show spolu s jinými imitátory. Během přímého přenosu dojde k výpadku elektrického proudu, což umožní protagonistům zavzpomínat na časy zašlé slávy a na svět, ve kterém bylo vše pomalejší a mnohem skutečnější. (Levné knihy)
(více)Recenze (63)
Felliniho nostalgický snímek o páru dvou tanečníků, kteří ještě jednou po mnoha letech přijali nabídku znovu vystoupit na pódiu, není jenom obyčejným nostalgickým filmem se zamýšlením se nad časem, stářím a životem. Je také nadčasovou satirou na stále víc upadající úroveň laciných televizních estrád a masového média televize. Nemůžu říct, že bych byl z Ginger a Freda vyloženě nadšený, délka přes dvě hodiny na mě působila nejednou zdlouhavě a čím dál víc mi začíná být jasné, že chvilka, kdy Fellini natočil své geniální podobenství Zkouška orchestru (1978) bez hluchých míst a bez zbytečného natahování v pouhých 70ti minutách, přišla na něj holt asi jednou v životě a jinak si Fellini stopáž svých povětšinou hodně dlouhých filmů nedokázal uhlídat. Na druhé straně musím říct, že celý ten příběh dvou tanečníků a jejich společného dne od setkání v hotelu, přes cestu autobusem, dění v televizním zákulisí až po události na pódiu a zakončení má moc pěknou atmosféru a přes tu délku i výskyt slabších míst se mi sledoval příjemně. Určitě i díky oběma slavným hercům, kterým pokročilý věk rozhodně neubral na šarmu (spíše řekl bych naopak) a podali nesmírně podmanivé výkony. A pokud máte tu správnou naladu na komedii spíše komorní, pomalou až zádumčivou, založenou více na poetice, než na ději (a já tu náladu naštěstí měl), můžete si i přes drobné výhrady odnést z filmu pěkný zážitek. [75%] ()
Ten Fellini mi prostě nesedí. Já nevím proč ale u jeho filmů se bezmezně nudím. Herci jsou skvělí ale film mě prostě nechytl. Všem milovníkům tohoto režiséra se omlouvám ale více dát opravdu nemohu. ()
Že Fellini není moje krevní skupina, opakuju poměrně často. Teď ale půjdu do sebe a už to říkat nebudu (ono těch filmů, které bych chtěl vidět, je tolik, že může jednoho Itala s klidem vynechat). Je to mimochodem můj teprve 4. film od mistra. Obrovské panoptikum, Babylon, blázinec, a nuda, nuda, dvouhodinová nuda. Kdyby se nestavělo na dvou důchodcích, a jejich postavy byly jen použity pro stavbu příběhu kolem televize, asi by mělo jinej drajv. Jako kritiku, nebo reflexi, nebo prostě pohled do zákulisí televarieté by to mohlo být fajn. Tohle je unylé, smutné, polotrapné, a ani 80 dabérů, které Olga Walló ke spolupráci přizvala, to nezachrání. ()
Všem se omlouvám, ale tohle se opravdu nedalo... - 17. 2. 2011 - 5% ()
Edecco a voi...., je tentoraz špeciálnou vianočnou reláciou, uvádzajúcou pod patronátom talianskej televízie, účinkujúcich, ktorí imitujú "slávne osobnosti", medzi ktorými sa taktiež zrovna nachádzajú i Amelia Bonettová a Pippo Botticella, napodobňujúci naprosto legendárny, tanečný tandem v podobe Ginger Rogersovej & Freda Astaira, z čoho následne vznikol i názov tohto felliniovského projektu s titulom Ginger e Fred, situovaného do roku môjho narodenia. • Talianskymi obmenami na tento vskutku známy, hollywoodsky párik z 30. rokov, sú tentokrát Giulietta Masinová a Marcello Ma(e)stroianni, ktorí síce podali dosť zaujímavé, herecké prejavy, no oproti množstvu ďalších vystupujúcich, sa mi tak trochu predsa zdalo, že boli mierne odsunutými len na vedľajšiu koľaj, a tak „niekedy menej znamená viac”, čím mám práve teraz na mysli najmä to, že namiesto mnohých „štatistov”, objavujúcich sa pred kamerami v podaní dvoch hlavných kameramanov Tonina Delli Colliho a Ennioa Guarnieriho, sa mal FEDERICO Fellini, predovšetkým najviac zamerať iba na Giuliettu, ktorá mimochodom ešte „vrtieť bokmi” vôbec nezabudla, aj keď samozrejme to už dávno nie je to, čo to bolo v mojich obľúbených Cabiriiných nociach, spred takmer 30 rokov, pánečku, tak na to spomínam neustále, a automaticky tiež i na Marcella, ktorému stále nechýbala potrebná charizma, tak vtedy by som snímke určite udelil o minimálne jeden stupeň vyššiu známku! • I napriek určitým výhradám, sa to vidieť oplatí, keďže každý, nový film s Mastroiannim, je pre mňa zakaždým veľká UDALOSŤ, i keď nie vždy je hotový výsledok podľa mojich predstáv. ()
Režisérů, kteří mají co říci ale neví jak je hodně, rutinérů, kteří sice nemají co říci, ale zato to umí profesionálně natočit také, mistrů, kteří ví co chtějí sdělit a umí to i profesionálně podat je jenom pár a Fellini je nepochybně jedním z nich... Ginger a Fred to dokazuje naprosto přesvědčivě, počínaje skvěle vybranými herci, přes dokonale promyšlený a vybroušený scénář až po práci s atmosférou, hudbou, ruchy... Skutečně zde nenacházím jediné hluché místečko, nic nadbytečného, žádnou vatu či oslí můstek. Také je tu dobře vidět, že základem filmového řemesla je hluboké a přesvědčivé psychologické prokreslení jednotlivých postav. Všechno ostatní je až na druhém místě... Mnohovrstevnatý, křehký příběh dvou stárnoucích lidí je stejně hluboký, živý a přesvědčivý jako pitoreskní, sarkastický, drobnokresebný popis pitomé televizní zábavy. Film přitom netrpí mnohomluvností, či rozpolceností. Naopak, zmíněné dvě základní složky se skvěle doplňují. Komično se potkává s poetičností, nadsázka s pravdou a sarkasmus s hlubokým porozuměním aniž by jedna snižovala účinnost té druhé... Filmový skvost... ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 9.7.1989 (2.1.2012) ()
Roztomilá komédia, občas trošku trpká, občas trochu smutná, ale v konečnom dôsledku zábavná a ukazujúca, že nikdy nieje neskoro. ()
Felliniho sentimentalni rozlucka s jeho dvornimi herci - Giulietta Masina a Marcello Mastroianni. Paradoxni je, ze oba jsou v techto rolich sympatictejsi, nez za celou jejich dlouhou spolupracujici karieru. Masina vypadala jako tetka uz asi i ve 20ti, takze kdyz hraje skutecne babku, tak se na svou roli konecne hodi a Mastroianniho italsky fesak v predchozich Felliniho filmech mi je taky extra protivny, takze kdyz hraje senilniho dedka, je to naprosto idealni. Celkove vzato se to docela tahne, ale ta duchodecka senilita ve filmech vzdycky zafunguje. Umelecky par se tesne pred smrti po 30ti letech schazi aby zavzpominali na svou zaslou slavu. 5/10 ()
Fellini opět stvořil působivý snímek a svět sám pro sebe, i když stále bych raději sledoval vztah a dialogy ústřední dvojice než bizarní svět spodiny showbyznisu kolem nich. Satyrický rozměr vyžívající se v pokleslých motivech a číslech (ovšem již ne tak temperamentně a živě, jak by se dalo od italského mistra čekat) bohužel značně zastínil skvěle ztvárněnou hlavní dvojici a její osud a prožitek vyznívá značně zkratkovitě a nekoherentně, avšak přesto v závěrečném loučení přeci jen silně působí silné podtóny, které se podařilo za předchozí dvě hodiny vyvolat. Už díky nim je snímek stále velmi pozoruhodné a hořkosladké dílo. ()
Koncert dvou nezapomenutelných italských filmových hvězd Guilietty MASINOVÉ a Marcella MASTROIANNIHO. Něco tak úžasného mohl stvořit pouze Federico FELLINI. ()
Jednim slovem: SQUELE!!! ()
Giulietta Masina je jedinečná a Marcello Mastroianni pevní herec divadla svět. A Federico Fellini? Tohle je právě to, co umí nejlépe. Ten, kdo váhá, zda vystoupení bude nebo ne, nemusí. Dočká se ho plnou měrou. A pro všechny: nezapomnutelný film, skutečný tanec na rozloučenou. ()
Blbě se to hodnotí. Na jednu stranu je ten film velmi chytrý a má co říct o stáří, televizi, apod. Jenže můj dojem z toho filmu se měnil s každou scénou. Fellini ve svých posledních filmech kašle na děj a věnuje se především poetice. Ginger a Fred není výjimkou a protože mě Felliniho poetika ne vždy okouzlí, tady jsem to měl jak na houpačce. Některé scénky se mi líbily svojí poetičností, jiné jsou humorné, ale pak jsou tu ty, co jen otravují a nudí. A těch bylo obzvlášť v prostřední části dost. I tak to má ale povedený začátek a konec a Giulietta Masina působí kouzelně i v tolika letech (charizmatem, ne krásou, abych tady náhodou nebyl označen za gerontofila), ale celkový dojem z toho nemám tak silný, jako třeba z Amarcordu. Váhal jsem mezi silnými 3* a slabými 4*, ale nakonec přistoupím k druhé variantě a to jen kvůli chytrému přesahu. Ten třeba v Interview naprosto chybí. Slabé 4* ()
44. Zlatý Glóbus za rok 1986 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Itálie ()
I přes svoji posmutnělost příjemná nostalgická komedie, která je mnohem veselejším zážitkem než ono konverzační klišé - tj. hudrování o tom, jak je škoda, že se staré časy už nedají vrátit (je to vlastně i můj zlozvyk, takže opět bodám do vlastního úlu). Pokud se někdy v běžné konverzaci dojdete k tomuhle tématu, určitě ho odkažte na toto dílo. Zesměšnění televizního průmyslu je sice dost zřetelné, a nutno uznat, že skutečně nadčasové, ale já jsem osobně kritickou rovinu snímku vnímal z více obecnějšího hlediska - mluví se tu i o píšící části médií, inzercích všeho druhu, stejně tak své výtky Fellini řekl pomocí symbolů (kontrast tuctové hudby osmdesátých let kontra starosvětsky elegantní Giulietta Massina), takže bych se nezaměřoval jen na tu "kouzelnou skříňku". Pro mě ale onu přidanou hodnotu má tento film spíše v podobě úvodem zmíněných vzpomínek a neodvratného, byť ne zrovna chtěného konce kariéry. A se Sunset Boulevardem bych zrovna moc nesrovnával, Wilderův snímek je totiž tvrdě útočný, zatímco tenhle se nese na klidných vlnách. 90% ()
Neumim si predstavit lepsiho rezisera, ktery by tento namet zpracoval lepe jak Fellini. Hodne zajimava sonda do povrchniho sveta televizni kultury a lidi, kteri se toci v showbyznysu. Postavy, ktere nepotkavate kazdy den. Jednotlive sceny jsou velmi dobre, lec celkove to uplne na pribehu nestoji. ()
Jedna z nejlepších satir na ubíjející konzumnost televize. Zatímco každotýdenní výprava do kina je určitá aktivita, televize chrlí program 24 hodin denně - občas kvalitu, ale jinak jenom šunt. A tak se skuteční tanečníci se svou noblesou dostanou mezi osazenstvo, které by dnes zaplnilo několik reality show. Felllini prokazuje každou scénou své mistrovství. ()
Jen takový detail – i v té nejbláznivější vřavě kamera staromilsky stojí na místě a kouká, jak se to před ní mele. U filmu z téhož roku jako Vetřelci nebo Top Gun je to stejně dojemný závan jiné doby jako šediváčci Giulietta s Marcellem. Kolotočářské zákulisí osmdesátkové televizní estrády připomíná dnešní SuperStary a Talenty tak moc, že to ani k smíchu není, ale pro mě je Ginger a Fred víc o plynoucím čase a o tom, co s člověkem v životě zůstává a co pomíjí. ()
Ako povedal sám Fellini, televízia sa už stala súčasťou nášho života a ja tento film vnímam ako zamyslenie sa nad súčastnou nízkou úrovňou televízie a reklamy v protiklade s autentickosťou, úprimnosťou Ginger a Freda. ()