Zoufalci

Silné v detailoch, nedotiahnuté v celku. Sú zúfalí, pretože sú single? Sú zúfalí, pretože sú v Prahe? Sú zúfalí, pretože čo??? Vyjma manželky (Simony Babčákovej) som nikomu inému zúfalstvo neveril, nepochopil som, z čoho vychádza, nevidel som jediný dovod. Nič som sa o "hrdinoch" nedozvedel, vobec neviem, prečo sa stretávali, ani náznak chémie a skutočného priateľstva a i pre to mi záverečná časť a odkaz na Moodyssonovo Together prišla trocha ako scenáristická bezmocnosť. Chcípactvo ako alibizmus, chcípactvo ako zrkadlo nudy seba so sebou, chcípactvo ako odraz (obraz) doby ? Napriek všetkému napísanému, som rád, že som si zabilancoval. (A) že som úplne iný..Mimochodom, k čomu tie nekonečné makrodetaily ?! (25.11.2009)

2007 - PUSINKY, r. Karin Babinská. 2008 - KULIČKY, r. Olga Dabrowská, 2009 - ZOUFALCI, r. Jitka Rudolfová. Zdá se, že vedle mladé generace filmových tvůrců, u nichž je styl nositelem významu a výpovědní hodnoty (Najbrt, Sláma, Ševčík), se v české polistopadové kinematografii objevuje linie mladých tvůrkyň, které dokončily či dokončují studium na FAMU a jde jim především o postihnutí mentality různých generací. Zatímco Babinská a Dabrowská ve svých debutech hledaly suverénní formální výraz, což na druhou stranu ale korespondovalo s tématy jejích snímků, Rudolfová se představila formálně svébytnou prvotinou, u níž je ale problém někde jinde. Stylistická preciznost, kdy vyniká především práce se zvukem, jeho zdroji a "asociativní" montáž, spolu s vyprávěním s nespolehlivými flashforwardy pro mnohé diváky zastře vykonstruovanost, diváckou podbízivost a lživost toho, o čem se vypráví. ZOUFALCI nemají trojrozměrné, živoucí a skutečně dýchající postavy, nýbrž několik sociologických typů a karikatur (existuje český film, který mj. tematizuje homosexualitu a přitom postava gaye NEodpovídá pouze heteronormativní představě?), na nichž se demonstruje jednoduchá teze vyjádřena již na plakátech věnovaných konkrétním figurkám. Na místo toho, aby se o mentalitě lidí v určitém věku něco sdělilo, zde máme sled divácky vděčných scének na určitá témata - tloustnutí, alkohol, přiznání homosexuality rodiči, výlety s bývalým přítelem ad. Film tak neříká něco o generaci třicátníků, ale spíš prozrazuje mnohé o divácích, kteří se s takovými chcípáčky cestujícími z města ztotožní. A postavit jeden polistopadový trend v české kinematografii, tj. cestu z města, na hlavu tím, že posílím jiný, tj. chcípáčkovství, mi přijde jako vytloukání klínu klínem. Přestože je Rudolfová žačkou Věry Chytilové a v ZOUFALCÍCH odkazuje na DĚDICTVÍ a HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, má bohužel blíž k pozérskosti jednoho z představitelů některými novináři vykonstruované "nové nové vlny 90. let" - Davidu Ondříčkovi. 5/10 (14.11.2009)

Docela jsem se zapotil. Jen nevím, jestli za to může moje angína nebo banda zoufalců. Nemám rád přesně tenhle typ paskvilů, které jsou někde na hraně mezi filmem a dokumentem. Ono vlastně se vším, co je někde mezi, bývá kříž. Jedinou výjimku svírají dámská stehna, čemuž se ovšem Zoufalci ani náhodou nepřiblížili. (24.07.2013)

Rudolfova se svou celovecerni prvotinou ukazala, ze je celkem schopna reziserka, ve filmu ukazala nekolik dobrych napadu. Potesi i neokoukani herci, i kdyz zde si nejsem jisty, zda za to nemuze spise nezname jmeno reziserky. Film pojednava o lidech meho veku, kteri resi nebo neresi sve cetne problemy. Namet tedy neni nicim originalni, postavy nezajimave, dialogy mnohdy vyumelkovane. Nejvetsi minus vsak davam, ze me Zoufalci vedli k zoufale nude. Dalsi z nekonecne rady ceskych filmu, na ktere clovek rychle zapomene... (20.06.2011)

Zvedám hodnocení, na podruhé se mi Zoufalci líbí mnohem víc. Jednak je fajn vidět mladou partičku z dejvického divadla, kterou jsem v roce 2009 příliš neznala a za další, Jitka Rudolfová si u mě udělala očko krásnou pohádkou, čili jsem na ni lépe naladěná, než před lety. Domnívám se, že prvně film u diváků trošku "dojel" na mnoho neokoukaných tváří, přičemž ale vůbec není špatný. :) (18.09.2019)