Zoufalci

Zajímavej film, velmi podobnej snímku Děti noci (2008). K tom se dostanu ještě pozdějc. K filmu mam dost poznámek... Prostě je to film o šesti lidech z Jablonce, kteří se z různejch důvodů přestěhovali do Prahy. Nutno poznamenat, že ne všichni maj stejně prostoru, jedna postava je tam zcela navíc například. Humorné chvíle jsou fajn a hlavně ve všech těch šílenejch scénách jsou to opravdové momenty oddechu. Bylo by fajn, kdyby takovej byl celej film. Prostě pořád si kladu otázku, proč na ten film koukat. Snad jen abychom se přesvědčili, že na tom nejsme tak špatně, protože anti-hrdinové filmu jsou na tom ještě hůř? Komu ho doporučit? Snad jen těm třicátníkům no... Ten námět sám o sobě je dost zajímavej, lidi, který věděli, že po maturitě půjdou na vysokou, ale pak se ztratili a nevěděj, co si počít se životem..no je to zajímavý a už jen proto, by si to zasloužilo lepší příběh. "Příběh" totiž končí pesimisticky a vyznívá dost do ztracena. Anti-hrdinové filmu navíc dokonale dostojej názvu filmu, protože se nepoučí ze svých chyb, opravdoví Zoufalci. No a k těm Dětem noci. Tohle skoro vyznívá jako pokračování. Děti noci nevěděli, co se sebou, ale závěr vyzníval spíše optimisticky: záchranu lze hledat ve vztahu, v přátelství. Zoufalci působí jako pokračování po deseti letech, kdy se anti-hrdinům rozpadají jejich dlouholeté vztahy a manželství a ukazuje se, že právě tyto nepovedené vztahy jsou příčinou nespokojenosti. Proto také jeden z nejsympatičtějších Zoufalců, homosexuál Tonda, nic takového neprožívá, protože žádnej vztah s nikým neudržuje. (18.11.2009)

Myslím, že nemá cenu filmu něco vytýkat, protože je podle mě přesně takový, jaký ho chtěla slečna režisérka mít. Svoje (spokojené) diváky si určitě najde, já ale Zoufalce vnímám jen jako nekonečný sled epizod(ek) party obyčejných (až plochých) postav. Toho času nelituji, znova bych už na to ale nešel. (07.03.2010)

Na Zoufalce jsem se chystal v době jejich premiéry do kina, nalákán trailerem, který sliboval po dlouhé době film s ambicemi generační výpovědi o vzorku současných třicátníků, ke kterým mám velmi blízko. K filmu jsem se však dostal až po dvou letech na obrazovce České televize, a možná je tomu tak dobře, protože televize milosrdně zakryje některé nedostatky, na které bych byl v kině citlivější. Zoufalce hodnotím velmi kladně - s přihlédnutím k faktu, že je to absolventský film. Je to snímek, který funguje překvapivě dobře jako formálně originální komedie i jako jistá sociologická sonda. Druzí Samotáři to sice nejsou (a asi ani být neměli), ale u mě spokojenost. Respekt k Simoně Babčákové, je to opravdu skvělá herečka a hlavní hvězda tohoto filmu. Věřím tomu, že řada vlastností postav je odpozorovaná z reálu a že by se ve filmu našly i nějaké ty autobiografické motivy ze života režisérky (Jitka Rudolfová pochází z Jablonce nad Nisou, stejně jako všechny postavy Zoufalců). Film je to místy až nepříjemně realistický, místy velmi vtipný, sem tam i žinantní a sem tam něco zaskřípe, ale celkově spokojené 4*. Těším se, s čím přijde Jitka Rudolfová příště - držím palce ;) (19.06.2011)

(Obsahuje možné spoilery). Další nejisté, i když velice dobře natočené rozkročení – mezi lehkovážnou stylizací a výpovědí, mezi humorem a upřímnou frustrací. Pohodlným zvolením kompromisu nemají Zoufalci ani na chvíli šanci naplno bodovat ani na jedné z obou front, natož aby měli tvůrci dostatek umu k jejich svázání a schopnost skutečně vyprávět. Naštěstí mají Zoufalci svižnou, nápaditou a profesionální formu v čele s chytře řešenými voiceovery, výborným střihem a náladově vytříbenou hudbou, což sledování vyzdvihuje na více než snesitelný, vlastně docela příjemný level. Ne vždy však jednotlivé aspekty formy dopadnou na správnou půdu (záměrná humorně-epizodická skladba je kamenem úrazu ve vážné rovině, přesněji v momentě finálního emocionálního zlomu postav, který nastává v přesně daném sledu, v jakém jsme si doposud zvykli postavy groteskně po přesně určenou stopáž vídat, čímž vyznívá značně schematicky a zkratkovitě), případně je tvůrci neumí správně použít. To je třeba příklad průběžných prostřihů zpět do fáze plánování, jejíž vyústění se nakonec prokáže býti nespolehlivým. Tento dějový oblouk mohl vlastními chybami zocelené postavy nemilosrdně vrhnout zpět na startovní čáru a divákovi tak naservírovat podvratnou deziluzi z nepříjemného zjištění, že dospíváme mnohem víc v našich představách než ve skutečnosti. Zdůrazňuji „mohl“, protože postavy jsou jen dobře obsazené karikatury určitých typů, stejně tak jejich problémy a za celou stopáž u nich k žádnému vývoji, natož prozření nedojde, čímž nemá nevyzrálost postav žádné dramaturgické opodstatnění a onen zvrat pro film, pro jeho postavy ani pro diváka zhola žádný význam. (23. Finále Plzeň - 22.4.10) (29.04.2010)

Být to odkudkoliv jinud, asi snížím na 3 hvězdičky, ale jelikož tohle dílko vzniklo v ČR, tuplem s takovým kvalitním obsazením. Tady se casting skutečně zadařil, ani jedna z postav nepřehrává, vše vyznívá až děsivě přirozeně a realisticky. Dále se hodí připomenout docela dobře karikované osobnosti, které sice neprojdou nějakým větším charakterním vývojem, ale jejich tápání životem se sleduje dobře, protože "divák je na tom ještě dobře". Co se týče chybek, tak to je mnou dosud nepochopená snaha nových českých filmů všude cpát pseudo indie rock i do scén, kam se jasně nehodí. Nebo taky lehká stagnace a neustále balancování na hraně generační výpovědi a zábavné karikatury. Ale to by si měl asi každý přehodnotit podle sebe. A abych nekončil úplně negativně, potěšilo mě, že ani nepřátelé či rozvraceči ústředních "zoufalců" nejsou úplně špatní a naopak i zoufalci mají své chyby. V průběhu té věty jsem se rozhodl, že dobrým argumentem nezakončím, imaginaci druhé půlky filmu jsem bohužel odhadnul hned zkraje. Slabší, přesto stále dobře koukatelné 4 hvězdičky. (23.06.2010)