Zoufalci

Přiznám se, že jsem čekal něco mnohem horšího, než čeho se mi dostalo. Byl jsem připravený na všechno, ale dá se říci, že jsem byl nakonec velice příjemně překvapený touto sondou do života šesti třicátníků, kteří z nejrůznějších příčin nejsou spokojeni se svým životem. Pokud tomuto filmu něco opravdu hodně pomáhá, tak jsou to méně známí herci, kteří to ale dokážou utáhnout a mnozí z nich hráli až překvapivě dobře. Nejvíce mě asi zaujal Václav Neužil, kterého jsem zaregistroval už v seriálu Zázraky života. Ten ve filmu Zoufalci podává velice zajímavý výkon a jeho role věčného studenta, který už devět let studuje vysokou školu a právě vylétl od další zkoušky, pro mě asi zůstane nadlouho nezapomenutelná. Ale kouzelná je samozřejmě i Simona Babčáková v roli nespokojené manželky a matky, a její manžel, to je kapitola sama pro sebe, pokud mě na tomto filmu něco rozesmívalo, pak to byl právě její manžel. Tito dva herci (Bačáková a Neužil) mi v tomto filmu přišli nejvýraznější, ale samozřejmě i ostatní herci své party dokázali zvládnout a já jsem jen rád, že tenhle film nedopadl tak špatně, jak jsem se zpočátku po některých zklamaných až naštvaných diváckých reakcích obával. Já jsem se skoro vůbec nenudil a docela rychle mi to uteklo, takže rozhodně nehodlám hodnotit tenhle snímek nijak špatně, Podle mého názoru se jedná o mírný nadprůměr, takže je to za 70%, neboli za tři hvězdy. (30.07.2010)

Takoví civilnější a méně vystajlovaní Samotáři, což však v žádném případě neznamená, že by mě to sralo o něco méně. Spíš naopak. I když natočené i zahrané je to na zdejší poměry nadstandardně, nějak se nemůžu s tímhle analyzováním asociálních buzniček a neperspektivních samiček mimo hlavní kolej sžít. Nevím, co je na takových lidech natolik zajímavého, abych 102 minut sledoval jejich neschopnost a směšnost bez jakékoli katarze. Ale jen opakuju, na současný český film slušné. (28.10.2010)

Stále nevyrovnaní "samotáři" ve své další etapě života rozehrávající rošády pod žižkovskou věží. Nejsmutnější na tom je, že se čím dál tím častěji setkávám s podobným "pseudointelektuálním" smýšlením prezentovaným v Zoufalcích - volba dobrovolného útěku před vlastním životem, ať to stojí co to stojí, je zdá se novým středobodem smutných a osamocených lidí - ať žije vyhořelá generace singles. Proto jsou pro mě Zoufalci spíš osobní zpovědí (možná 13. komnatou) party kamarádů, do jejichž rolí si mohu dosadit spoustu mých blízkých. (10.03.2012)

Hm, co na to říct? Slabé výkony úplně všech, jakési nepochopitelné pokusy o generační zpovědi, střihlé looserským pláčem a buzíckým kvíkotem, které nemají ani smysl, ani konec. Jednu hvězdu dávám za představy toho, co asi zažila ta vylízaná tlustá bloncka, než ji banda Umarů a Kárimů vykopla na nábřeží ze svého ošuntělého auta:-))))). Druhou za návrat Helgy Čočkové, kterou jsem vždycky upřímně nesnášel a jako jediná absolutně nezklamala, nesnáším ji dál! (25.06.2010)

Za mě určitě celkem překvapení. Existencionální drama skupiny několika lidí totiž i přes záměrnou volbu tématiky sebemrskačství a zkrachovalých existencí nabízí poměrně zajímavý počin v rámci českého filmu. Pominu li značně nevyrovnané výkony hlavních představitelů a naprosto parádní formu která si sama o sobě zaslouží pochvalu, jsou Zoufalci ne až tak zoufalým filmem, který místy zabředává do úrovní zajetých žánrových křivek, i když to nemá vůbec zapotřebí. Občasné zacházení do extrému a místy lehké vaření z vody alespoň trochu napravuje i slušná vyprávěcí forma a s ní související sympatický závěr. (19.06.2011)