Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Na počátku 60. let měl za sebou Federico Fellini osm a půl filmu (ta "půlka" se vztahuje k filmu Boccaccio 70, u něhož se o režii dělil s V. De Sicou, M. Monicellim a L. Viscontim). A taky velkou tvůrčí krizi. Paradoxně právě ta mu pomohla k dalšímu triumfu: vypovídal se z ní totiž ve filmu 8 1/2 (1963) tak originálně a působivě, že mu vynesla v roce 1964 Oscara za Nejlepší cizojazyčný film. V příštím roce byla uvedena ještě Giulietta a duchové.

Satyrikon (1968) natočil Fellini podle fragmentů antického románu Gaia Petronia Arbitera. Na scénáři s ním spolupracoval nový "člen týmu", Bernardino Zapponi, který je podepsán i pod filmy jiných režisérů (Nová strašidla, Horalka).
V osobité alegorii lze najít jak prvky společné s obrazem společnosti v Sladkém životě, tak velké výtvarné vize jako v pozdějším filmu Roma. Jakási starověká road movie o putování mladíků Encolpia a Ascylta nás provádí v prvním plánu zároveň surrealisticky i často až naturalisticky viděným antickým světem hostin, orgií, úchylek a výstředností, v druhém pak oťukává skryté oblasti lidské mysli. Bortící se hodnoty římského impéria symbolizovaného zříceným obrovským nevěstincem, zvrácené hodnoty, únik před novým tyranem do neznáma na moře... Felliniho Satyrikon překypuje obrazy a významy, na rozdíl od předcházející tvorby je nezakrývaně stylizovaný v hereckém projevu i ve výpravě (z velké části natáčený výjimečně v ateliérech, podle skic samotného režiséra).

Satyrikon je první z trojice velkých dobových fresek (ony druhé dvě jsou Casanova Federica Felliniho (1976), A loď pluje (1983) - a zahájil tak režisérovo druhé tvůrčí období. Byl nominován na Oscara za Nejlepší režii. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (95)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Prekvapivo mi tie takmer dve a pol hodiny ubehli veľmi rýchlo. Road movie nemusí byť priťažlivá iba na kabriolete na Route 66, niekedy postačia aj vlastné nohy a hlboká minulosť. Fellini tu síce dal priestor pre vlastnú fantáziu, výsledok mi ale pripadal celkom umiernený a negýčový. Hlavné postavy nie sú žiadne mäkkýše, ak je treba, tak zavraždia aj nevinného v záujme dosiahnutia vlastného cieľa. Antický svet je vykreslený ako svet bez akýchkoľvek morálnych hodnôt a úpadok morálky asi ani nemohol nastať, pretože tu žiadna morálka nikdy nebola. Takže áno, Satyricon bol aj v dobe uvedenia aktuálny a je aj dnes, ak to tak Fellini myslel. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Federico Fellini v Satyrikonu tak trochu připomíná slovutného boháče Trimalchiona z Petroniovy předlohy. Maestro Fellini je nadán velkým bohatstvím filmového vidění a v tomto snímku jej kolem sebe rozhazuje jako marnivý boháč ve formě tak opulentní, přeplácané, přestylizované, že divák je brzy doslova a do písmene přežrán. Na velmi volný narativní rámec (vpodstatě jen proud obrazů nesvazovaných přílišnou kauzalitou) je zkušený "felliniovec" zvyklý, ale v Satyrikonu jako by tomu chybělo jednotící vyznění, ten silný symbolický podtext, který sváže zdánlivě diskrepantní. Tok mytologických historek se valí umocněn již zmíněným vizuálním obžerstvím, zmítá divákem v bizarním světě rozkladu a morální perverze a stále více má tendenci otupovat smysly a zcela zahladit sílu úvodních sekvencí. V nich se zdá být Satyrikon výpovědí nejen o konci Říma, ale i o rozkladu naší civilizace, typicky syrovou a působivou. Postupem času však myšlenková linie vadne pod bičem nedostatku autocenzury a stále perverznějších vizí. Co připočítat Satyrikonu k dobru? Tak třeba výtečně zfilmovanou hostinu u Trimalchiona. Zbytečně neohlazené hrany antické estetiky a sexuality. Samozřejmě též felliniovskou obrazotvornost, byť její míra překračuje únosnost. Tahle satyrizující erotická freska jednoho údobí a "příběhu" lidských pudů prostě až příliš překypuje barvami a snahou o vizuální exkluzivitu za každou cenu. V přívalu ječivých zvuků a barevných kaskád se ztrácí nitro. Ale možná i to je součástí výpovědi Satyrikonu. Nicméně rozhodně se nejedná o Felliniho vrchol... ()

Reklama

ad 

všechny recenze uživatele

Sugestivní obraz lidské společnosti těsně před definitivním pádem a zánikem. Portrét lidstva, kde je každý druhý člověk blázen, nebo alespoň nebezpečné zvíře. Svět se díky celkové stylizaci podobá peklu a všechny postavy ztratily jakékoli morální zábrany. Komplexní vize, jejíž obrazová stylizace je rovna jakémukoli malířskému dílu... Na druhou stranu je ale film natolik ulítlý, působivý a... nesmlouvavý, že bude dlouho trvat, než si tento netriviální zažitek dopřeji znovu... ()

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Další delikatesa z Felliniho „jídelníčku“ jen pro opravdové fajnšmekry. Na sobotní pozdní večer nic lepšího. Pokud vás ovšem podobně laděné filmy dokáží udržet při životě a neusnete u nich. Pomalé tempo a kolísavá atmosféra totiž dali dost zabrat i mě samotnému. Nic extra zvráceného však v žádném případě nečekejte – no možná na tehdejší dobu to mnozí odsuzovali, ale dnes už nad tím mnozí ohrnou nos. Režisérova vize antického románu proběhla v dosti poklidném duchu a pokud již divák zná některé jeho předešlé kousky, věděl dopředu, že jej zde čeká kupa lehce bizarních situací, naoko perverzních momentů a těžce stravitelných hereckých výkonů. Přehlídka honosných „orgií“, divadelních vystoupení, erotického jiskření, homosexuálních herců – to vše se dá překousnout – ovšem zbytečně přepálená stopáž je již horší. Nicméně budu hodnotit lepším průměrem. 60% ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

S Fellinim se ne vždy potkáváme, jeho tvorba je obtěžkána spoustou filmové ukecanosti, která příběh zhutňuje a činí ho tak těžko stravitelným. Vrstvení barevitých obrazů na sebe způsobí, že je divák sice nasycen barvou, ale nepamatuje si jediný obraz. Hodně záleží na rozpoložení diváka a jeho schopností na tuto složitost přistoupit. Mnohem sofistikovaněji to vyjádřili kolegové Marigold a gudaulin. ()

Galerie (83)

Zajímavosti (8)

  • Ve filmu hraje i čeká herečka a zpěvačka žijící svého času v Itálii, Marie Párová. (M.B)
  • Gian Luigi Polidoro si název Satyricon pro svůj film nechal zapsat jako první. Federico Fellini usiloval o totéž, ale prohrál. Jeho film byl pak uveden jako "Felliniho Satyricon". (džanik)
  • Na otázku, proč obě hlavní role hrají cizinci a ne Italové, Federico Fellini odpověděl: "Protože v Itálii nemáme žádné homosexuály.“ (džanik)

Reklama

Reklama